Sestavila a průběžné aktualizuje terminologická skupina České meteorologické společnosti (ČMeS)

Výklad hesel podle písmene c

X
calm
1. syn. bezvětří;
2. v letecké meteorologii měřená nebo předpovídaná rychlost větru menší než 0,5 m.s–1 (menší než 1 kt) musí být indikována jako „CALM“.
Termín je přejat z angl. calm „klidný“. Slovo pochází z it. calma „klidné, mírné počasí“, které zřejmě vzniklo z pozdnělat. cauma „horko, žár“ (z řec. καῦμα [kauma] téhož významu), pod vlivem lat. calere „být horký“.
angl: calm; slov: kalm; něm: Kalme f; fr: calme m; rus: калм  1993-a3
calvus
(cal) [kalvus] – jeden z tvarů oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Charakterizuje cumulonimbus (Cb), u něhož některé výběžky horní části oblaku začínají ztrácet kupovité obrysy, avšak nikde ještě nelze pozorovat řasnatou strukturu; výběžky mají vzhled bělavé oblačné hmoty, většinou s více méně vert. žebrováním. Vyskytuje se pouze u druhu Cb v jeho počátečním stadiu vývoje.
Termín byl zaveden v r. 1926. Je přejat z lat. calvus „lysý, plešatý, holý; jeho původ odkazuje na absenci řasnaté struktury oblaku, která by připomínala vlasy.
angl: calvus; slov: calvus; něm: Calvus m; fr: calvus m; rus: лысые облака  1993-a2
CAP
angl: CAP; slov: CAP  2019
CAPE
(Convective Available Potential Energy – konvektivní dostupná potenciální energie) – energie, kterou má adiabaticky izolovaná vzduchová částice v případě dosažení hladiny volné konvekce k dispozici při výstupu do hladiny nulového vztlaku. CAPE se udává v m2.s–2 = J.kg–1 a je definovaná vztahem:
CAPE [ J .kg-1]= HVKHNVBdz= HVKHNV gT-TTdz
kde B je vztlak, g tíhové zrychlení, T‘ značí teplotu adiabaticky vystupující částice a T teplotu okolního vzduchu, HVK značí výšku hladiny volné konvekce a HNV výšku hladiny nulového vztlaku. Na termodynamickém diagramu je proto reprezentována velikostí plochy mezi křivkou teplotního zvrstvení a stavovou křivkou částice, ve vrstvě nad hladinou volné konvekce, kde na částici působí kladný vztlak.
Hodnota CAPE, stanovená pro danou křivku teplotního zvrstvení, závisí na hodnotách tlaku, teploty a vlhkosti vzduchu v počátečním bodě jejího výstupu. V met. literatuře se proto setkáváme s několika variantami výpočtu CAPE, které se liší především stanovením počátečních podmínek pro výstup vzduchové částice. V nejčastějším případě, kdy se uvažují přízemní hodnoty tlaku, teploty a teploty rosného bodu, se CAPE označuje jako SBCAPE (z angl. Surface-Based CAPE).
Modifikovaný výpočet vychází z předpokladu, že v mezní vrstvě daného vertikálního rozsahu (zpravidla 50 hPa, popř. 100 hPa) dochází k intenzivnímu vertikálnímu promíchávání vzduchu. Hodnota potenciální teploty vystupující částice se stanoví jako průměrná potenciální teplota v uvažované směšovací vrstvě. Tato varianta CAPE se označuje jako MLCAPE (z angl. Mixed-Layer CAPE). Další používaná varianta CAPE se značí zkratkou MUCAPE (z angl. Most Unstable CAPE); představuje maximální hodnotu CAPE při uvažování výstupů vzduchové částice z kterékoli hladiny ve spodní vrstvě o tlousťce např. 100 hPa. Abychom zahrnuli do výpočtu CAPE i vliv vertikálního rozsahu vrstvy s kladným vztlakem, používá se normalizovaná hodnota NCAPE v m.s–2. Je definovaná jako CAPE dělená hodnotou vertikálního rozsahu vrstvy mezi HVK a HNV.
Vzhledem k tomu, že vztlaková síla je definovaná pomocí rozdílu hustoty vystupující částice a okolního vzduchu, používá se někdy k výpočtu CAPE jeho virtuální teplota, přičmež výslekdy se mohou značně lišit.
Veličina CAPE je patří mezi charakteristiky konv. prostředí; její zvýšené hodnoty signalizují pravděpodobnost vývoje silné konvekce. Je proto hojně využívaná jako prekurzor konvektivních bouřípředpovědi počasí. Viz též CIN.
slov: CAPE; něm: CAPE; fr: EPCD m; rus: конвективно доступная потенциальная енергия  2014
capillatus
(cap) [kapilátus] – jeden z tvarů oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Charakterizuje cumulonimbus (Cb), jehož horní část má zřetelně patrnou řasnatou, vláknitou nebo žebrovitou strukturu cirrů v podobě kovadliny, chocholu nebo obrovské více méně neuspořádané kštice. Při vývoji Cb cap se obvykle vyskytují přeháňky, přívalové deště a bouřky doprovázené často dalšími nebezpečnými jevy spojenými s konvektivními bouřemi; často je možno pozorovat srážkové pruhy virga. Vyskytuje se pouze u oblaků druhu Cb.
Termín byl zaveden v r. 1926. Je přejat z lat. capillatus „dlouhovlasý, vláknitý, vlasatý“ (z capillus „vlas“, srov. kapilára); jeho původ odkazuje na přítomnost řasnaté struktury oblaku, která připomíná vlasy.
angl: capillatus; slov: capillatus; něm: capillatus m; fr: capillatus m; rus: волосатые облака  1993-b3
castellanus
(cas) [kastelánus] – jeden z tvarů oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Charakterizuje oblak, který má ve své horní části kupovité vrcholky nebo věžičky, které se podobají cimbuří; tyto věžičky, z nichž některé mají větší výšku než šířku, spočívají na společné základně a jsou uspořádány v řadách. Tvar cas je obzvlášť patrný, pozorujeme-li oblaky z profilu. Je příznakem vertikální instability atmosféry ve vrstvě, kde se vyskytuje. Užívá se u druhů cirrus, cirrocumulus, altocumulus a stratocumulus. Při jeho výskytu u druhů Ac a Sc v ranních hodinách je vysoká pravděpodobnost vývoje bouřek během dne.
Termín v podobě castellatus navrhl angl. meteorolog W. C. Ley v r. 1879; do současné, jazykově vhodnější podoby ho v r. 1951 upravil Komitét pro studium oblaků a hydrometeorů. Termín je přejat z lat. castellanus „patřící k tvrzi“ (z castellum „tvrz“), zde „věžovitý“.
angl: castellanus; slov: castellanus; něm: castellanus m; fr: castellanus m; rus: башенкообразные облака  1993-a2
cataractagenitus
[kataraktagenitus] – označení jednoho ze zvláštních oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Zvláštní oblak cataractagenitus se vyvíjí v blízkosti velkých vodopádů jako projev vodního spreje vyvrženého vodopádem. Je důsledkem lokálního výstupného pohybu vzduchu, který kompenzuje sestupný proud vzduchu vyvolaný padající vodou.  Označení se připojuje za označení druhu, popř. tvaru, odrůdy a zvláštnosti, např. cumulus cataractagenitus nebo stratus cataractagenitus.
Termín byl zaveden v r. 2017. Byl vytvořen spojením lat. cataracta „vodopád, stavidlo“ (z řec. καταῤῥάκτης [katarraktés] „vodopád“) a genitus „zrozený, vzniklý“ (z gignere „plodit, rodit“), tedy doslova „zrozený vodopádem“.
angl: cataractagenitus; slov: cataractagenitus  2018
cauda
[kauda] – jedna ze zvláštností oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Jde o horizontální oblak ve tvaru ocasu (nikoliv trychtýře), který se vyskytuje ve spodních hladinách oblačné soustavy supercely. Směřuje od srážkové oblasti k wall cloudu (murus) a je k němu připojen. Základny obou oblačných zvláštností jsou obvykle ve stejné výšce. Proudění směřuje od oblasti srážek k wall cloudu se silným výstupným prouděním často pozorovaným blízko spojení zvláštností cauda a murus. Cauda je známa pod označením „tail cloud“, přičemž v české odborné terminologii nebyl ekvivalent v češtině zaveden a používá se termín převzatý z angličtiny.
Termín byl zaveden v r. 2017. Je přejat z lat. cauda „ocas“; motivací pojmenování je protáhlý tvar charakteristický pro tuto zvláštnost.
slov: cauda  2018
cavum
[kavum] – jedna ze zvláštností oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Jde o označení zvolené pro jev známý jako průletová oblačná díra.
Termín byl zaveden v r. 2017. Je přejat z lat. cavum „dutina, díra“ (srov. angl. cave).
angl: cavum; slov: cavum  2018
ceilometr
syn. měřič základny oblaků – přístroj pro měření výšky základny oblaků a množství oblačnosti v jednotlivých vrstvách, vertikální dohlednosti a koncentrace částic atmosférického aerosolu v mezní vrstvě atmosféry. Pro stanovení výšky základny oblaků a množství oblačnosti se využívá část softwarové výbavy ceilometru Sky Condition Algorithm. Informace o stavu oblohy jsou pravidelně aktualizovány v minutových intervalech, přičemž se vychází z dat naměřených v průběhu posledních 30 minut. Ceilometr poskytuje informace až o čtyřech vrstvách oblaků. Odrazy z jednotlivých měření jsou podle jejich výšky přiřazeny k jednotlivým vrstvám, podle počtu odrazů v určitých výškách je odhadnuto množství oblačnosti v dané vrstvě. Moderní ceilometry obsahuji prezentační modul, který umožňuje měřit a zobrazovat strukturu mezní vrstvy atmosféry na základě algoritmu, který určuje tloušťku směšovací vrstvy v závislosti na koncentraci částic atmosférického aerosolu. Směšovací výška je klíčovým parametrem pro sledování znečištění ovzduší emisemi v závislosti na počasí, např. na větru, oblačnosti a srážkách. Viz též lidar.
Termín se skládá z angl. ceiling „strop, horní mez“ a z řec. μέτρον [metron] „míra, měřidlo“; stropem je míněna základna oblaků.
angl: ceilometer; slov: ceilometer; něm: Wolkenhöhenmesser m, Ceilometer m; fr: célomètre m; rus: облакомер  1993-a3
cejchování
dříve používaný termín pro kalibraci meteorologických přístrojů.
Termín je odvozen od slova cejch, které pochází z něm. Zeichen „znamení, značka“.
angl: calibration, test; slov: ciachovanie; něm: Eichung f, Kalibration f, Prüfung f, Test m; fr: étallonage m, calibration f; rus: калибровка  1993-a3
cela jednoduchá
zákl. jednotka ve struktuře konvektivní bouře. Zpravidla prochází třemi vývojovými stadii:
1. stadiem cumulu, kdy v cele převládá výstupný konvektivní proud vzduchu, který transportuje vlhký a teplý vzduch z přízemních hladin do výšky;
2. stadiem zralosti, kdy se v oblaku kromě výstupného proudu vyvíjí i sestupný konvektivní proud vzduchu s vypadávajícími srážkami;
3. stadiem rozpadu, kdy vtok vlhkého a teplého vzduchu i výstupný proud zaniká, sestupné pohyby převládají a způsobí rozpad cely. Typická doba trvání stadia cumulu je 10–15 min, typické trvání stadia zralosti je 15–30 min. Trvání stadia rozpadu je obtížné vymezit, protože zbytek kovadliny Cb může existovat v horních hladinách velmi dlouho, často ve formě vysoké oblačnosti. Viz též multicela, supercela.
Termín cela pochází z lat. cella „schránka, komůrka, buňka (medového plástu)“; jeho použití v meteorologii vychází z posledního uvedeného významu, viz cela otevřená, cela uzavřená.
angl: ordinary cell, single cell; slov: jednoduchá bunka (cela); něm: einzelne Zelle f; fr: orage ordinaire m, orage unicellulaire m, orage monocellulaire m  2014
cela konvektivní
  2022
cela otevřená
syn. buňka otevřená – konvektivní buňka s vertikální osou, která má ve svém středu sestupný proud; výstupné pohyby se vyskytují na její periferii. Jeví se tedy jako bezoblačný střed obklopený oblačností. Otevřené cely vytvářejí víceméně pravidelně uspořádané prostorové struktury kupovité oblačnosti, které lze pozorovat na snímcích z meteorologických družic. Viz též cela uzavřená.
angl: open cell; slov: otvorená bunka; něm: offene Konvektionszelle f  2018
cela uzavřená
syn. buňka uzavřená – konvektivní buňka s vertikální osou, která má ve svém středu výstupný proud tvořící oblak; kompenzační sestupné pohyby se vyskytují na její periferii a tvoří bezoblačné okolí. Uzavřené cely vytvářejí víceméně pravidelně uspořádané prostorové struktury kupovité oblačnosti, které lze pozorovat na snímcích z meteorologických družic. Viz též cela otevřená.
angl: closed cell; slov: uzavretá bunka; něm: geschlossene Konvektionszelle f  2018
centrum atmosféry akční
rozsáhlý, výrazný a většinou stacionární tlakový útvar na meteorologických mapách, který ovlivňuje cirkulaci atmosféry nad velkou oblastí. Obvykle se rozlišují dva druhy akčních center:
1. synoptická, tj. rozsáhlé stabilní vysoké tlakové útvary, které jsou patrny na synoptických mapách. Jsou to zejména centrální cyklony a kvazistacionární anticyklony;
2. klimatická, tj. oblasti nízkého a vysokého tlaku vzduchu na klimatologických mapách, která jsou statisticky výsledkem častějšího výskytu synop. akčních center téhož znaku v určitých oblastech Země. Dělí se na centrum atmosféry akční permanentní a sezonní. Termín centrum atmosféry akční zavedl franc. meteorolog P. L. Teisserence de Bort v r. 1881, všeobecně se rozšířil prostřednictvím prací Švéda H. H. Hildebrandssona. Viz též cirkulace atmosféry všeobecná, cirkulace monzunová.
angl: atmospheric center of action; slov: akčné centrum atmosféry; něm: Aktionszentrum n; fr: centre d'action m; rus: центр действия атмосферы  1993-a1
centrum atmosféry akční monzunové
angl: monsoon atmospheric center of action; slov: monzúnové akčné centrum; něm: monsunales Aktionszentrum n; fr: creux de mousson m; rus: муссонный центр действия  1993-a1
centrum atmosféry akční permanentní
syn. centrum atmosféry akční trvalé – akční centrum atmosféry, které je patrné na klimatologických mapách během celého roku. Poloha, rozsah a intenzita permanentních akčních center se nicméně do určité míry mění, a proto bývají označována i jako centra kvazipermanentní nebo semipermanentní. Takovými akčními centry jsou rovníková deprese, oceánské subtropické anticyklony (např. azorská anticyklona) a cyklony nad oceány ve vysokých zeměpisných šířkách (např. islandská cyklona).
angl: permanent atmospheric center of action; slov: permanentné akčné centrum atmosféry; něm: stationäres Aktionszentrum n; fr: centre d'action de caractère permanent m; rus: постоянный центр действия  1993-a3
centrum atmosféry akční sezonní
výrazný tlakový útvar, který se vyskytuje na klimatologických mapách nad určitou geografickou oblastí v teplé nebo chladné části roku (např. středomořská zimní cyklona, sibiřská anticyklona, jihoasijská letní cyklona apod.). Sezonní akční centra spojená s monzuny se někdy nazývají monzunová akční centra atmosféry.
angl: semi-permanent atmospheric center of action; slov: sezónne akčné centrum atmosféry; něm: quasistationäres Aktionszentrum n; fr: centre d'action de caractère semi-permanent m; rus: сезонный центр действия  1993-a1
centrum atmosféry akční trvalé
angl: permanent atmospheric center of action; slov: stále akčné centrum atmosféry; něm: stationäres Aktionszentrum n; fr: centre d'action de caractère permanent m; rus: постоянный центр действия  1993-a1
centrum meteorologické národní
(NMC) – jedna ze složek světového systému pro zpracování dat a předpovědi. Národní meteorologické centrum plní funkce tohoto systému na národní úrovni, včetně poskytování meteorologických informací uživatelům. Národním meteorologickým centrem České republiky je Český hydrometeorologický ústav.
