1. ve fyzice a v dynamické meteorologii hodnota křivkového integrálu přes danou uzavřenou křivku v atmosféře. Symbol v značí rychlost proudění a dr je infinitezimální vektor tečný k uvažované křivce orientované proti pohybu hodinových ručiček. Rozlišujeme absolutní a relativní cirkulaci podle toho, je-li rychlost proudění v udána vzhledem k absolutní nebo relativní souřadnicové soustavě. Mezi absolutní cirkulací Ca a relativní cirkulací Cr platí vztah daný rovnicí Ca = Cr + 2ΩSe, kde Ω značí úhlovou rychlost zemské rotace a Se je plocha průmětu plošného elementu vymezeného zmíněnou uzavřenou cirkulační křivkou do roviny zemského rovníku. Cirkulace má úzkou souvislost s vorticitou, neboť hodnota cirkulace příslušná uzavřené křivce a vydělená plochou vymezenou touto křivkou je rovna průměrné hodnotě složky vorticity kolmé ke zmíněné ploše.
2. V synoptické meteorologii a klimatologii se cirkulací obvykle rozumí souhrn všech synopticky a klimatologicky významných pohybů v atmosféře.
3. Ve většině met. oborů obecné označení pro proudění vzduchu ve víceméně uzavřených okruzích.
cirkulace
Termín pochází z lat. circumlatio „kruhový pohyb, oběh“ (z circumlatus „nošený dokola, obklopený“, příčestí trpného od slovesa circumferre „nosit okolo, rotovat“); teprve druhotně byl význam rozšířen i na pohyby vzduchu s libovolným tvarem trajektorie.
angl: circulation; slov: cirkulácia; něm: Zirkulation f; fr: circulation f; rus: циркуляция 1993-a3