Elektronický meteorologický slovník

obecně vektor daný složkami ∂T / ∂x, ∂T / ∂y, ∂T / ∂z, kde T znamená teplotu a x, y, z jsou osy souřadného systému. V meteorologii se však prakticky vždy pod teplotním gradientem rozumí vektor (–∂T / ∂x, –∂T / ∂y, –∂T / ∂z) , zatímco vektor (∂T / ∂x, ∂T / ∂y, ∂T / ∂z) se nazývá ascendent teploty. Teplotní gradient směřuje kolmo k izotermickým plochám a určuje změnu teploty připadající na jednotkovou vzdálenost ve směru, v němž dochází k největšímu prostorovému poklesu teploty. V meteorologii rozlišujeme horizontální gradient teploty (–∂T / ∂x, –∂T / ∂y) a vertikální gradient teploty (–∂T / ∂z).
Horiz. gradient směřuje v horiz. rovině kolmo na izotermy do strany s nižší teplotou. Vertikální gradient udává záporně vzatou změnu teploty připadající na jednotkovou vzdálenost ve vert. směru. Nejvyšší hodnoty horiz. gradientu teploty se obvykle vyskytují v oblastech výškových frontálních zón, v oblastech přízemních atmosférických front a za vhodných podmínek na rozhraní dvou fyz. podstatně odlišných podkladů (např. moře – pevnina). Podle vert. gradientu teploty hodnotíme statickou vertikální stabilitu atmosféry. Ve většině případů je v troposféře vert. gradient teploty –∂T / ∂z kladný (teplota klesá s výškou). Je-li v některých vrstvách záporný (teplota s výškou roste), mluvíme o inverzi teploty vzduchu.