angl: National Meteorological Center; slov: národné meteorologické centrum; něm: nationales meteorologisches Zentrum n; fr: Centre national de météorologie m; rus: национальный метеорологический центр  1993-a3
centrum meteorologické specializované regionální (RSMC)
jedna ze složek světového systému pro zpracování dat a předpovědi. Regionální specializovaná meteorologická centra plní funkce tohoto systému na regionální úrovni vzhledem ke své specializaci. RSMC specializovaná na předpovědi tropických cyklon jsou v Miami, Nadi, New Delhi, Saint Denis, Tokiu a Honolulu. RSMC specializovaná na předpovědi šíření kontaminujících látek v případě havarijních situací mají povinnost vydávat předpověď trajektorií z indikovaného místa havárie, případně zpětně určit místo havárie na základě měřených hodnot kontaminace. Pro regionální oblast RA VI (Evropa) plní tuto úlohu Toulouse a Exeter. Evropské centrum pro střednědobé předpovědi počasí (ECMWF) má sídlo v Readingu. Kromě toho bylo zřízeno ještě 25 regionálních meteorologických center s geografickou specializací, které plní všeobecné funkce světového systému pro zpracování dat a předpovědi pro určenou oblast; v Evropě jsou RSMC s geografickou specializací Exeter, Offenbach, Moskva a Řím.
angl: Regional Specialized Meteorological Center; slov: regionálne špecializované meteorologické centrum; fr: Centre météorologique régional spécialisé m; rus: Региональный специализированный метеорологический центр  2014
centrum meteorologické světové
(WMC) – jedna ze složek světového systému pro zpracování dat a předpovědi. Světové meteorologické centrum plní funkce tohoto systému na globální úrovni ve spolupráci s regionálními specializovanými meteorologickými centry a národními meteorologickými centry. Světová meteorologická centra jsou v Melbourne, Moskvě a Washingtonu.
angl: World Meteorological Center; slov: svetové meteorologické centrum; něm: World Meteorological Centre n; fr: Organisation météorologique mondiale f; rus: всемирный метеорологический центр  1993-a3
centrum poradenské pro tropické cyklony (TCAC)
meteorologické centrum zřízené v souladu s regionálními postupy ICAO k poskytování informačních zpráv meteorologickým výstražným službám, centrům WAFC a mezinárodním databankám OPMET, pokud jde o polohu, předpovídaný směr a rychlost postupu, maximální přízemní vítr a tlak vzduchu ve středu tropických cyklon.
angl: Tropical Cyclone Advisory Centre (TCAC); slov: poradňové centrum pre tropické cyklóny (TCAC); něm: TCAC n, TCAC n; fr: Centre d'avis de cyclones tropicaux m; rus: консультативный центр по тропическим циклонам (ТСАС)  2014
centrum poradenské pro vulkanický popel (VAAC)
meteorologické centrum zřízené v souladu s regionálními postupy ICAO k poskytování informačních zpráv meteorologickým výstražným službám, oblastním střediskům řízení, letovým informačním střediskům, centrům WAFC a mezinárodním databankám OPMET, pokud jde o horizontální a vertikální rozsah a předpovídaný pohyb vulkanického popela v atmosféře.
angl: Volcanic Ash Advisory Centre (VAAC); slov: poradňové centrum pre vulkanický popol (VAAC); něm: VAAC n, VAAC n; fr: Centre d'avis de cendres volcaniques m; rus: консультативный центр по вулканическому пеплу (VAAC)  2014
centrum předpovědní
středisko, kde se soustřeďují meteorologické informace a/nebo vypracovávají meteorologické předpovědi. Obvykle je předpovědní centrum blíže označováno podle území, které zabezpečuje, podle umístění centra nebo podle bližšího určení účelu, k jakému vydávané předpovědi slouží. Viz též centrum meteorologické světové, regionální, národní.
angl: central forecasting office, forecasting center; slov: predpovedné centrum; něm: Vorhersagezentrum n; fr: centre de prévision m, service central de prévision m, bureau central de prévision m; rus: прогностический центр  1993-a3
centrum předpovědní světové oblastní (WAFC)
Meteorologické centrum určené k přípravě a vydávání předpovědí význačného počasí a výškových předpovědí v digitální formě, v celosvětovém měřítku přímo smluvním státům příslušnými telekomunikačními prostředky letecké pevné sítě. V současnosti existují 2 Světová oblastní předpovědní centra – v Exeteru (UK) pro východní polokouli a ve Washingtonu (US) pro západní polokouli.
angl: World Area Forecast Centre; slov: oblastné svetové predpovedné centrum (WAFC); něm: WAFC n, WAFC n; fr: Centre mondial de prévision de zone m, CMPZ m; rus: Всемирный центр зональных прогнозов - ВЦЗП  2014
centrum telekomunikační regionální
(RTH) jeden z prvků Světového telekomunikačního systému. Jeho úkolem je zabezpečovat:
a) sběr napozorovaných dat z oblasti odpovědnosti centra a přenos těchto dat vhodnou rychlostí po hlavním spojovacím okruhu Světové služby počasí (WWW) a po jeho větvích;
b) přenos met. informací z hlavního spojovacího okruhu a z regionálních telekomunikačních center, která neleží na hlavním okruhu, připojeným centrům, a to podle mezinárodních dohod;
c) selekci a distribuci met. dat pro potřeby připojených národních meteorologických center a regionálních telekomunikačních center, která neleží na hlavním spojovacím okruhu;
d) kontrolu dat a opravu některých formálních chyb;
e) periodické monitorování činnosti Světového telekomunikačního systému.
V České republice plní funkci regionálního telekomunikačního centra ČHMÚ pro národní met. centrum Polska. Regionální telekomunikační centrum v Praze leží na hlavním spojovacím okruhu a je přímo spojeno se světovým meteorologickým centrem v Moskvě a regionálním telekomunikačním centrem v Offenbachu (SRN).
angl: Regional Telecommunication Hub; slov: regionálne telekomunikačné centrum; fr: Centre régional de télécommunications m; rus: Региональный узел телесвязи  1993-a3
ceraunometr
Termín zavedli jihoafričtí inženýři P. G. Gane a B. F. J. Schonland, kteří přístroj navrhli v r. 1948. Termín se skládá z řec. κεραυνός [keraunos] „blesk“ a μέτρον [metron] „míra, měřidlo“.
angl: ceraunometer; slov: ceraunometer; něm: Blitzzähler m; fr: compteur d'éclairs m, détecteur d'éclairs m, céraunomètre m, céraunographe m; rus: церанометр  1993-a3
cíl meteorologický
obecné označení meteorologického objektu či jevu, který může být detekován, sledován a analyzován distančním meteorologickým měřením. Podle použitého prostředku mohou být meteorologickými cíli shluky meteorologicky významných částic (oblaky, další hydrometeory, litometeory), výrazné nehomogenity v ovzduší (např. diskontinuity hustoty vzduchu), turbulence nebo elektrometeory. Tyto objekty či jevy odrážejí, popř. samy generují vlny různého charakteru, které jsou příslušnými přístroji zaznamenávány. Viz též cíl radiolokačníodrazivost radarová, plocha rozptylu efektivní.
angl: meteorological target; slov: meteorologický cieľ; něm: meteorologisches Beobachtungsziel n; fr: cible météorologique f; rus: метеорологическая цель  1993-a3
cíl radiolokační
objekt nebo jev, který je detekován prostřednictvím radiolokace. Kromě meteorologických cílů může být radiolokačním cílem jakýkoliv jiný objekt, na němž dochází ke zpětnému odrazu vyslaných rádiových vln, např. letadlo, radiolokační sonda apod., včetně pozemních radiolokačních cílů. Viz též radarová odrazivost, útlum elektromagnetických vln.
angl: radar target; slov: rádiolokačný cieľ; něm: Radarziel n; fr: cible de radar f; rus: радиолокационная цель  1993-a3
cíl radiolokační pozemní
objekt na zemském povrchu a přeneseně i jeho radarový odraz, který je z meteorologického hlediska rušivý. V radarové meteorologii se často používá zkrácené označení pozemní cíl. Pozemní cíle se na rozdíl od cílů meteorologických vyskytují obvykle v menších, nesouvislých oblastech. Radarová odrazivost pozemního cíle se vyznačuje velkými horizontálními gradienty a značnou časovou proměnlivostí. Intenzita pozemních odrazů závisí mj. na vlnové délce, podmínkách šíření elektromagnetického vlnění v atmosféře, dále na materiálu, drsnosti a vlhkosti povrchu. K eliminaci pozemních cílů se obvykle používá dopplerovských filtrů (předpokládá se přibližně nulová rychlost pozemních cílů), statistických filtrů (fluktuace pozemních cílů jsou pomalejší), polarizačních měření nebo map průměrného rozložení pozemních cílů za tzv. pěkného počasí (bez meteorologických cílů).
angl: ground radar target; slov: pozemný rádiolokačný cieľ; něm: Radarziel am Boden n; fr: obstacle terrestre de radar m, cible au sol de radar f; rus: наземная радиолокационная цель  2014
CIN
(Convective Inhibition – inhibice /zabraňování, brzdění/ konvekce) – energie, kterou je nutné vynaložit při adiabatickém výstupu vzduchové částice z přízemní hladiny z0 do hladiny volné konvekce. Na termodynamickém diagramu je to oblast mezi stavovou křivkou a křivkou zvrstvení, kde je vystupující částice chladnější než okolí. Jako kladnou veličinu ji definujeme vztahem:
CIN [ J .kg-1 ]=-z0 HVKBdz= -z0 HVKgT-TTdz ,
kde B je vztlak, T‘ značí teplotu adiabaticky vystupující částice a T teplotu okolního vzduchu, HVK značí výšku hladiny volné konvekce. Vzhledem k tomu, že vztlaková síla je definovaná pomocí rozdílu hustoty vystupující částice a okolního vzduchu, uvádí se v literatuře někdy definice CIN pomocí virtuální teploty. V tom případě se pak ve vzorci pro výpočet hodnoty CIN nahradí teplota T virtuální teplotou Tv. Viz též CAPE.
angl: convective inhibition; slov: CIN; něm: CIN; fr: EIC m; rus: энергия конвективно устойчивого слоя (CIN)  2014
cirkulace
1. ve fyzice a v dynamické meteorologii hodnota křivkového integrálu C=vdr  přes danou uzavřenou křivku v atmosféře. Symbol v značí rychlost proudění a dr je infinitezimální vektor tečný k uvažované křivce orientované proti pohybu hodinových ručiček. Rozlišujeme absolutní a relativní cirkulaci podle toho, je-li rychlost proudění udána vzhledem k absolutní nebo relativní souřadnicové soustavě. Mezi absolutní cirkulací Ca a relativní cirkulací Cr platí vztah daný rovnicí Ca = Cr + 2ΩSe, kde Ω značí úhlovou rychlost zemské rotace a Se je plocha průmětu plošného elementu vymezeného zmíněnou uzavřenou cirkulační křivkou do roviny zemského rovníku. Cirkulace má úzkou souvislost s vorticitou, neboť hodnota cirkulace příslušná uzavřené křivce a vydělená plochou vymezenou touto křivkou je rovna průměrné hodnotě složky vorticity kolmé ke zmíněné ploše.
2. V synoptické meteorologii a klimatologii se cirkulací obvykle rozumí souhrn všech synopticky a klimatologicky významných pohybů v atmosféře.
3. Ve většině met. oborů obecné označení pro proudění vzduchu ve víceméně uzavřených okruzích.
Termín pochází z lat. circumlatio „kruhový pohyb, oběh“ (z circumlatus „nošený dokola, obklopený“, příčestí trpného od slovesa circumferre „nosit okolo, rotovat“); teprve druhotně byl význam rozšířen i na pohyby vzduchu s libovolným tvarem trajektorie.
angl: circulation; slov: cirkulácia; něm: Zirkulation f; fr: circulation f; rus: циркуляция  1993-a3
cirkulace anticyklonální
cirkulace v místech, kde se vzduch pohybuje s vert. osou rotace, jejíž průmět do osy rotace Země je opačně orientovaný k orientaci osy rotace Země, tj. v místech, kde vzduchové částice mění směr svého pohybu na sev. polokouli ve smyslu otáčení hodinových ručiček a na již. polokouli proti směru otáčení hodinových ručiček. Anticyklonální cirkulace je tedy na sev. polokouli záporná a na již. polokouli kladná. Anticyklonální cirkulace na rovníku není definována. Anticyklonální cirkulace je opakem cyklonální cirkulace. Viz též anticyklonální zakřivení izobar nebo izohyps.
angl: anticyclonic circulation; slov: anticyklonálna cirkulácia; něm: antizyklonale Zirkulation f; fr: circulation anticyclonique f; rus: антициклоническая циркуляция  1993-a3
cirkulace atmosféry všeobecná
systém atm. proudění v planetárním nebo kontinentálním rozsahu, které se projevuje meridionální, zonální i vert. výměnou vzduchu spojenou s přenosem energie, hybnosti a vlhkosti. Na jejím vzniku se podílejí meridionální rozdíly bilance záření na Zemi, nerovnoměrné rozložení pevnin a oceánů, rotace Země a tření. Tyto faktory podmiňují existenci klimatických akčních center atmosféry a primární cirkulaci v rámci všeobecné cirkulace atmosféry. Její zjednodušený tříbuněčný model tvoří Hadleyova buňka, Ferrelova buňka a polární buňka, při uvažování sezonních výkyvů dále monzunová cirkulace. Všeobecná cirkulace atmosféry patří k základním faktorům podílejícím se na utváření makroklimatu. Je také hlavní přičinou vzniku povrchových oceánských proudů jako součásti velkoprostorové cirkulace vody v oceánu, se kterou je dále spjata složitými zpětnými vazbami. Studium všeobecné cirkulace atmosféry je dnes založeno na modelech klimatu, které zahrnují všechny složky klimatického systému.
angl: general circulation; slov: všeobecná cirkulácia atmosféry; něm: allgemeine Zirkulation der Atmosphäre f; fr: circulation atmosphérique générale f, circulation atmosphérique f; rus: общая циркуляция атмосферы  1993-a3
cirkulace Brewerova–Dobsonova
koncept velkoprostorové cirkulace v rámci níž se vzduch v tropech dostává z troposféry do stratosféry a dále se pohybuje do vyšších hladin a směrem k pólům. Ve středních a vysokých šířkách pak opět klesá do nižších hladin. Model cirkulace byl navržen v roce 1949 Alanem Brewerem a v roce 1956 Gordonem Dobsonem s cílem vysvětlit pozorované rozložení koncentrací ozonu a vodní páry. Vznik této cirkulace je spojen s působením vertikálně se šířících atmosférických vln na zonální proudění ve stratosféře.
angl: Brewer–Dobson circulation; slov: Brewerova–Dobsonova cirkulácia; něm: Brewer-Dobson-Zirkulation f; fr: circulation de Brewer-Dobson f, circulation Brewer-Dobson f  2015
cirkulace brízová
syn. cirkulace pobřežní – systém místní cirkulace s denní periodicitou, který se může vytvořit při anticyklonálním počasí nad pobřežní zónou a přilehlou částí moří nebo velkých vodních nádrží. Brízová cirkulace je způsobena rozdíly v denním chodu teploty povrchu pevniny a vodních ploch. Ve dne, kdy je moře nebo jezero chladnější než pevnina, vzniká ve vrstvě vzduchu u zemského povrchu přenos chladnějšího a vlhčího vzduchu z moře na pevninu, tzv. mořská nebo jezerní bríza, která je v noci vystřídána prouděním suššího vzduchu z pevniny, tzv. pevninskou brízou. Nad přízemním prouděním se pak vyskytuje kompenzující protisměrné proudění vzduchu, které uzavírá cirkulační systém o vert. rozsahu maximálně 2 až 4 km. Za daných podmínek klesá intenzita a vertikální rozsah brízové cirkulace s rostoucí vertikální stabilitou atmosféry.
Intenzita brízové cirkulace nejvíce roste v době největšího rozdílu teplot mezi pevninou a vodní plochou, maximum její intenzity pak nastává v době blízké nulovému teplotního gradientu, tj. zpravidla těsně po západu, resp. východu Slunce. V případě brízové cirkulace většího prostorového měřítka se ve vyšších zeměp. šířkách objevuje toto maximum dříve vlivem působení Coriolisovy síly, která postupně začne zeslabovat horiz. složku cirkulace kolmou k pobřeží a ovlivňuje tak výraznost a polohu brízové fronty.
Nejpříznivější podmínky pro vznik brízové cirkulace jsou v létě v oblastech subtropických anticyklon, při pobřežích omývaných studeným oceánským proudem, kde se vyskytují největší teplotní rozdíly mezi pevninou a mořem. Zejména v těchto oblastech má brízová cirkulace značný dopad na klima, protože mořská bríza zasahuje poměrně hluboko nad pevninu, kde snižuje denní teplotu vzduchu a zvyšuje jeho vlhkost. Viz též cirkulace terciární.
angl: breeze circulation; slov: brízová cirkulácia; něm: thermische Zirkulation f; fr: régime de brise m; rus: бризовая циркуляция  1993-a3
cirkulace buňková
cirkulace vzduchu pozorovaná ve vert. rovině. Buňkové cirkulace velkého měřítka jsou součástí všeobecné cirkulace atmosféry. V troposféře pozorujeme několik samostatných cirkulačních buněk (okruhů), které navzájem souvisejí a vzájemně se podmiňují, např. cirkulace pasátová a monzunová, vert. cirkulace v tlakových útvarech mírných zeměp. šířek apod. V mezosynoptickém měřítku jsou typické brízové cirkulace, popř. systémy horských a údolních větrů. Důležitým příkladem buňkové (buněčné) cirkulace mezosynoptického měřítka je buněčná konvekce. Viz též buňka Hadleyova, buňka Ferrelova, buňka polární, cirkulace Walkerova.
angl: cellular circulation; slov: bunková cirkulácia; něm: zellulare Zirkulation f; fr: circulation générale de cellules f; rus: ячейковая циркуляция  1993-a2
cirkulace cyklonální
cirkulace v místech, kde se vzduch pohybuje s vert. osou rotace, jejíž průmět do osy rotace Země je shodně orientovaný jako osa rotace Země, tj. v místech, kde vzduchové částice mění směr svého pohybu na sev. polokouli proti směru otáčení hodinových ručiček a na již. polokouli ve směru otáčení hodinových ručiček. Cyklonální cirkulace je tedy na sev. polokouli kladná a na již. polokouli záporná. Cyklonální cirkulace na rovníku není definována. Cyklonální cirkulace je opakem anticyklonální cirkulace. Viz též cyklonální zakřivení izobar nebo izohyps.
angl: cyclonic circulation; slov: cyklonálna cirkulácia; něm: zyklonale Zirkulation f; fr: circulation cyclonique f, circulation dépressionnaire f; rus: циклоническая циркуляция  1993-a3
cirkulace druhotná
slov: druhotná cirkulácia; něm: sekundäre Zirkulation f; fr: circulation secondaire f; rus: вторичная циркуляция  1993-a1
cirkulace meridionální
1. souhrn složek pohybu vzduchu ve všeobecné cirkulaci atmosféry, které mají pouze poledníkový a vert. směr;
2. cirkulace, která v dané oblasti působí synopticky, nebo klimaticky významný mezišířkový přenos tepla a hybnosti. Viz též index rneridionální cirkulace.
angl: meridional circulation; slov: meridionálna cirkulácia; něm: meridionale Zirkulation f; fr: circulation méridienne f; rus: меридиональная циркуляция  1993-a3
cirkulace místní
proudění vzduchu nad omezeným územím, ovlivněné lokálními klimatickými faktory a podmíněné nehomogenitou zemského povrchu (pobřeží, orografie, rozdílný krajinný pokryv). Projevem místní cirkulace je místní vítr s rel. malým vertikálním rozsahem. Některé místní cirkulace mají denní periodicitu, neboť jsou vyvolány rozdíly v radiační bilanci, a jsou tudíž vázány na převážně anticyklonální počasí (bríza, svahový vítr, horský a údolní vítr, lesní vítr) Označujeme je též jako místní cirkulační systémy, neboť přízemní proudění je kompenzováno slabším protisměrným prouděním ve větších výškách. Směr proudění se v průběhu dne obvykle mění, to však nemusí být podmínkou. Dále existují místní cirkulace způsobené prouděním vzduchu přes horské překážky (padavý vítr) nebo přítomností ledovce (ledovcový vítr). Do místní cirkulace můžeme počítat i některé případy pouštního větru.
angl: local circulation; slov: miestna cirkulácia; něm: lokale Zirkulation f; fr: circulation atmosphérique régionale f, circulation atmosphérique locale f; rus: местная циркуляция  1993-a3
cirkulace monzunová
součást všeobecné cirkulace atmosférypřevládajícím větrem, který se mezi hlavními klimatickými sezonami mění na opačný nebo blízký k opačnému, viz úhel monzunový. Jde o složitý systém, který hraje významnou roli při kompenzaci nerovnovážných stavů v atmosféře mezi oceánem a pevninou. Roční periodicita monzunů je dána střídáním sezonních akčních center atmosféry nad kontinenty. Kontinentální anticyklona způsobuje zimní monzun vanoucí z pevniny na moře, kde dominuje monzunová cyklona. Ta se v létě dané polokoule nachází nad pevninou, čímž vyvolává letní monzun, který sem přináší vydatné monzunové srážky. Charakteristický srážkový režim je hlavním znakem monzunového klimatu. Monzunová cirkulace je více vyjádřena v tropických oblastech (tropický monzun), především v již. a jv. Asii, vyskytuje se však i ve vyšších zeměp. šířkách (mimotropický monzun). Intenzita cirkulace i délka monzunového období meziročně kolísá, mj. v souvislosti s ENSO. Zeslabení monzunové cirkulace, v Indii často spojené s fází El Niño, způsobuje v dotčených oblastech katastrofální sucho.
angl: monsoon circulation; slov: monzúnová cirkulácia; něm: monsunale Zirkulation f, Monsunzirkulation f; fr: circulation de mousson f; rus: муссонная цикруляция  1993-a3
cirkulace oceánská
angl: ocean circulation; slov: oceánska cirkulácia; něm: Ozean-Zirkulation f  2017
cirkulace pasátová
složka všeobecné cirkulace atmosféry, která zajišťuje výměnu vzduchu mezi subtropickými anticyklonami a rovníkovou depresí. Je vyvolána termicky a podstatně ovlivňována rotací Země. Ve spodní troposféře vanou pasáty ze subtropických anticyklon a jsou stáčeny k západu. Na ně navazují výstupné pohyby vzduchuintertropické zóně konvergence a zpětné výškové proudění s postupně rostoucí západní složkou (viz antipasát). Pasátovou cirkulaci uzavírá subsidence vzduchu v subtropických anticyklonách. Viz též inverze teploty vzduchu pasátová, tišiny rovníkové, Hadleyova buňka, cirkulace Walkerova.
angl: trade-winds; slov: pasátová cirkulácia; něm: Passatzirkulation f; fr: alizés pl; rus: пассатная циркуляция  1993-a3
cirkulace planetární
1. syn. všeobecná cirkulace atmosféry;
2. hypotetická atmosférická cirkulace, která by existovala na planetě s hladkým homogenním povrchem.
angl: planetary circulation; slov: planetárna cirkulácia; něm: planetare Zirkulation f; fr: circulation planétaire f; rus: планетарная циркуляция  1993-a2
cirkulace pobřežní
angl: coastal circulation; slov: pobrežná cirkulácia; něm: Küstenzirkulation f; fr: circulation côtière f; rus: береговая циркуляция, побережная циркуляция  1993-a1
cirkulace primární
syn. cirkulace prvotní – základní složka všeobecné cirkulace atmosféry. Na ni navazují cirkulace menších měřítek, označované jako cirkulace sekundární a terciární. Toto rozdělení atmosférické cirkulace navrhl H. C. Willet.
angl: primary circulation; slov: primárna cirkulácia; něm: primäre Zirkulation f; fr: circulation primaire f; rus: первичная циркуляция  1993-a2
cirkulace prvotní
slov: prvotná cirkulácia; rus: первичная циркуляция  1993-a1
cirkulace sekundární
syn. cirkulace druhotná – 1. podle H. C. Willeta atmosférická cirkulace v měřítku cyklon a anticyklon;
2. obecně jakákoli cirkulace, která je dynamicky indukovaná nebo je součástí silnější cirkulace zpravidla většího měřítka. Viz též cirkulace primární, cirkulace terciární.
angl: secondary circulation; slov: sekundárna cirkulácia; něm: sekundäre Zirkulation f; fr: circulation secondaire f; rus: вторичная циркуляция  1993-a3
cirkulace solenoidní
málo užívané označení pro vířivé pohyby různých měřítek v zemské atmosféře, které jsou podmíněny existencí izobaricko-izosterických solenoidůbaroklinní atmosféře.
angl: solenoidal circulation; slov: solenoidná cirkulácia; něm: solenoidale Zirkulation f; fr: circulation solénoïdale f; rus: соленоидальная циркуляция  1993-a2
cirkulace terciární
podle H. C. Willeta označení pro systémy místní cirkulace, cirkulaci v Cb aj. Viz též cirkulace primární, cirkulace sekundární, cirkulace buňková.
angl: tertiary circulation; slov: terciárna cirkulácia; něm: tertiäre Zirkulation f; fr: circulation tertiaire f; rus: третичная циркуляция  1993-a3
cirkulace termohalinní
systém oceánské cirkulace podmíněný rozdíly v hustotě vody. Hustota vody narůstá, pokud klesá její teplota a/nebo roste její salinita. Oba tyto procesy se uplatňují při výparu a mrznutí vody, naopak srážky, tání ledu a přítok z pevniny hustotu mořské vody snižují. Termohalinní cirkulace je poháněna downwellingem, na který navazuje pohyb hlubinné oceánské vody zakončený jejím upwellingem. Pohyb vody v rámci termohalinní cirkulace je podstatně pomalejší než systém povrchových oceánských proudů, vzhledem k velkému objemu přenášené vody je nicméně významným výměníkem tepla. Zesilování nebo naopak slábnutí, případně i prudké zhroucení termohalinní cirkulace tak významně působí na vývoj klimatu.
angl: thermohaline circulation; slov: termohalinná cirkulácia; něm: thermohaline Zirkulation f  2017
cirkulace Walkerova
buňková cirkulace v rovníkovém pásmu, orientovaná zonálně, tedy kolmo na Hadleyovu buňku. Původně byla popsána pro oblast Tichého oceánu, kde je tvořena východním prouděním (pasáty) ve spodní troposféře, výstupnými pohyby vzduchu nad teplejší západní částí Tichého oceánu, zpětným západním prouděním v horní troposféře a sestupnými pohyby vzduchu nad rel. chladným povrchem východního Pacifiku. Později byly zjištěny obdobné cirkulační buňky i pro rovníkové oblasti Atlantského a Indického oceánu. Pojem zavedl J. Bjerknes (1969) na počest G. Walkera, který popsal výkyvy této cirkulace, jež jsou označovány jako jižní oscilace.
angl: Walker Circulation; slov: Walkerova cirkulácia; něm: Walker-Zirkulation f; fr: circulation de Walker f; rus: циркуляция Уокера  2014
cirkulace zonální
1. souhrn složek pohybu vzduchu ve všeobecné cirkulaci atmosféry, které mají rovnoběžkový směr;
2. cirkulace, která v dané oblasti působí synopticky nebo klimaticky významný zonální přenos tepla a vlhkosti. Je určující pro velký oběh vody na Zemi;
3. model všeobecné cirkulace atmosféry s přenosem vzduchu pouze v rovnoběžkovém směru, se stejnou rychlostí ve všech bodech kterékoliv rovnoběžky. Viz též index zonální cirkulace.
angl: zonal circulation; slov: zonálna cirkulácia; něm: zonale Zirkulation f; fr: circulation zonale f; rus: зональная циркуляция  1993-a3
cirokumulus
slov: cirokumulus; něm: Cirrocumulus m; fr: Cirrocumulus m  1993-a1
cirostratus
slov: cirostratus; něm: Cirrostratus m; fr: Cirrostratus m  1993-a1
cirrocumulus
(Cc) [cirokumulus] – jeden z 10 druhů oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Cc je charakterizován jako tenké, menší nebo větší skupiny nebo vrstvy bílých oblaků bez vlastního stínu, složené z velmi malých oblačných částí v podobě zrnek nebo vlnek apod. Jednotlivé části mohou být buď navzájem odděleny nebo mohou spolu souviset a jsou více méně pravidelně uspořádány. Zdánlivá velikost jednotlivých částí zpravidla nepřesahuje 1° prostorového úhlu. Cc patří mezi nesrážkové oblaky vysokého patra. Je oblakem ledovým, někdy však může obsahovat i kapky přechlazené vody, které rychle mrznou. Vzniká následkem vlnových a konv. pohybů v horní troposféře. Cc lze dále klasifikovat podle tvaru jako stratiformis, lenticularis, castellanus nebo floccus a podle odrůdy jako undulatus a lacunosus. Mohou se u něj vyskytovat zvláštnosti virga a mamma.
Termín poprvé použil angl. továrník a amatérský meteorolog L. Howard v r. 1803,  v současném smyslu ho zavedl franc. meteorolog E. Renou v r. 1855. Byl vytvořen spojením lat. slov cirrus „kadeř“ a cumulus „kupa, hromada“. Do češtiny se v minulosti překládal jako řasová kupa.
angl: Cirrocumulus; slov: cirrocumulus; něm: Cirrocumulus m; fr: Cirrocumulus m; rus: перисто-кучевые облака  1993-a3
cirrostratus
(Cs)  [cirostratus] – jeden z 10 druhů oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Je charakterizován jako průsvitný bělavý oblačný závoj vláknitého nebo hladkého vzhledu, který úplně, nebo částečně zakrývá oblohu a dává vznik halovým jevům. Cs je nesrážkový ledový oblak vysokého patra. Vyskytuje se jako typická součást oblačných systémů atmosférických front. Může vzniknout z kovadliny Cb, která se dále šíří i po rozpadu původního oblaku. Cs lze dále klasifikovat podle tvaru jako fibratus či nebulosus nebo floccus a podle odrůdy jako duplicatus a undulatus. U Cs se neklasifikují žádné zvláštnosti ani průvodní oblaky.
Termín poprvé použil angl. továrník a amatérský meteorolog L. Howard v r. 1803,  v současném smyslu ho zavedl franc. meteorolog E. Renou v r. 1855. Byl vytvořen spojením lat. slov cirrus „kadeř“ a stratus „vrstva“. Do češtiny se v minulosti překládal jako řasová sloha.
angl: Cirrostratus; slov: cirrostratus; něm: Cirrostratus m; fr: Cirrostratus m; rus: перисто-слоистые облака  1993-a3
cirrus
(Ci) [cirus] – jeden z 10 druhů oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Ci je definován jako vzájemně oddělené oblaky v podobě bílých jemných vláken, bílých plošek nebo úzkých pruhů. Má vláknitý vzhled a často hedvábný lesk. Ci patří mezi oblaky vysokého patra, je oblakem ledovým, nevypadávají z něho srážky a jeho výskyt na obloze bývá často příznakem blízkosti atmosférické fronty. Může vzniknout z kovadliny Cb, která se dále šíří i po rozpadu původního oblaku. Vyskytuje se však i v oblastech vysokého tlaku vzduchu. Ci lze dále klasifikovat podle tvaru jako fibratus, uncinus, spissatus, castellanus nebo floccus a podle odrůdy jako intortus, radiatus, vertebratus a duplicatus. Průvodním jevem Ci může být zvláštnost oblaku mamma.
Termín navrhl angl. továrník a amatérský meteorolog L. Howard v r. 1803. Je přejat z lat. cirrus „kadeř“, do češtiny se nicméně v minulosti překládal jako řasa.
angl: Cirrus; slov: cirrus; něm: Cirrus m; fr: Cirrus m; rus: перистые облака  1993-a3
CLIMAT
angl: CLIMAT; slov: CLIMAT; něm: CLIMAT, CLIMAT; fr: message CLIMAT m; rus: КЛИМАТ  2014
congestus
(con) [kongestus] – jeden z tvarů oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Je charakterizován jako kupovitý oblak značného vert. rozsahu se silně vyvinutými výběžky; při pohledu z boku mívá podobu květáku. Užívá se u druhu oblaků Cu. Viz též humilis, mediocris.
Termín navrhl franc. meteorolog C. Maze na mezinárodním met. kongresu v Paříži v r. 1889. Je přejat z lat. congestus „nakupený“ (příčestí trpné slovesa congerere „snášet, hromadit“). Do češtiny se v minulosti překládal jako mohutný.
angl: congestus; slov: congestus; něm: congestus; fr: congestus m; rus: мощные облака  1993-a2
Copernicus
program Evropské komise, dříve označovaný jako GMES (Global Monitoring for Environment and Security), zaměřený na získávání údajů o životním prostředí (včetně atmosféry a oceánů), především pomocí metod distančního měření. Program vychází z úzké spolupráce s ESA, z dalších partnerů se např. předpokládá zapojení organizace EUMETSAT při vývoji a provozu některých z družic/přístrojů Sentinel.
slov: Copernicus; něm: Kopernikus, Kopernikus m; fr: Copernicus m; rus: Программа Коперник, ранее известная как GMES (Глобальный мониторинг окружающей среды и безопасности)  2014
cordonazo
[kordonaso] – regionální označení tropické cyklony při záp. pobřeží Mexika, popř. středoamerických států. Kdysi bylo považováno za rovnodennostní bouři, vyskytující se jen jednou za několik let kolem svátku svatého Františka z Assisi 4. října (cordonazo de San Francisco). Ve skutečnosti jsou tropické cyklony v této oblasti častější než v severním Atlantiku. Viz též hurikán.
angl: cordonazo; slov: cordonazo; něm: Cordonazo; fr: cordonazo m; rus: кордоназо  1993-a3
CREX
Znakový formát pro reprezentaci a výměnu dat. Má podobnou strukturu jako kód BUFR, tj. zpráva v kódu CREX obsahuje kromě dat také jejich popis pomocí deskriptorů. Jedná se však o alfanumerický kód a komprese dat se neprovádí, a proto CREX není vhodný např. pro radiosondážní data s vysokým vert. rozlišením nebo pro družicová data.
angl: CREX; slov: CREX; něm: CREX, CREX; fr: CREX m  2014
cumulonimbus
(Cb) [kumulonimbus] – jeden z 10 druhů oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Je charakterizován jako mohutný a hustý oblak velkého vert. rozsahu v podobě hor nebo obrovských věží. Alespoň část jeho vrcholu je obvykle hladká, vláknitá nebo žebrovitá a téměř vždy zploštělá; tato část se často rozšiřuje do podoby kovadliny nebo širokého chocholu. Pod základnou oblaku, obvykle velmi tmavou, se často vyskytují nízké roztrhané oblaky, které mohou, avšak nemusí s Cb souviset, a srážky, někdy jen jako virga. Na vývoj Cb jsou vázány bouřky, avšak Cb může existovat, aniž bouřka vznikne.
Vert. rozsah Cb je vždy alespoň několik km, někdy může vrcholek Cb prorůst i tropopauzou. Cb je obvykle komplexem jednoduchých cel, řidčeji se skládá z cely jediné. Vzniká působením intenzivní konvekce, nejčastěji na studených frontách nebo čarách instability. Může se vyvinout i uvnitř homogenní instabilní vzduchové hmoty, často za spolupůsobení orografických faktorů. Pro el. strukturu Cb je charakteristický výskyt centra záporného náboje v dolní a kladného náboje v horní části oblaku. Kromě toho bývá pozorováno i podružné centrum kladného náboje v oblasti základny, které je však vázáno na vypadávání srážek. Cb se v letectví pokládá za nebezpečný jev, neboť se v něm vyskytují výstupné a sestupné vzdušné proudy, které dosahují rychlostí až desítky m.s–1, intenzivní turbulence, námraza, el. výboje a kroupy často velkých rozměrů.
Cb lze dále klasifikovat podle tvaru jako calvus či capillatus. Cb nemá odrůdy, můžeme však u něj klasifikovat zvláštnosti praecipitatio, virga, incus, mamma, arcus, tuba a průvodní oblaky flumen, pannus, pileus a velum. Viz též elektřina bouřková, rozsah oblaku vertikální, průnik cumulonimbů do stratosféry, informace SIGMET, náboj bouřkového oblaku, moment dipólu bouřkového oblaku, bouře konvektivní, elektrony ubíhající.
Termín zavedl něm. meteorolog P. Weilbach v letech 1879–1880. Vytvořil ho spojením lat. slov cumulus „kupa, hromada“ a nimbus „oblak (zvl. dešťový), příval, bouře“. Do češtiny se v minulosti překládal jako dešťová kupa.
angl: Cumulonimbus, thundercloud; slov: cumulonimbus; něm: Cumulonimbus m, Gewitterwolke f; fr: Cumulonimbus m, nuage d'orage m; rus: грозовое облако, кучево-дождевые облака  1993-a3
cumulus
(Cu) [kumulus] – jeden z 10 druhů oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Je charakterizován jako osamocený oblak, obvykle hustý a s ostře ohraničenými obrysy, vyvíjející se směrem vzhůru ve tvaru kup, kupolí nebo věží. Při pohledu z boku mívá podobu květáku. Části ozářené Sluncem bývají zářivě bílé, základna oblaku bývá poměrně tmavá a téměř vodorovná. Někdy jsou Cu roztrhané. Cu je obvykle vodním oblakem, v případě velkého vert. rozsahu (Cu con) může být v horní části oblakem smíšeným. Nejčastěji vzniká působením termické konvekce. Je většinou nesrážkovým oblakem, z vert. mohutných Cu však mohou někdy vypadávat srážky v podobě krátkých přeháněk. Cu se může za vhodných podmínek někdy dále vyvíjet v Cb. Cu lze dále klasifikovat podle tvaru jako humilis, mediocris, congestus a fractus. Může být odrůdy radiatus a můžeme u něj klasifikovat zvláštnosti praecipitatio, virga, arcus, tuba a průvodní oblaky pannus, pileus a velum. Viz též patra oblaků, rozsah oblaku vertikální.
Termín navrhl angl. továrník a amatérský meteorolog L. Howard v r. 1803. Je přejat z lat. cumulus „kupa, hromada“. Do češtiny se v minulosti překládal jako kupa, pozůstatkem této zvyklosti je termín kupovitý oblak.
angl: Cumulus; slov: cumulus; něm: Cumulus m, Haufenwolke f; fr: Cumulus m; rus: кучевые облака  1993-a3
cumulus „industrialis“
starší, v současnosti jen zřídka užívané označení pro tzv. průmyslový oblak.
slov: cumulus „industrialis; fr: Cumulus homogenitus m; rus: индустриальные облака  1993-a3
cyklogeneze
vznik, popř. zesílení již existující cyklonální cirkulace v atmosféře. Za příznivých podmínek může vést k formování cyklony nebo k jejímu prohlubování. K cyklogenezi často dochází na přední straně výškové brázdy nebo v oblasti atmosférických front, a to především studených. Speciálním případem je orografická a termická cyklogeneze. Opakem cyklogeneze je cyklolýza. Viz též teorie cyklogeneze.
Termín se skládá ze slova cyklona a z řec. γένεσις [genesis] „zrození, vznik“.
angl: cyclogenesis; slov: cyklogenéza; něm: Zyklogenese f; fr: cyclogénèse f, cyclogenèse f; rus: циклогенез  1993-a3
cyklogeneze explozivní
syn. cyklogeneze rapidní – velmi intenzivní prohlubování cyklony, k němuž dochází několikrát ročně např. nad severním Atlantikem nebo při východním pobřeží USA. Za kritérium se obvykle považuje pokles tlaku vzduchu redukovaného na hladinu moře vyjádřeného v hPa za 24 hodin o hodnotu tzv. bergeronu, což je 24násobek poměru sinu dané zeměpisné šířky a sinu 60o. Takto rychlému vývoji napomáhá především existence oblasti se silnou baroklinitou, zvýšenou cyklonální vorticitou a dostatečným obsahem vodní páry ve spodní a střední troposféře. Příslušné podmínky typicky odpovídají situaci, kdy ve spodní troposféře je vytvořen cyklonální vír na frontální vlně pod pravou částí vchodu výškového tryskového proudění. Nástup explozivní cyklogeneze bývá spojen se začátkem okluzního procesu ve frontální cykloně.
angl: explosive cyclogenesis, bombogenesis; slov: explozívna cyklogenéza; rus: быстрый циклогенез  2019
cyklogeneze orografická
cyklogeneze probíhající na závětrné straně horské překážky. Nejpříznivější podmínky pro orografickou cyklogenezi vytvářejí při převládajícím zonálním proudění více méně meridionálně orientovaná pohoří, jako jsou Skalnaté hory, Apalačské pohoří, Skandinávské pohoří a pohoří vých. Asie, avšak i Alpy, méně Pyreneje, Karpaty a Kavkaz. Viz též brázda nizkého tlaku vzduchu dynamická.
angl: orographic cyclogenesis; slov: orografická cyklogenéza; něm: orographische Zyklogenese f; fr: cyclogénèse orographique f (creux oro); rus: орографический циклогенез  1993-a3
cyklogeneze rapidní
angl: rapid cyclogenesis; slov: rapídna cyklogenéza; rus: быстрый циклогенез  2019
cyklogeneze termická
cyklogeneze spojená s turbulentním přenosem zjevného tepla od podkladu. Termická cyklogeneze se vyskytuje především nad oblastmi přehřáté pevniny (např. v létě cyklona nad Pyrenejským poloostrovem) nebo při proudění studeného vzduchu nad teplý vodní povrch (např. v zimě cyklona nad Černým mořem).
angl: thermal cyclogenesis; slov: termická cyklogenéza; něm: thermische Zyklogenese f; fr: formation de dépression thermique f; rus: термический циклогенез  1993-a3
cyklolýza
zeslabení již existující cyklonální cirkulace v atmosféře, které může vést k vyplňování, popř. zániku cyklony, ke zmenšování horiz. tlakového gradientu a slábnutí větru. Opakem cyklolýzy je cyklogeneze.
Termín se skládá ze slova cyklona a řec. λύσις [lysis] „uvolňování, rozpouštění“.
angl: cyclolysis; slov: cyklolýza; něm: Zyklolyse f; fr: cyclolyse f; rus: циклолиз  1993-a3
cyklon
1. čes. název pro plně vyvinutou tropickou cyklonu v oblastech Indického oceánu a v jižní části Tichého oceánu západně od 160° v. d. Desetiminutový (v USA minutový) průměr rychlosti přízemního větru v něm dosahuje nejméně 33 m.s–1;
2. v minulosti označení každé silné tropické cyklony bez ohledu na oblast výskytu.
Termín je odvozen z angl. cyclone, viz cyklona.
slov: cyklón; něm: Zyklon m; fr: cyclone tropical m; rus: циклон  1993-a3
cyklona
syn. níže tlaková – oblast se sníženým tlakem vzduchu, která se projevuje na synoptické mapě alespoň jednou uzavřenou izobarou nebo izohypsou, přičemž tlak vzduchu uvnitř je nižší než v okolí. Pro cyklonu je charakteristická cirkulace vzduchu proti směru pohybu hod. ručiček na sev. polokouli a ve směru pohybu hod. ručiček na již. polokouli. Cyklona je základním tlakovým útvarem. Středy cyklony se označují na synop. mapách v ČR písmenem „N“ (níže), na mapách z angl. jazykové oblasti písmenem „L“ (low), na mapách z něm. jazykové oblasti písmenem „T“ (Tief), na mapách z rus. jazykové oblasti písmenem „H“ (nizkoje davlenije) a na mapách ze španělské jazykové oblasti písmenem „B“ (baja). Ke vzniku cyklony vedou složité procesy v atmosféře označované jako cyklogeneze. Viz též počasí cyklonální, stadia vývoje cyklony, model cyklony, osa cyklony.
Termín pochází z angl. cyclone. Zavedl jej brit. námořní kapitán H. Piddington v r. 1848 jakožto pojem zahrnující všechny rotující větrné bouře. Odvodil jej z řec. κύκλος [kyklos] „kruh, kruhový pohyb“ (srov. cyklus). Termín do češtiny pronikl zřejmě přes němčinu, a to kromě ženského i v mužském rodě (mužský tvar cyklon má dnes užší význam).
angl: cyclone, depression, low; slov: cyklóna; něm: Tief n, Zyklone f; fr: cyclone m, dépression f, système cyclonique m; rus: депреcсия, циклон  1993-a3
cyklona aleutská
syn. cyklona severopacifická – akční permanentní centrum atmosféry nad sev. částí Tichého oceánu mezi Aljaškou a Kamčatkou, s nejčastější polohou středu v oblasti aleutského souostroví. V zimě je aleutská cyklona důležitým článkem deformačního pole v sev.části Tichého oceánu. Její existence je podmíněna všeobecnou cirkulací atmosféry. Je oživována postupujícími cyklonami, které se tvoří na polární frontě jižně od aleutské cyklony, jakož i cyklonami na arktické frontě, ležící severněji.
angl: Aleutian low; slov: aleutská cyklóna; něm: Aleutentief n, Aleuten-Zyklone f; fr: dépression des Aléoutiennes f; rus: алеутская депрессия, алеутский минимум, алеутский циклон  1993-a3
cyklona centrální
1. v typizaci povětrnostních situací HMÚ pro území ČR málo pohyblivá cyklona nad stř. Evropou;
2. někdy též syn. pro řídicí cyklonu.
angl: central cyclone; slov: centrálna cyklóna; něm: Zentraltief n, Zentralzyklone f; fr: dépression centrale f; rus: центральная депрессия, центральный циклон  1993-a2
cyklona frontální
obecně jakákoliv cyklona spojená s atmosférickou frontou. Zpravidla vzniká na hlavní frontě, a to zejména na polární frontě nebo arktické, popř. antarktické frontě. Ve svém vývoji prochází obvykle několika stadii vývoje cyklony. Převážná většina cyklon zakreslených na synoptických mapách v mimotropických zeměp. šířkách jsou frontální cyklony. Viz též série cyklon.
angl: frontal cyclone; slov: frontálna cyklóna; něm: Frontalzyklone f; fr: dépression frontale f; rus: фронтальный циклон  1993-a3
cyklona hluboká
v čes. met. terminologii označení pro cyklonu, která se vyznačuje velkým horizontálním tlakovým gradientem a rozdíl tlaku vzduchu redukovaného na hladinu moře ve středu cyklony vůči jejímu okolí dosahuje vysokých hodnot (zpravidla alespoň 40 hPa, přesná hodnota však není stanovena). Mimo české prostředí se někdy pojem hluboká cyklona používá i pro vysokou cyklonu.
angl: deep cyclone  2021
cyklona indukovaná
cyklona, jejíž vznik je podmíněn existencí a postupem jiné cyklony. Např. postup cyklony ze stř. části vých. Atlantiku přes Britské ostrovy na sv. často vyvolává vznik cyklony nad záp. Středomořím a sev. Itálií. Tento proces nejčastěji nastává v důsledku přibližování hluboké brázdy nízkého tlaku vzduchu ve stř. a horní troposféře.
angl: induced cyclone; slov: indukovaná cyklóna; něm: induzierte Zyklone f; fr: dépression induite f; rus: индуцированный циклон  1993-a3
cyklona islandská
syn. cyklona severoatlantická – permanentní akční centrum atmosféry nad sev. částí Atlantského oceánu, s nejčastější polohou středu v oblasti Islandu. Islandská cyklona je důležitým článkem severoatlantického deformačního pole ve všeobecné cirkulaci atmosféry. Je permanentně oživována sériemi cyklon vytvářejících se na atlantické polární frontě, která probíhá jižně od ní, jakož i arktickou frontou, která probíhá na sever od ní. Islandská cyklona je rozsáhlý tlakový útvar, který má často několik samostatných středů cyklony, zvláště v prostoru mezi Kanadou a Barentsovým mořem. Má v průběhu celého roku rozhodující význam pro počasí a klima převážné části Evropy, protože usměrňuje postup frontálních systémů z Atlantiku nad evropskou pevninu, a tím i transport vláhy do vnitrozemí. Podmiňuje typickou proměnlivost počasí i nad naším územím.
angl: Icelandic low; slov: islandská cyklóna; něm: Islandtief n; fr: dépression d'Islande f; rus: исландский минимум  1993-a3
cyklona izolovaná
syn. cyklona odštěpená – studená cyklona vzniklá oddělením již. části meridionálně orientované hluboké brázdy nízkého tlaku vzduchu hřebenem vysokého tlaku vzduchu, které je dobře patrné zejména v horní troposféře. Izolovaná cyklona je často produktem blokování. V Evropě se izolované cyklony vytvářejí např. nad sz. Středomořím a sev. Itálií.
angl: cut-off low; slov: izolovaná cyklóna; něm: Cut-off-Zyklone f; fr: dépression coupée f, dépression froide f, cut-off low m; rus: отсеченный циклон  1993-a3
cyklona janovská
cyklona, která vzniká nad Janovským zálivem a sev. Itálií obvykle na studené frontě, jež postupuje od západu do oblasti Alp, kde se začíná vlnit. Vznik zvlněné fronty je způsoben tím, že údolím řeky Rhóny proniká od severu nad Janovský záliv studený vzduch, zatímco postup studeného vzduchu nad záp. část Pádské nížiny brzdí horský hřeben jz. Alp. Janovská cyklona postupuje v některých případech na sv. a vyvolává na části území ČR dlouhotrvající vydatné srážky. Viz též situace Vb.
angl: Genoa cyclone; slov: janovská cyklóna; něm: Genua-Zyklone f; fr: dépression du golfe de Gênes f, dépression ligure f; rus: Генуэзский циклон  1993-a2
cyklona jihoatlantická
kvazistacionární zonálně protažená cyklona se středem nejčastěji na 40° z. d. Cyklona jihoatlantická je soustavně oživována cyklonami na jihoatlantické polární a antarktické frontě.
slov: juhoatlantická cyklóna; rus: южноатлантический циклон  1993-a3
cyklona jihopacifická
kvazistacionární zonálně protažená cyklona se středem nejčastěji na 180. poledníku. Jihopacifická cyklona je soustavně oživována cyklonami na jihopacifické polární frontě a antarktické frontě.
slov: juhopacifická cyklóna; rus: Южно-тихоокеанский циклон  1993-a3
cyklona kvazistacionární
syn. cyklona stacionární – cyklona, která obvykle po dobu několika dní mění svou polohu jen minimálně. Bývá zpravidla cyklonou řídicí, centrální nebo termickou.
angl: quasi-stationary low; slov: kvázistacionárna cyklóna; něm: quasistationäre Zyklone f; fr: dépression quasi-stationnaire f, dépression à caractère semi-permanent f; rus: квазистационарный циклон  1993-a3
cyklona mělká
cyklona s malým horizontálním  tlakovým gradientem, která je na přízemní mapě zpravidla vymezena jen jednou uzavřenou izobarou (při jejich znázornění po 5 hPa).
angl: shallow low  2021
cyklona mezosynoptická
cyklona s rozměry mezosynoptického měřítka. K mezosynoptickým cyklonám patří některé termické cyklony, dále pak cyklony, při jejichž vzniku hrají podstatnou roli uvolnění latentního tepla kondenzace a toky zjevného tepla, totiž tropické cyklony, subtropické cyklony, medikány a polární cyklony. Hlavním nástrojem jejich detekce jsou meteorologické družice. Mezosynoptickou cyklonu lze též označit zkráceně jako mezocyklonu, pokud nehrozí terminologická záměna s rotujícím vírem uvnitř supercely.
angl: mesolow; slov: mezosynoptická cyklóna  2020
cyklona mimotropická
cyklona, která se vyskytuje v mírných nebo vysokých zeměp. šířkách. Mimotropické cyklony jsou často ztotožňovány pouze s postupujícími frontálními cyklonami. Viz též cyklona tropická.
angl: extratropical cyclone; slov: mimotropická cyklóna; něm: aussertropische Zyklone f; fr: cyclone extratropical m; rus: внетропический циклон  1993-a3
cyklona místní
angl: local depression; slov: miestna cyklóna; něm: lokale Zyklone f; fr: dépression locale f; rus: местный циклон  1993-a1
cyklona mladá
frontální cyklona ve druhém stadiu vývoje. Střed mladé cyklony souhlasí s vrcholem teplého sektoru, který je na přední straně ve směru postupu ohraničen teplou frontou a na zadní straně studenou frontou s charakteristickým počasím. Mladá cyklona se prohlubuje, přičemž největší pokles tlaku vzduchu je v blízkosti jejího středu. Vyvíjí se obvykle na přední straně brázdy nízkého tlaku vzduchu vyskytující se v hladině 700 až 500 hPa. Viz též prohlubování cyklony.
angl: deepening cyclone; slov: mladá cyklóna; něm: junge Zyklone f; fr: dépression creuse f; rus: молодой циклон  1993-a3
cyklona monzunová
syn. cyklona sezonní – cyklona vznikající v důsledku silného prohřátí pevniny v teplém pololetí a podílející se na vzniku monzunové cirkulace. Nejvýraznější monzunová cyklona setrvává v létě nad Íránem, přičemž může někdy proniknout až do vých. Středomoří. Viz též seistan, etézie.
angl: monsoon low; slov: monzúnová cyklóna; něm: Monsuntief n; fr: dépression de mousson f; rus: муссонная депрессия  1993-a2
cyklona nízká
syn. cyklona přízemní – cyklona vyskytující se pouze ve spodní části troposféry, tj. zhruba do hladiny 700 hPa. Nízká cyklona je cyklonou termickou, nebo cyklonou frontální v počátečním stadiu vývoje.
angl: low-level cyclone, low-level depression; slov: nízka cyklóna; něm: flache Zyklone f; fr: dépression de bas niveau f, cyclone de bas niveau m; rus: муссонный циклон  1993-a2
cyklona odštěpená
slov: odštiepená cyklóna; fr: cut-off low m, dépression coupée f  1993-a1
cyklona okludovaná
frontální cyklona v posledním stadiu vývoje. Okludovaná cyklona je spojena s formováním okluzní fronty a s velmi malou nebo nulovou advekcí teploty.
angl: occluded cyclone, occluded depression; slov: okludovaná cyklóna; něm: okkludierte Zyklone f; fr: dépression en occlusion f, dépression occluse f; rus: окклюдированная депресия, окклюдированный циклон  1993-a3
cyklona podružná
cyklona, která se formuje v blízkosti a ve spojitosti s řídicí cyklonou. Jedná se o nevelký útvar, který se zpravidla vyskytuje na již. okraji řídicí cyklony, pohybující se obvykle kolem ní ve směru cyklonální cirkulace. Podružná cyklona vzniká často na studené frontě spojené s řídicí cyklonou nebo i se starší podružnou cyklonou, jak je tomu v případě série cyklon. V Evropě se podružná cyklona typicky formuje např. nad Baltským mořem, pokud řídicí cyklona setrvává u záp. pobřeží Norska.
angl: secondary cyclone, secondary depression; slov: podružná cyklóna; něm: Randtief n; fr: cyclone secondaire m; rus: вторичная депресия, вторичный циклон  1993-a3
cyklona polární
mezosynoptická cyklona vznikající nad nezamrzlou mořskou hladinou ve vzduchu mírných šířek, popř. v arktickém vzduchu studeného sektoru řídicích cyklon. V poli přízemního tlaku vzduchu bývá zpravidla vyjádřena brázdou nižšího tlaku, popř. i uzavřenou izobarou. Rozměry polární cyklony jsou řádově stovky km a doba její existence přibližně 1 den. Vznikne-li v bezprostřední blízkosti za studenou frontou, může způsobit její zvlnění a často s ní v tomto případě splyne. Oblačnost polární cyklony má zpravidla výrazně konvektivní charakter, jednotlivé spirální větve mohou být překryty vysokou oblačností.
V sev. Atlantiku vznikají polární cyklony nejčastěji východně od již. cípu Grónska při. záp. až sz. proudění v souvislosti s horizontálním střihem větru v závětří Grónska. Dále se polární cyklony často vyskytují v oblasti Norska a Norského moře, kde při jejich vzniku hraje důležitou roli horizontální střih větru vyvolaný třením nad záp. pobřežím Skandinávie. Polární cyklony se mohou vyskytnout i v oblasti Britských ostrovů, někdy pronikají nad Baltské moře, případně až do střední Evropy. Jsou zpravidla provázeny silným větrem, intenzivními přeháňkami a v zimě sněžením.
Zast. čes. označení pro polární cyklonu je mezocyklona. Chybné je použití termínu polární cyklona ve smyslu cirkumpolární vír.
angl: polar low; slov: polárna cyklóna; něm: Polartief n; fr: dépression polaire; rus: полярная депрессия  2020
cyklona posttropická
cyklona, která ztratila charakter tropické cyklony tím, že se buď transformovala na mimotropickou cyklonu, nebo došlo k rozpadu její organizované struktury a k poklesu maximální rychlosti větru pod 17 m.s-1.
angl: post-tropical cyclone; slov: posttropická cyklóna  2020
cyklona postupující
syn. cyklona putující – frontální cyklona hlavně v prvých stadiích vývoje. Postupuje ve směru řídicího proudění s rychlostí rovnající se 0,6 až 0,8 rychlosti geostrofického větru zjištěného v hladině tohoto proudění. Nad Evropou činí rychlost postupujících cyklon v průměru kolem 30 km.h–1, max. až 100 km.h–1.
angl: migratory cyclone, moving cyclone; slov: postupujúca cyklóna; něm: sich verlagernde Zyklone f; fr: cyclone migrateur m; rus: подвижный циклон  1993-a2
cyklona přízemní
slov: prízemná cyklóna; něm: Bodenzyklone f; fr: dépression de surface f, dépression au sol f; rus: низкий циклон  1993-a1
cyklona putující
slov: putujúca cyklóna; fr: cyclone migrateur m; rus: подвижный циклон  1993-a1
cyklona queenslandská
slov: queenslandská cyklóna; fr: willy-willy m, cyclone de l’ouest australien m  1993-a3
cyklona regenerovaná
slov: regenerovaná cyklóna; fr: cyclone régénérant m; rus: регенерирующий циклон  1993-a1
cyklona retrográdní
cyklona, jejíž směr pohybu má zonální složku opačnou vůči převládající složce zonální cirkulace. Retrográdní cyklona v mírných zeměp. šířkách je proto charakterizována trajektorií cyklony se zápornou zonální složkou, tedy od východu k západu, na rozdíl od typických drah cyklon. Retrográdní cyklony se vyskytují ve stř. Evropě poměrně zřídka a jsou často doprovázeny vydatnějšími dlouhotrvajícími srážkami, jako např. na přelomu května a června 2013.
angl: retrograde low; slov: retrográdna cyklóna; něm: retrograde Zyklone f; fr: dépression rétrograde f; rus: депресия с обратным движением  1993-a3
cyklona řídicí
syn. cyklona centrální – cyklona, uvnitř které se formují jedna nebo více podružných cyklon. Řídicí cyklona je poměrně hlubokou a rozsáhlou frontální cyklonou zpravidla ve stadiu okludované cyklony, která mohla též postupně vznikat spojením několika cyklon. Řídicí cyklona se často vyskytuje nad určitou oblastí (např. u Islandu) po dobu až několika týdnů. Viz též cyklona kvazistacionární, stadia vývoje cyklony.
angl: primary cyclone, primary depression; slov: riadiaca cyklóna; něm: Zentralzyklone f; fr: cyclone principal m, dépression principale f; rus: главный циклон, первичная депресия  1993-a3
cyklona severoatlantická
slov: severoatlantická cyklóna; fr: dépression d'Islande f; rus: североатлантический циклон  1993-a3
cyklona severopacifická
slov: severopacifická cyklóna; fr: dépression des Aléoutiennes f; rus: северотихоокеанский циклон  1993-a3
cyklona sezonní
slov: sezónna cyklóna; něm: saisonale Zyklone f; fr: dépression de mousson f; rus: сезонный циклон  1993-a1
cyklona skagerrakská
cyklona, vznikající v důsledku orografické cyklogeneze v závětří Skandinávského pohoří při sz. proudění.
angl: Skagerrak cyclone; slov: skagerrakská cyklóna; něm: Skagerrak-Zyklone f; fr: dépression de Skagerrak f; rus: скагерракский циклон  1993-a3
cyklona stacionární
slov: stacionárna cyklóna; fr: cyclone stationnaire m; rus: стационарный циклон  1993-a1
cyklona studená
syn. cyklona vysoká – cyklona, která se vyskytuje v celém svém vert. rozsahu v rel. chladnějším vzduchu vzhledem k okolí. Studené cyklony jsou termicky symetrické, řídicí nebo izolované cyklony, v nichž se frontální systémy mohou vyskytovat pouze na jejich okrajích. Pro studené cyklony je typický růst velikosti cyklonální cirkulace s výškou.
angl: cold low, cold-core cyclone; slov: studená cyklóna; něm: kalte Zyklone f; fr: dépression à coeur froid f, cyclone à noyau froid m; rus: холодная депресия, холодный циклон  1993-a3
cyklona subtropická
cyklona, která se může vyskytnout nad oceány až po zhruba 50° zeměp. šířky a vykazovat přitom znaky mimotropické i tropické cyklony. Při jejím vzniku a vývoji totiž dochází ke kombinaci fyzikálních mechanizmů, kdy důležitým zdrojem energie pro cyklogenezi je jak uvolnění baroklinní instability, tak uvolnění latentního tepla kondenzace. Typicky se jedná o transformovanou, původně mimotropickou cyklonu putující z pásma západních větrů do nižších zeměp. šířek, může však vzniknout i transformací tropické cyklony. Na rozdíl od mimotropické cyklony nemá subtropická cyklona vazbu na atmosférické fronty. Oproti tropické cykloně jsou v ní pásy konvektivních bouří méně symetricky uspořádány kolem středu cyklony; maximální rychlost větru je dosahována dále od středu (cca 100 až 200 km) a nedosahuje síly orkánu. Pokud však přesáhne hodnotu 17 m.s-1, která v případě tropické cyklony vymezuje tropickou bouři, dostává jméno ze seznamu určeného tropickým cyklonám. Nad tropickými oceány s vysokou teplotou povrchu moře a malým horiz. teplotním gradientem se subtropická cyklona může transformovat na tropickou cyklonu. Z hlediska mechanizmů cyklogeneze i projevů počasí, které souvisejí s výskytem konvektivních bouří velmi silné intenzity, se subtropická cyklona podobá medikánu, který je však místně specifickým útvarem.
angl: sub-tropical cyclone, subtropical cyclone; slov: subtropická cyklóna; něm: subtropische Zyklone f; fr: cyclone subtropical m, dépression subtropicale f  2014
cyklona teplá
cyklona, která se v celém svém vert. rozsahu vyskytuje v rel. teplejším vzduchu vzhledem k okolí. Teplé cyklony jsou většinou málo pohyblivé termické cyklony, které vznikají v létě nad přehřátou pevninou a v zimě nad teplým mořem. Patří obvykle k nízkým tlakovým útvarům a jen zřídka přesahují izobarickou hladinu 700 hPa.
angl: warm low, warm-core cyclone; slov: teplá cyklóna; něm: warme Zyklone f; fr: dépression à coeur chaud f, cyclone à noyau chaud m; rus: теплая депрессия, теплый циклон  1993-a2
cyklona termická
syn. cyklona místní – cyklona vzniklá jako důsledek termické cyklogeneze. Termická cyklona je nízkou, kvazistacionární a teplou cyklonou bez dalšího vývoje.
angl: heat low, thermal low; slov: termická cyklóna; něm: Hitzetief n, Wärmezyklone f; fr: dépression thermique f, dépression d'origine thermique f; rus: тепловая депреcия, термический циклон  1993-a2
cyklona termicky asymetrická
frontální cyklona, ve které, především v její přední a týlové části, svírají na synoptické mapě izotermy a izohypsy velký úhel advekce. Teplou advekci v přední části termicky asymetrické cyklony ukončuje čára teplé fronty, čára studené fronty vyznačuje počátek studené advekce v týlové části cyklony. Oblast teplého vzduchu mezi zmíněnými frontálními čarami tvoří teplý sektor cyklony, který v počátečním stadiu vývoje zasahuje na sev. polokouli obvykle z již. části cyklony do jejího středu a bývá nejlépe vyjádřen v izobarické hladině 850 hPa. V pozdějším vývojovém stadiu frontální cyklony se teplý sektor zužuje, posouvá se do přední části cyklony a projevuje se i ve vyšších hladinách nebo na mapách relativní topografie. V zahraniční odborné literatuře se pro termicky asymetrickou cyklonu obvykle používá označení baroklinní cyklona. Viz též jazyk studeného vzduchu, jazyk teplého vzduchu.
angl: baroclinic cyclone, thermal asymmetric cyclone; slov: termicky asymetrická cyklóna; něm: thermisch asymmetrische Zyklone f; fr: cyclone asymétrique à coeur chaud/froid m; rus: термически асимметричный циклон  1993-a3
cyklona termicky symetrická
cyklona, v níž jsou při zemi izobary a izotermy, ve volné atmosféře izohypsy a izotermy, téměř rovnoběžné. Termicky symetrické cyklony jsou většinou studené cyklony, v nichž výskyt rel. nejnižších teplot souhlasí se středem cyklony. Termicky symetrické cyklony jsou i nízké cyklony, které vznikají v důsledku termické nebo orografické cyklogeneze. V zahraniční odborné literatuře se pro termicky symetrickou cyklonu obvykle používá označení barotropní cyklona.
angl: barotropic cyclone, thermal symmetric cyclone; slov: termicky symetrická cyklóna; něm: thermisch symmetrische Zyklone f; fr: cyclone symétrique à coeur chaud/froid m; rus: термически симметричный циклон  1993-a3
cyklona tropická
cyklona, která vzniká nad tropickými oblastmi oceánů, nejčastěji v pásmech mezi 5° až 20° sev. a již. zeměp. šířky. Za určitých podmínek se vyvíjí z tropické poruchy, přičemž dochází k organizaci konvektivních bouří, poklesu tlaku vzduchu ve středu cyklony a zesilování cyklonální cirkulace. Oproti mimotropické cykloně dochází v tropické cykloně při zemi k většímu zahloubení, zároveň však bývá méně rozsáhlá (zpravidla o průměru několik set kilometrů). Velký horiz. tlakový gradient ve spodní troposféře způsobuje vysokou rychlost větru. Dalšími nebezpečnými projevy jsou vzdutí způsobené bouří, intenzivní srážky a případný výskyt tornád.
Podle desetiminutových (v USA minutových) průměrů rychlosti přízemního větru rozeznáváme tři stadia vývoje tropické cyklony. Prvním stadiem je tropická deprese, druhým tropická bouře a třetím je stadium plně vyvinuté tropické cyklony, které má různá regionální označení: hurikán, cyklon, tajfun, případně baguio. Pro toto stadium je charakteristický vznik oka tropické cyklony. Po dalším zesílení může intenzita tropické cyklony přechodně poklesnout v důsledku cyklu obměny stěny oka.
Tropická cyklona je teplým útvarem, který získává většinu své energie, potřebné pro udržení výstupných pohybů vzduchu a horiz. proudění, prostřednictvím kondenzace vodní páry. Ta se do spodní troposféry dostává výparem z teplé mořské hladiny. Při kondenzaci dochází k uvolňování velkého množství latentního tepla, které je dále transportováno do chladnější horní troposféry. K zániku tropické cyklony, případně k její transformaci na mimotropickou cyklonu, dochází nad pevninou nebo nad chladnějším oceánem v důsledku zeslabení přísunu energie.
Monitoring tropických cyklon koordinuje Světová meteorologická organizace prostřednictvím regionálních specializovaných meteorologických center. Zde jsou tropické deprese číslovány podle pořadí výskytu v dané sezoně; při přechodu do stadia tropické bouře pak dostávají jména z abecedně řazených seznamů, které se střídají po několika letech. Viz též dráhy cyklon, pás srážkový, cordonazo, meteorologie tropická, půlkruh nebezpečný, stupnice Saffirova–Simpsonova, willy-willy.
angl: tropical cyclone; slov: tropická cyklóna; něm: tropisches Tief n, tropische Zyklone f; fr: cyclone tropical m, dépression tropicale f; rus: тропический циклон  1993-a3
cyklona vícestředá
obvykle horiz. velmi rozsáhlá cyklona, v jejíž centrální části lze na synoptické mapě nalézt několik oblastí sníženého tlaku s alespoň jednou uzavřenou izobarou či izohypsou.
angl: complex low; slov: viacstredová cyklóna; něm: Tiefdruckkomplex m; fr: dépression complexe f; rus: многоцентровая депрессия, многоцентровой циклон  1993-a2
cyklona vnětropická
nevh. označení pro mimotropickou cyklonu.
slov: mimotropická cyklóna; něm: außertropische Zyklone f; fr: cyclone extratropical m; rus: внетропический циклон  1993-a2
cyklona vysoká
slov: vysoká cyklóna; něm: hochreichende Zyklone f; fr: dépression à coeur froid f; rus: высокий циклон  1993-a1
cyklona výšková
cyklona, která je dobře vyjádřena na výškových mapách střední a horní troposféry, avšak na přízemní synoptické mapě v dané oblasti nenajdeme žádnou uzavřenou izobaru, uvnitř které by byl tlak vzduchu nižší než v okolí. Pod výškovou cyklonou se obyčejně vyskytuje oblast s malým horiz. tlakovým gradientem nejčastěji v poli poněkud vyššího tlaku vzduchu, někdy však i dobře vyjádřený hřeben vysokého tlaku nebo nízká anticyklona. Výšková cyklona souhlasí s oblastí studeného vzduchu v troposféře a je typická oblačným počasím se srážkami.
angl: high-level cyclone , low aloft , upper cyclone, upper-level low; slov: výšková cyklóna; něm: Höhenzyklone f; fr: dépression d'altitude f, dépression en altitude f; rus: высотный циклон  1993-a3
cyklus dvouletý
slov: dvojročný cyklus; něm: quasi-zweijährige Schwingung f, Quasi-biennial-oscillation f; fr: oscillation quasi biennale f; rus: квазидвухлетний цикл  1993-a1
cyklus hydrologický
syn. oběh vody na Zemi – nepřetržitá cirkulace vody v atmosféře, na zemském povrchu a pod ním, poháněná sluneční energií a gravitační silou. Množství vody, které se v průměru ročně vypaří ze zemského povrchu a opět se na něj vrací ve formě atmosférických srážek, je odhadováno na téměř 5.1014 m3; to představuje průměrný roční výpar, resp. úhrn srážek více než 950 mm. Veškerá voda v atmosféře se tak vymění v průměru jednou za 10 dnů. Na světový oceán, který zaujímá 71 % zemského povrchu, připadá 84 % výparu. V rámci malého hydrologického cyklu se většina vody vrací přímo do světového oceánu, kam spadne 77 % celkového objemu srážek. Zbylá odpařená voda z oceánu je transportována nad pevninu v rámci velkého hydrologického cyklu, který se uzavírá prostřednictvím odtoku, ovlivňovaného i dalšími členy hydrologická bilance. Hydrologický cyklus podstatně modifikuje prostorové rozdělení tepelné bilance zemského povrchu, a to především prostřednictvím toku latentního tepla.
angl: hydrologic cycle, water cycle; slov: hydrologický cyklus; něm: hydrologischer Zyklus m; fr: cycle hydrologique m, cycle de ľeau m; rus: гидрологический цикл  1993-a3
cyklus Chapmanův
cyklus reakcí popisující vznik a zánik ozonu ve stratosféře. Byl popsán Sidney Chapmanem roku 1930. Cyklus na začátku zahrnuje fotolytický rozklad molekuly kyslíku O2 následovaný reakcí mezi vzniklým atomárním kyslíkem O a další molekulou O2. Tím vzniká ozon O3, který se následně fotolyticky rozkládá anebo reaguje s atomárním kyslíkem. Chapmanův cyklus popisuje základní ozonové reakce. Pro realistický popis vzniku a zániku ozonu ve stratosféře je třeba do popisu zahrnout také katalytické reakce se sloučeninami dusíku, vodíku, chlóru a brómu. Tyto reakce doplňující základní Chapmanův cyklus zejména o procesy zesilující rozklad ozonu v atmosféře Země mají obecně podobu cyklu, jenž vychází z reakce
O3+XXO+O2.
Do další reakce pak vstupuje fotolyticky vzniklý excitovaný atomární kyslík
O+XOX+O2
a výsledkem je regenerace původního činitele X, za nějž můžeme dosadit NO, Cl, Br, hydroxylový radikál OH*, popř. další.
angl: Chapman cycle; slov: Chapmanov cyklus; něm: Chapman-Zyklus m; fr: cycle ozone-oxygène m, cycle de Chapman m  2015
cyklus klimatický
skutečný nebo předpokládaný rytmus hodnot klimatických prvků v sekulárních pozorováních. Viz též rytmy povětrnostní, perioda, periodicita.
angl: climatic cycle; slov: klimatický cyklus; něm: Klimazyklus m; fr: oscillation climatique f; rus: климатический цикл  1993-a1
cyklus klimatický čtvrtohorní
slov: štvrtohorný klimatický cyklus; něm: Klimazyklus des Quartärs m; fr: variations climatiques du Quaternaire pl; rus: четвертичный климатический цикл  1993-a1
cyklus klimatický kvartérní
syn. cyklus klimatický čtvrtohorní – opakování obdobných klimatických poměrů a klimatických změnkvartéru (čtvrtohorách). Klimatické výkyvy různého řádu se opakovaly v zákonitém sledu a podmínily i periodický vývoj sedimentů, půd a bioty. Periodicita klimatu kvartéru se projevuje v tom, že časově od sebe vzdálená období si mohou být z hlediska klimatu mnohem podobnější než období následující přímo po sobě. Např. různé glaciály měly klima velmi podobné, a přitom výrazně odlišné od klimatu interglaciálů, přičemž perioda tohoto cyklu je cca 100 000 let. Opakovaně se též vyskytovala kratší zakolísání klimatu trvající obvykle stovky roků: chladnější a sušší stadiály a teplejší interstadiály. Viz též teorie paleoklimatu.
angl: quarternary climatic cycle; slov: kvartérny klimatický cyklus; něm: Klimazyklus des Quartärs m; fr: variations climatiques quaternaires pl; rus: четвертичный климатический цикл  1993-a3
cyklus kvazidvouletý
angl: quasi-biennial oscillation; slov: kvázidvojročný cyklus; něm: 26-monatige Periode f; fr: oscillation quasi biennale f; rus: квазидвухлетняя осцилляция, квазидвухлетняя цикличность  1993-a3
cyklus námrazový
období, které v daném místě začíná prvním usazováním námrazků a končí tím, že se všechny námrazky vypaří (sublimují), roztají nebo opadnou. Viz též období námrazové, námraza.
slov: námrazový cyklus; fr: période de givrage f  1993-a1
cyklus obměny stěny oka
proces nastávající v některých silných tropických cyklonách, spočívající ve vzniku nové stěny oka tropické cyklony ve větší vzdálenosti od jejího středu. Důsledkem je zeslabení konvekce ve stávající stěně oka a přechodné zeslabení větru v tropické cykloně až o několik stupňů Saffirovy–Simpsonovy stupnice. Původní stěna oka je tak nahrazena novou. V průběhu dalšího vývoje se může průměr oka tropické cyklony znovu zmenšit a cyklona zesílit. Tento cyklus může během existence tropické cyklony proběhnout i opakovaně.
angl: eyewall replacement cycle, concentric eyewall cycle; slov: cyklus obmeny steny oka  2019
cyklus sluneční jedenáctiletý
fluktuace polarity magnetického pole Slunce s přibližně jedenáctiletou periodou. Cyklus se projevuje proměnami počtu slunečních skvrn i charakteristik záření Slunce. Výkyvy solární konstanty v rámci cyklu dosahují přibližně jedno promile, v řádu jednotek procent se mění intenzita ultrafialového záření. Cyklus má významný dopad na podmínky ve vyšších vrstvách zemské atmosféry, v rámci střední atmosféry se projevuje anomáliemi v teplotě i cirkulaci a má vliv i na stabilitu zimního cirkumpolárního víru. Viz též číslo Wolfovo.
angl: solar cycle, sunspot cycle; slov: slnečný cyklus; něm: elf jähriger Sonnenzyklus m, Schwabe-Zyklus m; fr: cycle de 11 ans m, cycle solaire m, cycle solaire de 11 ans m; rus: солнечный цикл  2015
cykly Milankovičovy
dlouhodobé kvaziperiodické výkyvy orbitálních parametrů Země, které jsou podle astronomické teorie paleoklimatu zodpovědné za kvartérní klimatický cyklus. V rámci cyklu s periodou cca 100 000 roků se mění excentricita oběžné dráhy Země kolem Slunce. S nárůstem výstřednosti se zvětšuje rozdíl mezi periheliem a afeliem z hlediska množství slunečního záření dopadajícího na Zemi. Druhý z cyklů, s periodou cca 41 000 roků, spočívá ve změnách sklonu zemské osy k rovině ekliptiky. Při nárůstu sklonu se v létě příslušné polokoule prodlužuje světlý den a roste výška Slunce, v zimě naopak, čímž narůstají rozdíly mezi sezonami. Třetí cyklus, s periodou cca 21 000 roků, souvisí s precesním stáčením zemské osy, která v prostoru opisuje dvojkužel s osou kolmou k rovině ekliptiky. To má za následek posun perihelia z jedné sezony do druhé, přičemž jeho posun do léta dané polokoule má opět za následek nárůst rozdílů mezi sezonami. Cykly jsou nazývány podle M. Milankoviče, který ve 20. letech 20. století poprvé podrobně propočítal periodické změny orbitálních parametrů a odpovídající změny sum sluneční radiace v chladném a teplém pololetí každé polokoule.
angl: Milankovitch Cycles; slov: Milankovičove cykly; něm: Milankovic-Zyklus m; fr: paramètres de Milankovitch pl, cycles de Milanković pl  2014
čára absorpční
úzká část spektra elektromagnetického záření vyznačující se silnou absorpcí záření, což je způsobeno změnou kvantového stavu molekul určité plynné složky atmosféry. Obecně existuji čtyři druhy kvantových stavů související s rotacemi nebo vibracemi molekul, s přeskoky elektronů mezi energetickými hladinami a s tzv. spinem. Konkrétní absorpční čára odpovídá přechodu mezi určitými dvěma kvantovými stavy, přičemž směr přechodu je od energeticky nižšího k energeticky vyššímu stavu. Absorpční čáry se sdružují do absorpčních pásů a dohromady tvoří absorpční spektrum daného plynu.
angl: absorption line  2022
čára demarkační
v meteorologii čára na souborné kinematické mapě, která odděluje oblasti s výskytem středů anticyklon, popř. hřebenů vysokého tlaku vzduchu, kde většinou převládá anticyklonální zakřivení izobar či izohyps, od oblastí s výskytem středů cyklon, popř. brázd nízkého tlaku vzduchu s převládajícím cyklonálním zakřivením izobar či izohyps. Viz též mapa kinematická souborná.
angl: line of separation; slov: demarkačná čiara; něm: Grenzlinie f; fr: ligne de séparation f; rus: демаркационная линия  1993-a2
čára difluence
čára na přízemní nebo výškové mapě, podél níž dochází k rozbíhání proudnic. V oblasti přízemní čáry difluence zpravidla vznikají sestupné pohyby vzduchu. Viz též čára konfluence.
angl: diffluence line; slov: čiara difluencie; něm: Diffluenzlinie f; fr: axe de diffluence m; rus: линия расходимости  1993-a2
čára firnová
syn. čára rovnováhy – myšlená čára na povrchu ledovce nebo firnového pole, která odděluje zónu akumulace sněhu, tj. oblast přírůstku sněhu a ledu, od zóny ablace, v níž nastává úbytek ledovce nebo firnoviště. Dlouhodobé změny polohy firnové čáry jsou příznakem kolísání klimatu nebo klimatických změn.
angl: firn line; slov: firnová čiara; něm: Firngrenze f; fr: limite de neiges éternelles f; rus: фирновая линия  1993-a1
čára frontální
průsečnice frontální plochy se zemským povrchem nebo libovolnou výškovou hladinou. Frontální čárou zpravidla rozumíme zákres atmosférické fronty na přízemních synoptických mapách, který je stručně označován jako fronta.
angl: front line; slov: čiara frontu; něm: Frontlinie f; fr: ligne frontale f; rus: линия фронта  1993-a3
čára húlav
angl: squall line; slov: čiara húľav; něm: Böenlinie f; fr: ligne de grains f; rus: линия шквалов  1993-a1
čára instability
čelo lineárně či do oblouku uspořádaného nefrontálního pásu zesílené tvorby konvektivní oblačnosti (Cu či Cb), jehož poloha se vyznačuje i na přízemních synoptických mapách. Z hlediska synoptické meteorologie nelze čáru instability ztotožnit s atmosférickou frontou, může se však projevit jako tlaková brázda v horních hladinách. Může se vyskytovat před studenou frontou ve vzdálenosti až několika set km. Silnější forma čáry instability s výskytem silných konvektivních bouří se označuje jako squall line, slabší formy čar instability mohou mít různý původ. Mohou být důsledkem přízemní konvergence proudění, mohou se vyskytnout na čele výtoku ze vzdálených konv. bouří, případně mohou být projevem brízy. Ve starší české meteorologické literatuře se setkáváme s pojmem čára húlav, který má dnes již jenom historický význam.
angl: instability line; slov: čiara instability; něm: Instabilitätslinie f; fr: ligne orageuse f, ligne de grains f; rus: линия неустойчивости  1993-a3
čára konfluence
čára na přízemní nebo výškové mapě, podél níž dochází ke sbíhání proudnic. V oblastech přízemní čáry konfluence zpravidla vznikají výstupné pohyby vzduchu, které podmiňují např. vývoj konvektivních oblaků. Viz též čára difluence.
angl: confluence line; slov: čiara konfluencie; něm: Konfluenzlinie f; fr: axe de confluence m; rus: линия конфлюэнции  1993-a2
čára rovnováhy
slov: čiara rovnováhy; něm: Gleichgewichtslinie f; fr: ligne d'équilibre f; rus: линия сходимости  1993-a1
čára sněžná
hranice vymezující území s celoročně možným výskytem sněhové pokrývky. Na sněžné čáře existuje rovnováha mezi přírůstkem spadlých tuhých srážek a úbytkem sněhové pokrývky během roku. Existuje dolní a horní sněžná čára. Pod dolní sněžnou čarou se sněhová pokrývka celoročně neudrží z teplotních příčin, nad horní sněžnou čarou, kde je množství srážek již malé, sněhová pokrývka zaniká sublimací v důsledku slunečního záření. Dolní a horní sněžná čára vymezují chionosféru. Praktický význam má dolní sněžná čára, která se zpravidla dělí na čáru sněžnou klimatickou a orografickou. Viz též čára firnová.
angl: snow line; slov: snežná čiara; něm: Schneegrenze f; fr: étage nival m, étage des neiges éternelles m; rus: снеговая линия  1993-a2
čára sněžná klimatická
syn. čára sněžná teoretická – dolní sněžná čára, nad níž se po celý rok částečně uchovávají tuhé srážky na horiz. nezastíněném povrchu. Poloha klimatické sněžné čáry závisí pouze na klimatických podmínkách, a to na množství spadlých tuhých srážek, teplotě vzduchu, množství slunečního záření, oblačnosti, kontinentalitě klimatu aj. V polárních oblastech leží na hladině moří, nejvýše v Andách (6 400 m).
angl: climatic snow line; slov: klimatická snežná čiara; něm: klimatische Schneegrenze f; fr: limite pluie/neige f; rus: климатическая снеговая линия  1993-a2
čára sněžná orografická
dolní sněžná čára rozšíření sněžných polí (sněžníků) po celý rok. Její poloha závisí především na orografických poměrech, protože sněžníky se vytvářejí ve sníženinách zemského povrchu a v zastíněných částech horských svahů. Orografická sněžná čára leží níže než klimatická sněžná čára, výškový rozdíl může být i několik set metrů.
angl: orographic snow line; slov: orografická snežná čiara; něm: orographische Schneegrenze f; fr: étage nival m; rus: орографическая снеговая линия  1993-a2
čára sněžná teoretická
slov: teoretická snežná čiara; rus: климатическая снеговая линия (теоретическая)  1993-a1
čára střihu větru
čára, podél níž dochází k náhlé změně horiz. složek větru. Viz též horizontální střih větru.
angl: shear line; slov: čiara strihu vetra; něm: Scherungslinie f; fr: ligne de cisaillement f; rus: линия сдвига ветра  1993-a1
čas
archaický výraz pro počasí, dochovaný např. ve výrazech nečas, blýská se na časy, po bouři se vyčasí. V románských jazycích zůstalo jedno slovo pro čas i počasí, viz např. franc. temps a španělské tiempo.
slov: čas; fr: temps m  1993-a2
čas greenwichský střední
(GMT) – místní stř. sluneční čas pro nultý poledník měřený v Královské observatoři v anglickém Greenwichi pomocí sekundového kyvadla. Je ovlivňován rotační rychlostí Země i fluktuacemi tíhového zrychlení. Od 1. ledna 1972 je místo středního greenwichského času používán koordinovaný světový čas jako mezinárodní standard, kromě jiného také pro časovou identifikaci údajů z meteorologických pozorování.
angl: Greenwich mean time; slov: stredný greenwichský čas; něm: mittlere Greenwich-Zeit f; fr: temps moyen de Greenwich m; rus: гринвичское время  1993-a3
čas pozorování aktuální
podle definice WMO:
1. čas, ve kterém je při meteorologickém pozorování na přízemních meteorologických stanicích odečten tlak vzduchu;
2. při aerologickém měření čas vypuštění radiosondážního, popř. pilotovacího balonu nebo rakety;
3. v ostatních případech čas, ve kterém je měření všech relevantních meteorologickch prvků ukončeno.
angl: actual time of observation; slov: aktuálny čas pozorovania; něm: aktueller Beobachtungstermin m; fr: heure normale d'observation f, heure locale d'observation f; rus: фактическое время наблюдения  1993-a3
čas pozorování standardní
čas, ke kterému se vztahují meteorologická měření a pozorování, určený WMO.
angl: standard time of observation; slov: štandardný čas pozorovania; něm: Standardbeobachtungstermin m; fr: heure standard d'observation f; rus: стандартный срок наблюдения  1993-a3
čas světový koordinovaný
(UTC) – mezinárodní časový standard, který je měřen pomocí atomových hodin, a proto je nezávislý na rychlosti rotace Země. Vzhledem ke změnám v rotaci Země se UTC liší od tzv. univerzálního času UT1. Ten je založen na rotaci Země, měřen v současné době interferometricky z pozorování vzdálených kvasarů a přepočítán z míst pozorování na Greenwichský poledník, včetně opravy eliminující vliv pohybu pólů na zeměpisnou délku. Pro zachování synchronizace dne a noci se UTC upravuje přibližně jednou za rok pomocí jednosekundových oprav (tzv. přestupných sekund) tak, aby rozdíl mezi UTC a univerzálním časem UT1 nepřesáhl hodnotu 0,8 sekundy. O provedení úpravy UTC rozhoduje mezinárodní organizace IERS (International Earth Rotation and Reference Systems Service) podle měření rotace Země. Vzhledem k tomu, že se rotace Země mírně zpomaluje, jsou přestupné sekundy vždy přidávány, teoreticky se však počítá i s odečtením přestupné sekundy. UTC je základem systému občanského času a jednotlivá časová pásma jsou definována odchylkami od UTC, např. středoevropský čas SEČ = UTC + 1. Údaje z meteorologických pozorování pro mezinárodní výměnu jsou uváděna s časovou identifikací v UTC.
angl: Universal Time Coordinated; slov: koordinovaný svetový čas; něm: koordinierte Weltzeit f, UTC; fr: temps universel coordonné m; rus: координированное мировое время, всемирное координированное время  1993-a3
částice Aitkenovy
angl: Aitken particles; slov: Aitkenove častice; něm: Aitkenteilchen n; fr: noyaux d'Aitken pl, particules d'Aitken pl; rus: частицы Айткена  1993-a2
částice oblačná
syn. element oblačný
1. obecné označení pro vodní kapky a ledové částice, které jsou součástí oblaku;
2. v numerických modelech označení malých vodních kapiček nebo ledových krystalků, jejichž ekvivalentní poloměr je řádu 10–6 až 10–5 m. Vzhledem k jejich malé pádové rychlosti lze předpokládat, že oblačné částice jsou zcela unášeny prouděním v oblaku. Srážkotvorné procesy v oblacích jsou spojeny s růstem části oblačných částic difuzí vodní páry a koalescencí do velikosti částic srážkových. Za hranici velikosti mezi oblačnými a srážkovými částicemi se obvykle pokládá hodnota ekvivalentního poloměru částic 10–4 m. Viz též fyzika oblaků a srážek, rozdělení velikosti oblačných kapek, voda oblačná, led oblačný, autokonverze.
angl: cloud particle; slov: oblačná častica; něm: Wolkenelement n, Wolkenteilchen n; fr: particule nuageuse f; rus: облачная частица  1993-a3
částice srážková
syn. element srážkový
1. obecné označení pro vodní kapky a ledové částice, které vypadávají z oblaku při srážkách;
2. v numerických modelech označení srážkových kapek, ledových krystalků, sněhových vloček, krupek a krup, jejichž ekvivalentní poloměr je řádu 10–4 m a více. Vzhledem k velikosti srážkových částic nelze jejich pádovou rychlost zanedbat. Srážkotvorné procesy v oblacích jsou spojeny s růstem části oblačných částic do velikosti částic srážkových. Viz též fyzika oblaků a srážek, rozdělení velikosti dešťových kapek, autokonverze, teorie vzniku srážek Bergeronova-Findeisenova, teorie vzniku srážek koalescencí.
angl: precipitation particle; slov: zrážková častica; něm: Niederschlagteilchen n  2018
částice suspendované
jedná se o starší, ale doposud stále používané označení pro částice atmosférického aerosolu, s malou sedimentační rychlostí maximálně jednotky cm.s-1, schopné setrvávat dlouhou dobu v ovzduší. Pevnou složku suspendovaných částic tvoří v zásadě malé částečky prachu, proto je běžně nazýváme také prašnými či pevnými částicemi. Starší legislativa na ochranu ovzduší stanovovala imisní limit pro celkovou koncentraci suspendovaných částic (TSP). Metody odběru vysokoobjemovými vzorkovači neměly jasně danou horní mez aerodynamického průměru zachytávaných částic. Literatura uvádí tuto horní mez v rozmezí 20–50 µm (USA), resp. 50–100 µm (Evropa). Stávající česká legislativa (zákon č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší) již s pojmem suspendované částice nepracuje a hovoří pouze o částicích PM10, resp. PM2,5 (tedy aerosolových částicích s aerodynamickým průměrem menším než 10, popř. 2,5 µm).
angl: suspended particles, suspended particulate matter (SPM), total suspended particles TSP; slov: suspendovaná častica  2015
částice vzduchová
v meteorologii označení pro modelový objem vzduchu, o němž předpokládáme, že:
a) je dostatečně velký, takže jeho stav lze popsat hodnotami makroskopických proměnných;
b) je dostatečně malý, aby při svém pohybu nevyvolával kompenzační pohyby v okolním vzduchu.
Uvnitř vzduchové částice tedy neuvažujeme prostorové změny makroskopických proměnných (teploty, tlaku, hustoty a vlhkosti vzduchu, koncentrace znečištění apod.). Pojem vzduchová částice využíváme hlavně při modelování procesů spojených s pohybem vzduchu, zejména se změnou stavových proměnných při vertikálních pohybech. Viz též metoda částice.
angl: air parcel; slov: vzduchová častica; něm: Luftpaket n; fr: parcelle d'air f, particule d'air f; rus: воздушная частица, , частица воздуха  1993-a3
čelo studeného vzduchu
slangové označení pro přední hranici postupující studené vzduchové hmoty, v tomto smyslu se jedná o syn. pro studenou frontu prvního a druhého druhu. V užším smyslu se termín čelo studeného vzduchu používá pro tu část studené fronty, která je v mezní vrstvě atmosféry vypuklá do teplého vzduchu. Uvedený profil fronty vzniká tím, že u zemského povrchu je rychlost postupu fronty v důsledku většího tření menší než ve vyšších vrstvách ovzduší. To se projevuje hlavně u studených front druhého druhu, kde pohyb studeného vzduchu v přízemní vrstvě má valivý charakter.
slov: čelo studeného vzduchu; fr: front froid m, front de l'air froid m; rus: клин холодного воздуха?  1993-a3
čepice kouřová
viditelná vrstva znečištěného vzduchu nad velkými městy a průmyslovými oblastmi, často s ostrou horní hranicí. Tvar i výška kouřové čepice závisejí především na charakteru počasí a denní době. Viz též zákal průmyslový.
angl: smoke blanket; slov: dymová čiapka; něm: Rauchwolke f; fr: nuage de pollution m; rus: дымовая шапка  1993-a1
čepice oblačná
přibližně symetrický orografický oblak, přikrývající osamocené horské vrcholy. Zatímco jeho horní okraj je nad horským vrcholem, výška jeho vzhůru vyklenuté základny je pod úrovní vrcholu. Viz též pileus.
angl: cap cloud, cloud cap; slov: oblačná čiapka; něm: Wolkenkappe f; fr: nuage en capuchon m, pileus m; rus: облачная шапка  1993-a2
červánky
vžité označení pro světelné jevy v atmosféře v období východu a západu Slunce, není-li obloha zcela zatažena oblaky. Červánky jsou pozorovatelné v té části oblohy, kde se nachází Slunce. Se zmenšováním výšky Slunce nad obzorem se barva slunečního světla mění postupně ze žluté přes oranžovou na červenou. Zanikají při výšce Slunce asi 5° pod obzorem. Vznikají lomem slunečních paprsků v atmosféře a rozptylem na molekulách vzduchu, částicích prachu apod. Velikost rozptylu se zmenšuje s rostoucí vlnovou délkou procházejícího záření. Červená část slunečního spektra prochází v období západu Slunce atmosférou s menším zeslabením než ostatní části spektra, a proto ve slunečním záření převažuje. Viz též barvy soumrakové, modř oblohy.
angl: twilight glow; slov: zore; něm: Dämmerungsfarben f/pl; fr: nuages crépusculaires pl; rus: заря  1993-a1
čeření kouřové vlečky
jeden z tvarů kouřové vlečky. Vlečka je charakterizována velmi malým vert. rozptylem, zatímco laterální (boční) rozptyl může být významný. Čeření kouřové vlečky se vyskytuje v inverzní vrstvě při slabém proudění vzduchu.
angl: fanning; slov: čerenie dymovej vlečky; něm: Rauchfahne f; fr: panache de fumée en éventail; rus: веерообразный шлейф загразнений, лентообразный факел  1993-a1
Česká bioklimatologická společnost
(ČBkS) – vědecká společnost sdružující zájemce o bioklimatologii v ČR, popř. čestné členy ze zahraničí. Je následnickou organizací Československé bioklimatologické společnosti (ČSBkS), která vznikla v roce 1965 sloučením Bioklimatologické komise ČSAV, založené v r. 1953, a bioklimatologické odborné skupiny Československé meteorologické společnosti při ČSAV, založené v r. 1959. ČBkS spolupracuje se Slovenskou bioklimatologickou společností (SBkS), s níž původně tvořila jednu společnost pod společným názvem ČSBkS. Prvním předsedou ČSBkS byl prof. RNDr. Ing. V. Novák, DrSc.
angl: Czech Bioclimatological Society; slov: Česká bioklimatologická spoločnosť; něm: Tschechische bioklimatologische Gesellschaft f; fr: Société de bioclimatologie tchèque; rus: Чехословацкое биоклиматологическое Общество  1993-b3
Česká meteorologická společnost
(ČMeS) – vědecká společnost sdružující zájemce o meteorologii v ČR, popř. čestné členy ze zahraničí. Vznikla r. 1993 jako nástupnická organizace Československé meteorologické společnosti. Její náplní je vědecká činnost, výměna informací mezi pracovníky z různých pracovišť a popularizace meteorologie. Ve své činnosti využívá různé formy přednáškové činnosti, jako např. semináře, konference i akce s mezinárodní účastí. Je řízena hlavním výborem v čele s předsedou. Základním dokumentem ČMeS jako zapsaného spolku jsou stanovy schválené Ministerstvem vnitra ČR. ČMeS je členem Rady vědeckých společností při Akademii věd ČR a členem Evropské meteorologické společnosti. Členové ČMeS jsou organizačně začleněni do poboček (Praha, Brno, Hradec Králové, Ostrava).
angl: Czech Meteorological Society; slov: Česká meteorologická spoločnosť; něm: Tschechische meteorologische Gesellschaft f; fr: Société météorologique tchèque f; rus: Ческое метеорологичекое Общество  2014
Československá meteorologická společnost při ČSAV
(ČSMS) – předchůdce České meteorologické společnosti, vědecká společnost při Československé akademii věd sdružující zájemce o meteorologii v tehdejším Československu, popř. čestné členy ze zahraničí. ČSMS vznikla v r. 1958 a jejím prvním předsedou byl prof. RNDr. Mikuláš Konček, DrSc.
angl: Czechoslovak Meteorological Society of the Czechoslovak Academy of Sciences; slov: Československá meteorologická spoločnosť pri ČSAV; něm: Tschechoslowakische meteorologische Gesellschaft bei der Tschechoslowakischen Akademie der Wissenschaften f; fr: Société météorologique tchécoslovaque, Académie tchécoslovaque des sciences f; rus: Чехословацкое метеорологическое Общество при ЧСАН  1993-a3
Český hydrometeorologický ústav
(ČHMÚ) – státní příspěvková organizace v rezortu Ministerstva životního prostředí ČR, pověřená výkonem funkce ústředního státního ústavu České republiky pro obory meteorologie, klimatologie, hydrologie, jakost vody a čistota ovzduší. ČHMÚ je nástupcem Hydrometeorologického ústavu (HMÚ). Provozuje měřicí a monitorovací sítě, zabezpečuje základní zpracování a prezentaci dat a informací, připravuje specializované výstupy, analýzy a studie minulého, aktuálního i budoucího stavu atmosféry a hydrosféry. Zabezpečuje provoz rozsáhlé sítě meteorologických, klimatologických, fenologických, hydrologických stanic, stanic čistoty ovzduší a meteorologických radarů. Přijímá a zpracovává data z meteorologických družic a systému pozemní detekce blesků. Zpracovává a archivuje data z vlastních i zahraničních měřicích sítí. Předpovědní a výstražná služba ČHMÚ ve spolupráci s hydrometeorologickou službou Armády ČR provozuje Systém integrované výstražné služby (SIVS) pro přípravu jednotných informací o nebezpečných projevech počasí na území ČR pro státní správu, samosprávu a veřejnost a spolupracuje se složkami krizového řízení ČR (Hasičský záchranný sbor ČR, Armáda ČR, Státní ústav pro jadernou bezpečnost, Hygienická služba, státní podniky Povodí a další). Zabezpečuje meteorologické informace a předpovědi pro civilní letectví a bezpečnost jaderných elektráren. V rámci Smogového varovného a regulačního systému (SVRS) vyhlašuje meteorologické předpovědi vzniku smogových situací, vznik a ukončení smogové situace a ve vybraných regionech regulační opatření. Je členem nebo zabezpečuje členství v mezinárodních organizacích – Světová meteorologická organizace (WMO), Evropská organizace pro využívání meteorologických družic (EUMETSAT), Evropské centrum pro střednědobé předpovědi počasí (ECMWF), Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) a Mezivládní panel pro klimatickou změnu (IPCC). ČHMÚ je pověřen výkonem funkce regionálního telekomunikačního centra v systému Světové služby počasí WMO, funkcí národního radiačního střediska WMO a ve spolupráci se Státním úřadem pro jadernou bezpečnost je pracovištěm Radiační monitorovací sítě ČR. ČHMÚ se podílí na výzkumu a vývoji v daných oborech a spolupracuje s vysokými školami na výchově odborníků. Provozuje veřejnou specializovanou knihovnu pro obory čistota ovzduší, hydrologie, meteorologie a klimatologie a vydává odborné publikace ve vlastním nakladatelství. Viz též meteorologie v ČR.
angl: Czech Hydrometeorological Institute; slov: Český hydrometeorologický ústav; něm: Tschechisches hydrometeorologisches Institut n; fr: Institut hydrométéorologique tchèque m; rus: Ческий гидрометеорологический институт  1993-a3
čidlo
syn. senzor, snímač – část přístroje, která měří určitou fyz. veličinu. V případě el. přístrojů čidlo převádí el. signál na kvantitativní hodnotu, která je zaznamenávána jinou částí přístroje a následně přenášena k dalšímu zpracování.
Termín vznikl jako novotvar od zast. slovesa čít ve smyslu „vnímat“ (srov. čich).
angl: sensor; slov: čidlo; něm: Fühler m; fr: senseur m, capteur m  2014
činnost sluneční
angl: solar activity; slov: slnečná činnosť; něm: Sonnenaktivität f; fr: activité solaire f; rus: солнечная активность  1993-a3
činúk
viz chinook.
slov: činúk; fr: Chinook m; rus: чинук, шинук  1993-a1
číslo Avogadrovo
slov: Avogadrovo číslo; něm: Avogadro-Zahl f; fr: nombre d'Avogadro m  2016
číslo curyšské
slov: zürišské číslo; něm: Züricher Zahl f; fr: nombre de taches solaires m; rus: цюрихское число  1993-a2
číslo Eckertovo
jedna z podobnostních charakteristik užívaná např. ve fyzikálním modelování proudění. Je definováno vzorcem
Ec=U2cpΔT,
kde U je charakteristická rychlost proudění, cp měrné teplo proudícího plynu při stálém tlaku a ΔT charakteristický rozdíl teplot, např. při proudění ve vrstvě vzduchu rozdíl teplot na horní a dolní hranici uvažované vrstvy. Má význam zejména při vysokých rychlostech proudění. Viz též kritéria podobnostní.
angl: Eckert number; slov: Eckertovo číslo; něm: Eckert-Zahl n, Eckert-Zahl n; fr: nombre d'Eckert m  2014
číslo Froudovo
[frúdovo] – jedno z bezrozměrných podobnostních kritérií používané při modelování aerodyn. a hydrodyn. procesů, např. v aerodyn. tunelech. Označuje se symbolem Fr a je definováno jako poměr setrvačných sil a síly zemské tíže. Froudovo číslo lze vyjádřit vztahem
Fr=U2g l,
kde U značí rychlost proudění, g velikost tíhového zrychlení, l vhodně, vzhledem k danému problému, zvolený délkový rozměr. V meteorologii má Froudovo číslo značný význam při modelování procesů, v nichž se uplatňuje působení vztlaku, např. při termické konvekci.
 
angl: Froude number; slov: Froudeovo číslo; něm: Froude-Zahl f; fr: nombre de Froude m; rus: число Фруда  1993-b3
číslo kódové
numerická, výjimečně alfanumerická hodnota sloužící k popisu významu met. veličiny, kterou nelze vyjádřit numerickou hodnotou ve stanovených jednotkách, např. typ stanice, typ přístrojového vybavení, stav a průběh počasí, druh oblaků. V tradičních alfanumerických kódech se kódová čísla používají i pro vyjádření hodnoty některých meteorologických prvků, pokud rozsah daného prvku nemůže být přímo uveden stanoveným počtem symbolických písmen. Význam kódových čísel pro daný met. prvek jedefinován v kódové tabulce, která může být společná pro různé meteorologické kódy.
angl: code figure; slov: kódovacie číslo; něm: Codeziffer f; fr: chiffre de code m; rus: цифра кода  1993-b3
číslo Machovo
relativní číslo, vyjadřující poměr rychlosti proudění, resp. rychlosti letu v k rychlosti zvuku c.
M=vc.
Pro mezinárodní standardní atmosféru ICAO je hodnota c dána vztahem
c=20,046794T,
kde T je teplota vzduchu v K; c vychází v m.s–1. Viz též vlna rázová, třesk sonický, kritéria podobnostní.
angl: Mach number; slov: Machovo číslo; něm: Mach-Zahl f; fr: nombre de Mach m; rus: число Маха  1993-a1
číslo Nusseltovo
bezrozměrný parametr používaný v teorii přenosu tepla a definovaný výrazem
Nu=αlk,
kde α značí koeficient přestupu tepla, k koeficient tepelné vodivosti a l je vhodně zvolená délka. V meteorologii se používá při modelování přestupu tepla mezi zemským povrchem a atmosférou, částicemi v atmosféře a okolním vzduchem apod. Viz též kritéria podobnostní.
angl: Nusselt number; slov: Nusseltovo číslo; něm: Nusselt-Zahl f; fr: nombre de Nusselt m; rus: число Нуссельта  1993-a1
číslo Pecletovo
bezrozměrná charakteristika používaná v teorii přenosu tepla v tekutině (v meteorologii ve vzduchu). Je definována výrazem
Pc=lVa,
kde l značí vhodně zvolenou délku, V charakteristickou rychlost a a je koeficient teplotní vodivosti. Pecletovo číslo lze též vyjádřit jako součin čísla Reynoldsova a čísla Prandtlova. Viz též kritéria podobnostní.
angl: Peclet number; slov: Pecletovo číslo; něm: Peclet-Zahl f; fr: nombre de Péclet m; rus: число Пекле  1993-a1
číslo Prandtlovo
poměr v/a, kde v je kinematický koeficient vazkosti a a koeficient teplotní vodivosti. V meteorologii se však spíše používá turbulentní analog Prandtlova čísla zavedený jako poměr koeficientu turbulentní difuze pro hybnost ku koeficientu turbulentní difuze pro teplo. Viz též kritéria podobnostní.
angl: Prandtl number; slov: Prandtlovo číslo; něm: Prandtl-Zahl f; fr: nombre de Prandtl m; rus: число Прандтля  1993-a1
číslo Rayleighovo
parametr Ra charakterizující podobnost z hlediska přenosu tepla prouděním (konvekcí). Lze ho určit ze vzorce
Ra=βgH3 ΔTkν,
kde β značí koeficient teplotní roztažnosti, g tíhové zrychlení, H tloušťku vrstvy tekutiny, resp. vzdálenost mezi stěnami vymezujícími proudění tekutiny, ΔT tomu příslušející rozdíl teplot, k koeficient teplotní vodivosti a ν koeficient kinematické vazkosti dané tekutiny. Viz též kritéria podobnostní.
angl: Rayleigh number; slov: Rayleighovo číslo; něm: Rayleigh-Zahl f, Rayleigh-Zahl f; fr: nombre de Rayleigh m; rus: число Релея  2014
číslo relativní
angl: relative sunspot number; slov: relatívne číslo; něm: Sonnenfleckenrelativzahl f; fr: nombre relatif de taches m, nombre relatif de Wolf m; rus: относительное число солнечных пятен  1993-a3
číslo Reynoldsovo
syn. parametr Reynoldsův – kvantitativní charakteristika poměrů v proudící tekutině (v meteorologii ve vzduchu). Vyjadřuje poměr setrvačných a vazkých sil. Reynoldsovo číslo úzce souvisí např. s podmínkami přechodu proudění laminárníhoproudění turbulentní a v meteorologii se používá zejména ve fyzice mezní vrstvy atmosféry, např. při studiu obtékání překážek, a ve fyzice oblaků a srážek při obtékání srážkových částic. Lze je vyjádřit ve tvaru
Re=ρ v lμ nebo  Re=v lν,
když v je rychlost proudění, l vhodně zvolená délka, ρ hustota proudící tekutiny a μ, resp. ν značí dyn., resp. kinematický koeficient vazkosti. Viz též kritéria podobnostní.
angl: Reynolds number; slov: Reynoldsovo číslo; něm: Reynolds-Zahl f; fr: nombre de Reynolds m; rus: число Рейнольдса  1993-a2
číslo Richardsonovo
syn. parametr Richardsonův – bezrozměrné číslo představující kvantitativní míru vertikální instability atmosféry z termického i dynamického hlediska. Používá se zejména ve fyzice mezní vrstvy atmosféry a v letecké meteorologii v souvislosti s podmínkami pro vznik a vývoj konvekce a turbulence. Richardsonovo číslo můžeme vyjádřit v gradientovém tvaru, nebo ve tvaru pro tok. Viz též parametr stabilitní, klasifikace stabilitní.
angl: Richardson number; slov: Richardsonovo číslo; něm: Richardson-Zahl f; fr: nombre de Richardson m; rus: число Ричардсона  1993-a3
číslo Richardsonovo pro tok
veličina označovaná zpravidla Rif, kterou získáme z Richardsonova čísla v gradientovém tvaru vynásobením poměrem koeficientu turbulentní difuze pro teplo a koeficientu turbulentní difuze pro hybnost. Rif je záporně vzatým poměrem mezi termickou a mech. produkcí kinetické energie příslušející turbulentním fluktuacím rychlosti proudění, kde termická, resp. mechanická produkce je vyjádřena pomocí vertikálního turbulentního toku tepla, resp. hybnosti.
slov: Richardsonovo číslo pre tok; fr: nombre global de Richardson m  2014
číslo Richardsonovo v gradientovém tvaru
varianta Richardsonova čísla označovaná nejčastěji Ri a definovaná výrazem
Ri=gΘ¯ Θ/z | v/z |2,
kde Θ¯ značí potenciální teplotu v K, z vert. souřadnici, g velikost tíhového zrychlení a v vektor rychlosti větru. Záporné hodnoty Richardsonova čísla odpovídají instabilnímu zvrstvení, v případě kladného Ri jde o zvrstvení stabilní; Ri rovné nule se vyskytuje při zvrstvení indiferentním. Nahradíme-li v gradientovém tvaru parciální derivace podle vertikální souřadnice konečnými diferencemi příslušných veličin na horní a dolní hranici atmosférické vrstvy o konečné tloušťce a dosadíme-li do jmenovatele průměrnou potenciální teplotu v dané vrstvě, získáme tzv. bulk Richardsonovo číslo, označované zpravidla Rib. Jestliže za dolní hranici vrstvy považujeme zemský povrch, můžeme Rib vztáhnout i k celé tloušťce např. přízemní nebo mezní vrstvy atmosféry.
angl: gradient Richardson number; slov: Richardsonovo číslo v gradientovom tvare; něm: Gradient-Richardson-Zahl f; fr: nombre de Richardson de gradient m  2014
číslo Rossbyho
bezrozměrný parametr obecně definovaný výrazem
Ro=Vλl,
kde l značí vhodně zvolenou délku, V charakteristickou rychlost a λ je Coriolisův parametr. Rossbyho číslo obecně vyjadřuje charakteristiku pro poměr velikosti zrychlení pohybu vzduchových částic ku velikosti zrychlení působeného Coriolisovou silou. Při aplikacích v souvislosti s modelováním vírových cirkulací v atmosféře se pak v roli veličiny l uvažuje poloměr těchto cirkulací (tzv. Rossbyho poloměr), a to v prostorových měřítkách od rozměrů synoptických útvarů (např. tlakových níží) až po malá měřítka lokálních cirkulací působených např. termickou konvekcí. Ve fyzice mezní vrstvy atmosféry se Rossbyho číslo často používá ve tvaru
Ro=vgλ z0,
kde vg je velikost rychlosti geostrofického větru a z0 parametr drsnosti zemského povrchu. Rossbyho číslo se používá při parametrizaci vlivu zemského povrchu na proudění. Viz též kritéria podobnostní.
angl: Rossby number; slov: Rossbyho číslo; něm: Rossby-Zahl f; fr: nombre de Rossby m; rus: число Россби  1993-a3
číslo Schmidtovo
poměr mezi kinematickou vazkostí vzduchu a koeficientem molekulární difuze dané pasivní příměsi. Používá se např. v souvislosti se zajištěním podobnostních kritérií ve fyzikálním modelování difuze pasivních příměsí v atmosféře.
angl: Schmidt number; slov: Schmidtovo číslo; něm: Schmidt-Zahl f, Schmidt-Zahl f; fr: nombre de Schmidt m  2014
číslo Wolfovo
syn. číslo curyšské, číslo relativní – jeden z čís. ukazatelů sluneční aktivity. Počítá se ze vztahu
W=k(10n+f),
kde k je koeficient závislý na podmínkách pozorování a na použitém přístroji pro pozorování slunečních skvrn, n je počet skupin skvrn, f je celkový počet slunečních skvrn, jak ve skupinách, tak jednotlivých skvrn. Wolfovo číslo je vyhodnoceno od roku 1749 až do současnosti. Do roku 1980 se výsledky pozorování slunečních skvrn na různých místech zeměkoule soustřeďovaly v Curychu (odtud označení „curyšská čísla“), od roku 1981 v Bruselu. Rozbor hodnot Wolfových čísel umožňuje studovat periodicitu sluneční činnosti, se kterou se někdy dává do souvislosti vývoj atm. procesů na Zemi.
angl: Wolf number; slov: Wolfovo číslo; něm: Wolf-Zahl f; fr: nombre de Wolf m; rus: число Вольфа  1993-a3
čistota ovzduší
angl: air quality; slov: čistota ovzdušia; něm: Reinhaltung der Luft f; fr: qualité de l'air f; rus: чистота атмосферы  1993-a1
členění atmosféry vertikální
dělení atmosféry Země ve vertikálním směru do několika vrstev podle různých hledisek:
a) podle průběhu teploty vzduchu s výškou rozeznáváme troposféru, stratosféru, mezosféru a termosféru, příp. i exosféru;
b) podle chemického složení atmosféry Země vymezujeme homosféru a heterosféru;
c) podle koncentrace atmosférických iontů a volných elektronů dělíme atmosféru Země na neutrosféru a ionosféru;
d) vzhledem k interakci atmosféry Země se zemským povrchem rozlišujeme mezní vrstvu atmosféry a volnou atmosféru;
Bez přesnějšího vymezení zůstává dělení na spodní, střední a horní atmosféru.
angl: vertical structure of the atmosphere; slov: vertikálne členenie atmosféry  2020
členitost reliéfu zemského povrchu
variabilita nadmořských výšek, případně i jiných vlastností orografie v určité oblasti. Uplatňuje svůj vliv ve všech měřítkách rozlišovaných v rámci kategorizace klimatu.
angl: variability of terrain, variability of the earth's surface; slov: členitosť reliéfu zemského povrchu; něm: Gliederung der Erdoberfläche f; fr: rugosité de surface f, rugosité surfacique f; rus: расчленение рельефа земной поверхности  1993-a3
čtvrtohory
syn. kvartér.
angl: Quarternary; slov: štvrtohory; něm: Klima im Quartär n; rus: климат четвертичного периода  1993-b3
čtvrtohory mladší
syn. holocén.
angl: Holocene; slov: mladšie štvrtohory  2018
čtvrtohory starší
syn. pleistocén.
angl: Pleistocene; slov: staršie štvrtohory  2018
čtyřicítky řvoucí
populární námořnický výraz pro bouřlivou oblast oceánů jižně od 40° j. š. se silnými a značně stálými západními větry mírných šířek. Obdobnými výrazy jsou padesátky zuřící a šedesátky ječící.
angl: roaring forties; slov: ručiace štyridsiatky; něm: brüllende Vierziger m/pl; fr: quarantièmes rugissants pl; rus: ревущие сороковые  1993-a3
podpořila:
spolupracují: