Sestavila a průběžné aktualizuje terminologická skupina České meteorologické společnosti (ČMeS)

Výklad hesel podle písmene с

X
самолетная метеорологическая станция
1. meteorologická stanice, která provádí letadlové meteorologické měření během letu letadla. Měří teplotu a vlhkost vzduchu, směr a rychlost větru, turbulenci a námrazu. Každé měření je doplněno údajem o čase, poloze a fázi letu. Výsledky měření jsou automaticky zpracovávány a v kódech AMDAR nebo BUFR předávány do příslušných met. center. Viz též pozorování meteorologické z letadel během letu.
2. letoun, výjimečně kluzák nebo vrtulník (případně meteologický dron) upravený speciálně pro letadlový průzkum počasí. Kromě met. měření a pozorování meteorologických prvků a jevů může být vybavený pro vypouštění klesavých radiosond nebo pro jiná speciální měření. Tento typ letadlové meteorologické stanice provádí vert. nebo horiz. letadlovou sondáž atmosféry lokálního charakteru.
česky: stanice meteorologická letadlová; angl: aircraft meteorological station; slov: lietadlová meteorologická stanica; něm: Flugzeugwetterstation f  1993-b3
самолетная метеорологическая станция
1. meteorologická stanice, která provádí letadlové meteorologické měření během letu letadla. Měří teplotu a vlhkost vzduchu, směr a rychlost větru, turbulenci a námrazu. Každé měření je doplněno údajem o čase, poloze a fázi letu. Výsledky měření jsou automaticky zpracovávány a v kódech AMDAR nebo BUFR předávány do příslušných met. center. Viz též pozorování meteorologické z letadel během letu.
2. letoun, výjimečně kluzák nebo vrtulník (případně meteologický dron) upravený speciálně pro letadlový průzkum počasí. Kromě met. měření a pozorování meteorologických prvků a jevů může být vybavený pro vypouštění klesavých radiosond nebo pro jiná speciální měření. Tento typ letadlové meteorologické stanice provádí vert. nebo horiz. letadlovou sondáž atmosféry lokálního charakteru.
česky: stanice meteorologická letadlová; angl: aircraft meteorological station; slov: lietadlová meteorologická stanica; něm: Flugzeugwetterstation f  1993-b3
самолетная метеорологическая станция
česky: stanice meteorologická na letadle; angl: aircraft meteorological station; slov: meteorologická stanica na lietadlách; něm: Flugzeugwetterstation f  1993-a3
самолетное зондирование
sondáž atmosféry prováděná letadlovou meteorologickou stanicí, a to ve formě meteorologického pozorování z letadel během letu nebo v rámci letadlového průzkumu počasí. Stoupá-li letadlo v prostoru letiště, třeba i s krátkými úseky vodorovného letu, jedná se o vertikální letadlovou sondáž atmosféry. Je-li prováděno měření při letu po trati, označuje se letadlová sondáž jako horizontální sondáž atmosféry.
česky: sondáž atmosféry letadlová; angl: aircraft sounding; slov: lietadlová sondáž atmosféry; něm: Flugzeugsondierung f  1993-b3
самолетное метеорологическое измерение
met. měření a pozorování konané z letícího letadla. Při běžném letu je provádí buď posádka jako doplňkový program činnosti, nebo probíhá automaticky. Při speciálním letu za účelem získání met. dat tvoří hlavní náplň činnosti specialistů na palubě letadla, popř. posádky letadla, může být však prováděno i automaticky. K letadlovému met. měření se používá i bezpilotních letadel. Světová meteorologická organizace koordinuje letadlová meteorologická měření v programu AMDAR (Aircraft Meteorological Data Relay).
česky: měření meteorologické letadlové; angl: meteorological aircraft measurement; slov: lietadlové meteorologické meranie; něm: meteorologische Flugzeugmessung f  1993-a3
самолетное метеорологическое наблюдение
česky: pozorování meteorologické z letadel během letu; angl: aircraft meteorological observation; slov: meteorologické pozorovanie z lietadiel počas letu; něm: meteorologische Flugzeugbeobachtung  1993-b3
самоочищение воздуха
soubor všech procesů, jejichž výsledkem je snižování množství znečišťujících příměsí v atmosféře. Zahrnuje atmosférickou depozici a chemické reakce v atmosféře. K procesům samočištění ovzduší nepatří šíření příměsí v atmosféře. Viz též znečištění ovzduší, znečišťování ovzduší.
česky: samočištění ovzduší; angl: self-cleaning of air; slov: samočistenie ovzdušia; něm: Selbstreinigung der Atmosphäre f  1993-a3
самописец
v meteorologii přístroj pro graf. záznam časových změn meteorologického prvku mech., fotografickou nebo el. cestou, např. anemograf, barograf, hygrograf, termograf, ombrograf. Viz též značka časová.
česky: přístroj registrační; angl: recording instrument; slov: registračný prístroj; něm: Registriergerät n  1993-a1
самописец отложения льда
dnes již nepoužívané zastaralé označení pro námrazoměr.
Termín se skládá z lat. gelu „mráz“ a z řec. komponentu -γραφos [-grafos], odvozeného od slovesa γράφειν [grafein] „psát“.
česky: geligraf; angl: ice deposit registrator; slov: geligraf; něm: Raufrostmesser m; fr: givromètre m  1993-a3
самопишущий анемометр
registr. anemometr (anemograf) používaný pro 24hodinový (nebo denní) záznam okamžitého směru větru, okamžité rychlosti větru (nárazů větru) a průměrné rychlosti větru. Směr větru zaznamenává větrná směrovka, jejíž otáčivý pohyb se přenáší hřídelem k registračnímu přístroji. Dráha větru, resp. průměrná rychlost větru, se zjišťuje měřením otáček miskového anemometru (viz součtový anemometr). Měření nárazů větru, resp. okamžitých rychlostí větru, je založeno na principu Dinesova, resp. tlakového anemometru. Čidlová část přístroje se umísťuje na ocelovou nosnou trubici nejméně 4 m nad nejvyšší bod střechy, registrační část se s ohledem na mechanické převody umísťuje přesně vertikálně pod čidlovou částí do vzdálenosti max. 12 m. Univerzální anemograf byl základním větroměrným přístrojem na profesionálních meteorologických stanicích v Česku do konce 90. let 20. století. Dnes zůstává srovnávacím přístrojem na vybraných stanicích provádějících souběžná měření.
česky: anemograf univerzální; slov: univerzálny anemograf; něm: Universalanemograph m; fr: anémomètre autonomne / universel m  1993-a3
самопишущий прибор
v meteorologii přístroj pro graf. záznam časových změn meteorologického prvku mech., fotografickou nebo el. cestou, např. anemograf, barograf, hygrograf, termograf, ombrograf. Viz též značka časová.
česky: přístroj registrační; angl: recording instrument; slov: registračný prístroj; něm: Registriergerät n  1993-a1
самопишущий теодолит
optický pilotovací teodolit se zařízením, které umožňuje registraci hodnot azimutálního a výškového úhlu, popř. také časového údaje. Viz též měření pilotovací.
česky: teodolit registrační; angl: recording theodolite; slov: registračný teodolit; něm: Registriertheodolit m  1993-a2
самопроизвольная кристаллизация
proces spontánního mrznutí přechlazených kapiček v atmosféře homogenní nukleací ledu. Probíhá bez zjevné přítomnosti ledových jader a ostatních příměsí uvnitř přechlazených kapek. Spontánní krystalizace může podle pozorování nastat v oblacích při poklesu teploty pod –40 °C, někteří autoři však nevylučují možnost existence čisté přechlazené vody i při teplotách ještě nižších (–65 °C až –70 °C).
česky: krystalizace spontánní; angl: spontaneous freezing; slov: spontánna kryštalizácia; něm: spontane Kristallisation f  1993-a3
самум
syn. hakím – oblastní název pro silný a horký pouštní vítr (zpravidla záp. směru). Vyskytuje se v sev. Africe, v Palestině, Jordánsku, Sýrii a na Arabském poloostrově. Teplota vzduchu při samumu dosahuje až 55 °C a relativní vlhkost vzduchu klesá i pod 10 %. Jeho náhlý výskyt může vyvolat zdravotní potíže i úmrtí, neboť lidský organismus se nestačí vysoké teplotě tak rychle přizpůsobit. Maximum výskytu samumu připadá na jaro a časné léto. Název samum znamená arabsky „jedovatý vítr“.
česky: samum; angl: simm, simoom; slov: sámum; něm: Samum m  1993-a1
самум, самун, симун
syn. samum.
česky: hakím; slov: hakim; fr: simoun m  1993-a1
самые жаркие дни
lid. označení pro období největších veder, používané zejména v některých oblastech stř. a již. Evropy. Název se traduje od starověku. Řekové a Římané totiž dávali výskyt veder do souvislosti s východem hvězdy Sírius nazývané též „Psí hvězda" (canis – lat. pes), v jejíž blízkosti se Slunce na obloze nachází od 22. července do 23. srpna. Na sev. polokouli připadá období veder zpravidla na červenec a na prvou dekádu srpna, přičemž jeho délka a výraznost závisí především na stupni kontinentality daného místa a na cirkulačních poměrech.
česky: dny psí; angl: dog days, hot days; slov: kanikula; něm: Hundstage m/pl; fr: canicule f  1993-a1
сарма
místní název větru, který má vlastnosti bóry. Má název podle řeky Sarmy, která se vlévá do Bajkalu a v jejímž ústí je tento vítr pozorován. Sarma vzniká při ústupu cyklony a začínajícím vlivu anticyklony v oblasti záp. od Bajkalského jezera čili na vých. okraji anticyklony s chladným prouděním sev. směrů. V důsledku konfigurace terénu i orientace údolí řeky Sarmy dosahuje rychlost větru až 40 m.s–1. V zimním období dochází pří sarmě k vytváření námrazy na lodích a na ostrově Olchon. Sarma se vyskytuje nejčastěji od října do prosince a její převládající směr je sz.
česky: sarma; angl: sarma; slov: sarma; něm: Sarma m  1993-a1
сборник аэронавигационной информации
(Aeronautical Information Publication, AIP) publikace Letecké informační služby Řízení letového provozu ČR, s.p. K meteorologii se vztahují části letecké informační příručky VOL I, GEN 1.1 a GEN 3.5, jež obsahují informace o orgánech zodpovídajících za meteorologické zabezpečení civilního letectví v ČR, vymezení oblastí jejich zodpovědnosti, informace o druzích poskytovaných služeb, způsobech měření zákl. meteorologických prvků a o čase provozu leteckých meteorologických pracovišť. Viz též meteorologie letecká.
česky: příručka letecká informační; angl: aeronautical information publication (AIP); slov: informačná letecká príručka  1993-a3
сбрасываемый радиозонд
Termín pochází z angl. dropsonde, doloženého poprvé v odborném tisku v r. 1946. Skládá se z angl. slovesa drop „shodit, spustit“ a slova sonda.
česky: dropsonda; angl: dropsonde; slov: dropsonda; něm: Dropsonde f; fr: dropsonde f  1993-a1
сбрасываемый радиозонд
syn. dropsonda, sonda klesavá – radiosonda, která provádí měření při svém sestupu atmosférou. Do výšky bývá vynášena obvykle letounem, meteorologickou raketou, nebo nesena transoceánskou sondou, méně často balonem nebo dělostřeleckým granátovým kontejnerem. Příslušné přijímací zařízení bývá obvykle umístěno ve speciálních prostředcích (letadlo, mobilní radiosondážní stanice apod.). Při měření bývá klesavá radiosonda nejčastěji aerodynamicky brzděna padáčkem. Klesavé radiosondy se používají např. při met. měřeních nad polárními moři, v tropických cyklonách apod.
česky: radiosonda klesavá; angl: dropsonde; slov: klesajúca rádiosonda; něm: Drop-Sonde f, Fallsonde f  1993-a3
свежевыпавший снег
vrstva sněhu nebo ledu, která přímo nebo nepřímo vznikla v důsledku tuhých srážek (sníh, kroupy, sněhové krupky, sněhová zrna, zmrzlý déšť) mezi příslušnými termíny pozorování. Viz též výška nového sněhu, měření sněhové pokrývky.
česky: sníh nový; angl: fresh snow, new snow; slov: nový sneh; něm: Neuschnee m  1993-a3
свежий ветер
vítr o prům. rychlosti 8,0 až 10,7 m.s–1 nebo 29 až 38 km.h–1. Odpovídá pátému stupni Beaufortovy stupnice větru.
česky: vítr čerstvý; angl: fresh breeze; slov: čerstvý vietor; něm: frische Brise f  1993-a3
сверкание
jev podobný optickému chvění, který se projevuje rychlými změnami (často pulzacemi) intenzity světla hvězd nebo pozemských světelných zdrojů. Patří mezi fotometeory. V češtině se též setkáváme s pojmem mihotání.
česky: scintilace; angl: scintillation; slov: scintilácia, trblietanie; něm: Flimmern n, Funkeln n, Szintillation f  1993-a3
сверхадиабатическая турбулентность
méně vhodné označení pro termickou turbulenci, vytvořenou v důsledku vertikální instability atmosféry.
česky: turbulence nadadiabatická; angl: super adiabatic turbulence; slov: nadadiabatická turbulencia  1993-a1
сверхадиабатический градиент температуры
syn. superadiabatický – vertikální teplotní gradient v atmosféře y = –∂T / ∂z, jehož velikost převyšuje hodnotu adiabatického gradientu. Obvykle se pod pojmem superadiabatický vert. gradient teploty rozumí vert. teplotní gradient větší, než je hodnota suchoadiabatického gradientu, tj. změna teploty větší než 1 K na 100 m.
česky: gradient teplotní nadadiabatický; angl: superadiabatic lapse rate; slov: nadadiabatický teplotný gradient; něm: überadiabatischer Temperaturgradient m; fr: gradient thermique superadiabatique m  1993-a2
сверхгеострофический ветер
vítr, jehož rychlost převyšuje rychlost geostrofického větru odpovídající danému horiz. tlakovému gradientu.
česky: vítr supergeostrofický; angl: hypergeostrophic wind, supergeostrophic wind; slov: supergeostrofický vietor; něm: supergeostrophischer Wind m  1993-a1
сверхградиентный ветер
vítr, jehož rychlost převyšuje rychlost gradientového větru odpovídající danému horiz. tlakovému gradientu a zakřivení izobar nebo izohyps.
česky: vítr supergradientový; angl: hypergradient wind, supergradient wind; slov: supergradientový vietor  1993-a1
сверхкраткосрочный прогноз погоды
předpověď počasí na dobu 0 až 12 hodin nebo kratší, např. na dobu 0 až 6 hodin. Mezi tento druh předpovědí patří např. letecké předpovědi počasí, předávané ve formě předpovědí typu trend nebo TAF, specializované předpovědi pro zimní údržbu silnic, popř. předpovědi pro další aktivity ovlivňované počasím. Často se využívá objektivní extrapolační nowcasting srážek nebo oblačnosti využívající zejména metod dálkové detekce. V současné době se provozují též hybridní systémy optimálně využívající jak metod dálkové detekce, tak numerických modelů předpovědi počasí. Viz též předpověď počasí krátkodobá, nowcasting.
česky: předpověď počasí velmi krátkodobá; angl: very short-range weather forecast; slov: veľmi krátkodobá predpoveď počasia; něm: Kürzestfristvorhersage f  1993-a3
сверхкраткосрочный прогноз погоды
[naukásting] – detekce a diagnostika okamžitého stavu počasí v lokálním či mezosynoptickém měřítku a předpověď počasí na 0 až 2 hodiny, někdy i následná velmi krátkodobá předpověď počasí až na 6 hodin. Využívá především družicová a radarová měření, popř. údaje ze zahuštěné sítě automatických meteorologických stanic, zpravidla v kombinaci s výstupy z modelů numerické předpovědi počasí.
Termín je přejat z angl. slova nowcasting, zavedeného v 70. letech 20. stol. Skládá se z now „nyní“ a casting „nahození (např. udice)“. Termín byl vytvořen analogicky k pojmu forecasting „předpovídání“.
česky: nowcasting; angl: nowcasting; slov: nowcasting; něm: Nowcasting n  1993-a3
сверхрефракция
jev vyskytující se v radiometeorologii za přítomnosti vrstvy s rychlým úbytkem měrné vlhkosti vzduchu s výškou a zároveň s výraznou inverzí teploty, kde gradient indexu lomu elektromagnetických vln s výškou je ∂n / ∂z < –15,7 . 10–8 m–1. V této vrstvě dochází k zakřivení elmag. vln směrem k zemskému povrchu (poloměr křivosti je menší než poloměr Země). Následně lze pozorovat jevy anomálního šíření eletromagnetických vln (též označované jako anaprop) s viditelností předmětů obvykle skrytých pod radiohorizontem. Jedná se o mikrovlnnou analogii svrchního zrcadlení. Viz též refrakce atmosférická, typy refrakce elektromagnetických vln.
česky: superrefrakce; angl: superrefraction; slov: superrefrakcia; něm: Superrefraktion f  1993-a3
сверхячейка
konvektivní bouře většinou velmi silné intenzity, která zpravidla sestává z jediné dominantní, velmi výrazné konvektivní buňky. Ta je udržována v činnosti až po dobu několika hodin jediným mohutným výstupným konvektivním proudem, zpravidla silně rotujícím kolem své vertikální osy a dosahujícím vert. rychlosti až 50–60 m.s–1. Definice supercely se průběžně vyvíjí v souvislosti s rostoucím poznáním a detekčními možnostmi. V současné době je supercela definována výskytem dlouhotrvajícího výstupného konv. proudu a s ním spojené mezocyklony, která se vyskytuje ve středních hladinách výstupného proudu a kterou lze detekovat meteorologickým dopplerovským radarem. Supercely s výstupným proudem rotujícím cyklonálně (resp. anticyklonálně) se na sev. polokouli stáčí vpravo (resp. vlevo) od původního směru pohybu. Kromě výstupného proudu je supercela tvořena také dvěma sestupnými proudy, předním a zadním sestupným proudem. Silně organizovaná struktura proudění je příčinou specifických projevů supercely, jako je výskyt tornád, silného krupobití včetně vývoje obřích krup i prudkého nárazovitého větru. Horizontálními rozměry se supercela od běžných konv. bouří lišit nemusí. Supercely se vyvíjejí v prostředí se výrazným vertikálním střihem větru, kde horiz. vorticita generovaná střihem větru se ve výstupném proudu transformuje na vorticitu vertikální.
Při radiolokačních pozorováních je pro supercelu charakteristická uzavřená oblast snížené radarové odrazivosti (BWER) a hákovité echo. Tyto oblasti se nacházejí v místě výstupného proudu, který je natolik intenzivní, že se v něm tvoří pouze drobné oblačné částice, obtížně zachytitelné radarem. Na přítomnost supercely lze nepřímo usuzovat i na základě specifického vzhledu oblačnosti bouře při pohledu ze zemského povrchu, obzvláště při výskytu wall cloudu. V zahraniční literatuře se kromě tzv. klasické supercely (z angl. Classic Supercell, CS), jejíž vlastnosti se neliší od výše popsaného koncepčního modelu, uvádějí dvě odvozené kategorie supercel. Jde o slabě srážkové supercely (z angl. low precipitating, LP) a mohutně srážkové (z angl. high precipitating, HP) supercely. V LP supercele převládá výstupný proud nad proudy sestupnými a podstatná část srážek se vypaří, než dopadne na povrch země. HP supercela produkuje velké množství srážek především v oblasti hákovitého echa a na své zadní straně. Vzhledem k vypařování srážkových částic mohou být oba její sestupné proudy velmi intenzivní. Viz též štěpení konvektivní bouře.
česky: supercela; angl: supercell, supercell storm; slov: supercela; něm: Superzelle f  1993-a3
свет
1. syn. záření viditelné;
2. v oblasti techniky někdy širší pojem, zahrnující i další části elektromagnetického záření, srov. např. laser.
Viz též fotometrie.
česky: světlo; angl: light; slov: svetlo; něm: Licht n  1993-a3
светимость ночного неба
nepřetržité vyzařování energie atomy a molekulami ve výškách 85 až 300 km ve viditelném oboru spektra. Příčinou svitu oblohy je excitace, disociace a ionizace různých molekul a iontů působená slunečním zářením s následnou rekombinací, při níž se uvolňuje energie vyzařováním v různých spektrálních čarách. Svit oblohy pozorovaný v noci se nazývá noční svit oblohy. Předpokládá se existence denního svitu oblohy, který se však nedá pozorovat, poněvadž je překryt jinými intenzivnějšími toky záření. Svit oblohy je součástí světla noční oblohy, jeho rozložení po obloze a v čase nemusí být konstantní, někdy se vyskytují časové epizody jeho zvýšené intenzity na celé obloze, nebo na jejích částech, což může v některých případech negativně ovlivňovat např. astronomická pozorování. Má charakter od rovnoměrně rozloženého závoje, přes různé nerovnoměrné pásy, až po série vln postupujících oblohou. Zvýšená aktivita nočního svitu oblohy a jeho prostorové charakteristiky souvisí mimo jiné i s výskytem silných konv. bouří, tsunami a jinými jevy, probíhajícími při zemském povrchu či v troposféře.
česky: svit oblohy přirozený; angl: airglow; slov: svit oblohy; něm: Himmelslicht n, Nachthimmellicht n  1993-b3
световое загрязнение
souhrnné označení pro osvícení noční oblohy umělými světelnými zdroji. Působí rušivě zejména při astronomických pozorováních, narušuje některé životní rytmy živých organismů, spánkový režim apod. V této souvislosti jde nejen o světelné zdroje orientované vzhůru, ale i o světlo odražené od zemského povrchu nebo od osvětlovaných objektů. I v případě světelných toků vysílaných zdroji přibližně horizontálně se může významně uplatňovat rozptyl světla v atm. prostředí.
česky: znečištění světelné; angl: light pollution, luminous pollution, photopollution; slov: svetelné znečistenie; něm: Lichtverschmutzung f  2015
световой поток
fotometrická veličina, jež hodnotí zářivý tok v oboru viditelného záření z hlediska opt. vjemu, jímž působí na průměrně citlivé zdravé lidské oko. V případě vyzařování charakterizuje světelné množství vysílané zdrojem za jednotku času. Jednotkou světelného toku v soustavě SI je lumen (lm). Bodový zdroj světla vysílá do jednotkového prostorového úhlu světelný tok o velikosti jednom lumenu, jestliže jeho svítivost nezávisející na směru je rovna jedné kandele. Sledování světelných toků se uplatňuje v řadě technických aplikací meteorologie. Viz též osvětlení, jas, osvit.
česky: tok světelný; angl: luminous flux; slov: svetelný tok; něm: Lichtstrom m  1993-a3
световой смог
souhrnné označení pro osvícení noční oblohy umělými světelnými zdroji. Působí rušivě zejména při astronomických pozorováních, narušuje některé životní rytmy živých organismů, spánkový režim apod. V této souvislosti jde nejen o světelné zdroje orientované vzhůru, ale i o světlo odražené od zemského povrchu nebo od osvětlovaných objektů. I v případě světelných toků vysílaných zdroji přibližně horizontálně se může významně uplatňovat rozptyl světla v atm. prostředí.
česky: znečištění světelné; angl: light pollution, luminous pollution, photopollution; slov: svetelné znečistenie; něm: Lichtverschmutzung f  2015
световой столб
syn. sloup světelný – poměrně často pozorovaný fotometeor patřící mezi halové jevy, který vzniká odrazem světla na horizontálně orientovaných stěnách ledových krystalků. Jeví se jako světlý pruh vycházející ze světelného zdroje (Slunce, vzácně i Měsíce) kolmo vzhůru nebo dolů a dosahující výšky až 20° nad nebo pod ním. Někdy je z halového sloupu lépe patrný horní úsek, jindy dolní. Jev je pozorován tehdy, když Slunce nebo Měsíc jsou blízko horizontu. Halový sloup je většinou bělavý nebo slabě načervenalý. Vzácnější je výskyt kříže, v jehož středu je Slunce. Ten vytváří halový sloup spolu s horiz. kruhem vedlejších sluncí neboli parhelickým kruhem. Pokud je světelným zdrojem Slunce, hovoříme též o slunečním sloupu, pokud je halový sloup vázán na Měsíc, nazývá se měsíční sloup.
česky: sloup halový; angl: light pillar; slov: halový stĺp; něm: Lichtsäule f  1993-a3
световой столб
česky: sloup světelný; angl: light pillar; slov: svetelný stĺp; něm: Lichtsäule f  1993-a1
свечение неба
opticky (fotometricky) hodnocený tok elektromagnetického záření ve viditelném oboru vlnových délek směřující do oka pozorovatele nebo na čidlo měřicího přístroje z různých úseků oblohy ve dne mimo sluneční disk, v noci mimo disk Měsíce. V denních hodinách v tomto případě zcela dominuje viditelné rozptýlené sluneční záření. V noci se uplatňuje rozptýlené měsíční světlo, světlo hvězd, zvířetníkové světlo, přirozený svit oblohy, osvícení oblohy v důsledku světelného znečištění, v době soumraku rozptýlené sluneční světlo z příslušných částí oblohy apod.
česky: světlo oblohy; angl: skylight; slov: svetlo oblohy; něm: Himmelsstrahlung f  2015
свистящие атмосферики
elektromagnetický signál, který se šíří plazmatem ionosféry či magnetosféry podél magnetické siločáry. Vzniká disperzí širokopásmového pulsu emitovaného bleskovým výbojem. V plazmatickém prostředí se šíří různé frekvence původního širokopásmového signálu různou rychlostí, a po převedení elektromagnetického signálu na akustický signál proto vzniká typický hvízdavý zvuk. Délka jeho trvání (zlomky vteřiny a ž jednotky vteřin) je dána vlastnostmi prostředí, ve kterém se šíří, a to především hustotou elektronů v plazmatu. Mechanismus vzniku hvizdů byl vysvětlen až v padesátých letech (O. Storey, 1953). Viz též sfériky.
česky: hvizd; angl: whistler; slov: atmosférický hvizd; něm: Whistler m  1993-a3
свободная атмосфера
část atmosféry nad mezní vrstvou atmosféry. Ve volné atmosféře není proudění vzduchu podstatně ovlivněno třením o zemský povrch a jeho rychlost lze zpravidla alespoň hrubě aproximovat rychlostí geostrofického větru. Viz též měření aerologické.
česky: atmosféra volná; angl: free atmosphere; slov: voľná atmosféra; něm: freie Atmosphäre f; fr: atmosphère libre f  1993-a1
свободная конвекция
česky: konvekce volná; angl: free convection; slov: voľná konvekcia; něm: freie Konvektion f  1993-a3
свободная подъемная сила шара
celková stoupací síla balonu zmenšená o tíhu balonu a další k němu připoutané zátěže. Užitečná stoupací síla spoluurčuje stoupací rychlost balonu.
česky: síla balonu stoupací užitečná; angl: free lift of a balloon; slov: užitočná vzostupná sila balóna; něm: freier Auftrieb eines Ballons m  1993-a1
сводка АЙРЕП
hlášení, která musí podávat všechna letadla, kdykoliv jsou pozorovány nebo dojde-li ke střetu s následujícími podmínkami: mírná nebo silná turbulence, nebo mírná nebo silná námraza, nebo silná horská vlna, nebo bouřky bez krup, zastřené popř. prorůstající vrstevnatou oblačností, pokrývající rozsáhlé oblasti nebo vyskytující se na squall lines (čarách instability), nebo bouřky s kroupami, zastřené, prorůstající vrstevnatou oblačností, pokrývající rozsáhlé oblasti nebo vyskytující se na squall lines (čárách instability), silná prachová vichřice nebo silná písečná vichřice nebo oblak tvořený vulkanickým popelem, nebo přederupční vulkanická aktivita nebo vulkanická erupce. Mimořádná hlášení jsou zasílána buď datovým spojem letadlo–země nebo radiotelefonním spojením. Je-li meteorologickou výstražnou službou přijato mimořádné hlášení z letadla, ale podle mínění meteorologa nebude mít hlášený jev trvání a není tedy důvod k vydání informace SIGMET, musí být toto mimořádné hlášení rozšířeno vydáním ARS stejným způsobem, jako se rozšiřují informace SIGMET, t.j. meteorologickým výstražným službám, centrům WAFC a dalším meteorologickým služebnám, v souladu s regionálními postupy ICAO.
česky: hlášení mimořádné o pozorování z letadel během letu (AIREP SPECIAL-ARS); angl: AIREP SPECIAL-ARS; slov: mimoriadne hlásenie o pozorovaní z lietadiel počas letu (AIREP SPECIAL-ARS); něm: AIREP  2014
сводка АЙРЕП
pravidelná hlášení o pozorování z letadel během letu jsou zpravidla předávána datovým spojem a mají následující strukturu skládající se ze dvou datových bloků. V 1. bloku jsou údaje o zeměpisné šířce a délce, hladině a času pozorování a ve 2. bloku pak údaje o směru a rychlosti výškového větru, teplotě a pokud jsou k dispozici tak údaje o turbulenci a vlhkosti. Údaje jsou předávány v dohodnutých intervalech závislých na hustotě provozu a fázi letu.
česky: hlášení pravidelné o pozorování z letadel během letu (AIREP); angl: AIREP; slov: pravidelné hlásenie o pozorovaní z lietadiel počas letu (AIREP); něm: AIREP  2014
сводка погоды
periodická publikace, která obsahuje informaci o meteorologických měřeních a pozorováních, popř. o zpracovaných met. údajích z určitého území. V ČR byly nejznámějšími meteorologickými přehledy Denní přehled počasí a Měsíční přehled počasí, které obsahovaly podrobná data z území státu a podávaly všeobecnou informaci o celkové povětrnostní situaci v Evropě a nad Atlantským oceánem. Vydávání tištěné verze Denního přehledu počasí a Měsíčního přehledu počasí bylo ukončeno v roce 2010. Viz též ročenka meteorologická, zpráva meteorologická.
česky: přehled meteorologický; angl: weather report; slov: meteorologický prehľad; něm: Wetterbericht m  1993-a3
сводка сообщение
soubor dat a/nebo informací sestavených a předávaných podle platných mezinárodních nebo vnitrostátních předpisů. Viz též zpráva meteorologická.
česky: zpráva; angl: message, report; slov: správa; něm: Nachricht f, Bericht m  1993-a3
сводная кинематическая карта
druh kinematické mapy, na kterou se zakreslují smluvenými znaky středy cyklon a anticyklon, jejich trajektorie, demarkační čáry aj. Podklady se získávají z analyzovaných přízemních či výškových map za období několika po sobě jdoucích dnů. Tato mapa umožňuje jednoduše znázorňovat synop. procesy ve vhodně vybraných časových obdobích a v různých výškových hladinách, upřesňovat synoptické typy a vybírat metodou analogů povětrnostní situace pro předpověď počasí, vymezovat přirozená synoptická období a přestavbu povětrnostní situace.
česky: mapa kinematická souborná; angl: summary kinematic chart; slov: súborná kinematická mapa  1993-a3
сдвиг ветра
lokální prostorová změna vektoru rychlosti větru vztažená na jednotkovou vzdálenost. V dynamické meteorologii rozlišujeme horizontální a vertikální střih větru. V případech, kdy uvažujeme jen rychlost proudění bez ohledu na směr, hovoříme o gradientu rychlosti proudění, slang. gradientu větru, který vyjadřujeme v případě vert. změny v m.s–1 na 100 m či na 1 000 m, případně v uzlech na 1 000 stop; v případě horiz. změny uvádíme tento gradient nejčastěji v m.s–1 na 100 km. Střih větru je bezpečnostním rizikem zejména pro leteckou dopravu, proto je letecká meteorologická služba povinna vydávat výstrahu při překročení určitých hodnot střihu větru podle směrnic ICAO. Viz též stáčení větrupočasí střihové.
česky: střih větru; angl: shear vector, wind shear; slov: strih vetra; něm: Windscherung f  1993-a2
североамериканский антициклон
česky: anticyklona severoamerická; angl: North American anticyclone; slov: severoamerická anticyklóna; něm: Nordamerikanische Antizyklone f; fr: anticyclone d'Amérique du Nord m  1993-a1
североатлантический антициклон
česky: anticyklona severoatlantická; angl: North Atlantic anticyclone; slov: severoatlantická anticyklóna; něm: Nordatlantische Antizyklone f; fr: anticyclone des Açores m  1993-a1
североатлантический циклон
česky: cyklona severoatlantická; slov: severoatlantická cyklóna; fr: dépression d'Islande f  1993-a3
северотихоокеанский антициклон
česky: anticyklona severopacifická; angl: North Pacific anticyclone; slov: severopacifická anticyklóna; něm: Nordpazifische Antizyklone f; fr: anticyclone du Pacifique Nord m  1993-a1
северотихоокеанский циклон
česky: cyklona severopacifická; slov: severopacifická cyklóna; fr: dépression des Aléoutiennes f  1993-a3
сегментация циклона
proces v atmosféře, při němž z jedné cyklony vzniknou dvě, nebo více cyklon. K segmentaci cyklony dochází většinou tak, že na okraji staré cyklony, která se už vyplňuje, se vytvoří samostatná cyklona s uzavřenou cirkulací, jindy nastává segmentace cyklony při postupu mladé cyklony přes horskou překážku. Nově vzniklé cyklony se obyčejně vzájemně pohybují proti směru pohybu hodinových ručiček. O nepravé segmentaci cyklony se hovoří tehdy, když se rozsáhlá cyklona začíná vyplňovat, přičemž se rozpadá na několik samostatných cyklon, které se pak vyplňují nerovnoměrně. Cyklony, které vznikají segmentací, mají jednu, nebo více uzavřených izobar a jako celek jsou ohraničené dalšími izobarami, takže vytvářejí rozsáhlou oblast nízkého tlaku vzduchu.
česky: segmentace cyklony; angl: segmentation of cyclone; slov: segmentácia cyklóny; něm: Sektoreinteilung der Zyklone f, Zyklonenteilung f  1993-a1
седловина
syn. sedlo tlakové – oblast v tlakovém poli mezi dvěma oblastmi nízkého tlaku vzduchu a dvěma oblastmi vysokého tlaku vzduchu rozloženými přibližně šachovnicově. Izobarické plochy v barickém sedle mají charakteristický tvar sedla. Bod ve středu sedla se nazývá hyperbolický bod. Barické sedlo je jedním z tlakových útvarů. Viz též pole deformační.
česky: sedlo barické; angl: col, saddle point; slov: barické sedlo; něm: Luftdrucksattel m  1993-a1
седловина
česky: sedlo tlakové; slov: tlakové sedlo; něm: Luftdrucksattel m ?  1993-a1
сезон
syn. období roční – fáze roku podmíněná sezonalitou klimatu. Astronomické vymezení sezon je dáno okamžiky rovnodenností a slunovratů. Klimatické sezony jsou vymezovány s ohledem na průběh klimatických prvků: ve vyšších zeměpisných šířkách se podle teplotních poměrů vymezuje jaro, léto, podzim a zima, případně chladné a teplé pololetí; v tropických oblastech se případné sezony liší především množstvím srážek (období sucha, období dešťů). Fenologické sezony odpovídají etapám vývoje flóry a fauny během roku, přičemž jsou odděleny významnými fenologickými fázemi.
česky: sezona; angl: season; slov: sezóna; něm: Saison f, Jahreszeit f  2014
сезон дождей
syn. doba dešťů – klimatická sezona, během níž spadne převážná část roč. úhrnu srážek. Střídání období dešťů v létě dané polokoule a období sucha je typické pro klima savany a pro oblasti s monzunovým klimatem, které bývá označováno i jako monzunové období. Naopak pro středomořské klima je typický výskyt období dešťů v zimě.
česky: období dešťů; angl: rainy season; slov: obdobie dažďov; něm: Regenzeit f  1993-a3
сезон роста
syn. doba vegetační – období, v němž jsou příznivé podmínky pro růst a vývoj rostlin a nepřímo celých ekosystémů (ať řízených či neřízených). V podmínkách ČR se jím zpravidla rozumí období vymezené prům. daty nástupu a ukončení určité prům. denní teploty vzduchu. Rozlišují se:
a) velké vegetační období, vymezené daty nástupu a ukončení prům. denní teploty 5 °C a vyšší;
b) hlavní neboli malé vegetační období, což je období s prům. denní teplotou 10 °C a vyšší;
c) tzv. vegetační léto s prům. denní teplotou 15 °C a vyšší.
Kritéria pro vymezení vegetačního období nejsou jednotná a to ani v rámci střední Evropy. V zahraničí se za vegetační období v prvním přiblížení považuje období bezmrazové, dále období s max. denní teplotou vzduchu vyšší než 0 °C nebo 10 °C apod. Vegetační období bývá též nevhodně ztotožňováno s teplým pololetím.
česky: období vegetační; angl: growing season, vegetation season, vegetative period; slov: vegetačné obdobie; něm: Vegetationsperiode f, Vegetationszeit f  1993-a3
сезонный антициклон
anticyklona, která se vyskytuje nad danou oblastí jen v některé sezoně. Nejtypičtějším příkladem sezonních anticyklon jsou kontinentální anticyklony, které mají charakter studených anticyklon. Z nich sibiřská anticyklona je horiz. velmi rozsáhlá a někdy zasahuje až nad vých. a stř. Evropu. Kanadská anticyklona je méně pravidelným útvarem a často se rozpadává na několik menších anticyklon. V letním období se na místě sezonních anticyklon mohou vyskytovat oblasti nižšího tlaku vzduchu.
česky: anticyklona sezonní; angl: seasonal anticyclone; slov: sezónna anticyklóna; něm: saisonale Antizyklone f  1993-a2
сезонный центр действия
výrazný tlakový útvar, který se vyskytuje na klimatologických mapách nad určitou geografickou oblastí v teplé nebo chladné části roku (např. středomořská zimní cyklona, sibiřská anticyklona, jihoasijská letní cyklona apod.). Sezonní akční centra spojená s monzuny se někdy nazývají monzunová akční centra atmosféry.
česky: centrum atmosféry akční sezonní; angl: semi-permanent atmospheric center of action; slov: sezónne akčné centrum atmosféry; něm: quasistationäres Aktionszentrum n; fr: centre d'action de caractère semi-permanent m  1993-a1
сезонный циклон
česky: cyklona sezonní; slov: sezónna cyklóna; něm: saisonale Zyklone f; fr: dépression de mousson f  1993-a1
сейшa
[séš] – viz vlny stojaté.
česky: seiche; angl: seiche; slov: seiche; něm: Seiches pl  1993-a1
сейшa
1. obecně vlny, jež se zdánlivě nepohybují vůči svému prostředí a projevují se jako stacionární sled stabilních uzlů a kmiten. Běžným mechanizmem vzniku stojatých vln je skládání dvou sledů příčných vln, které mají shodnou vlnovou délku, ale postupují vzájemně proti sobě. Dochází k tomu např. tehdy, jedná-li se o skládání původního a odraženého vlnění. Tímto způsobem mohou někdy vznikat stojaté vlny na vodní hladině při odrazu povrchových vnějších gravitačních vln od břehů. Výskyt tohoto jevu je však poměrně vzácný, neboť předpokládá náročné podmínky pro vzájemnou geometrickou konfiguraci nabíhající vlny a břehu. Jiným případem stojatých vln jsou velmi dobře známé vnitřní gravitační vlny na dolních hranicích výškových teplotních inverzí při zanedbatelné rychlosti horiz. proudění vzduchu. Za této podmínky se vlnové rozruchy projevují vznikem dvou sledů stejných gravitačních vln, které postupují vzájemně proti sobě, a mohou tak vytvořit stojaté vlnění. Jiným případem stojatých vln v atmosféře mohou být závětrné vlny.
2. v hydrologii kolísavé rytmické pohyby celé vodní hladiny na stojatých vodách (jezerech, uzavřených částech moří apod.), jejichž příčinou bývá rozdílný tlak vzduchu v různých částech hladiny, náhlé změny atm. tlaku, nárazy větru z hor, prudké deště aj. Názvem stojaté vlny se označuje střídavé nakláněni vodní hladiny na jednu či druhou stranu kolem více méně stálých os, zvaných uzly. Perioda stojatých vln trvá od několika minut do několika hodin, amplituda činí v závislosti na velikosti nádrže mm až m. Stojaté vlny mají mnoho místních názvů, často používaný název „seiche“ pochází od Ženevského jezera, kde je studoval a pojmenoval F. A. Forel. Na jezerech stojaté vlny zcela převyšují dmutí.
česky: vlny stojaté; angl: seiche, standing waves, stationary waves; slov: stojaté vlny; něm: Seiches m/pl, stehende Wellen f/pl  1993-a3
секклюзия
stadium v okluzním procesu, kdy ke spojení teplé a studené fronty při zemi nedojde nejdříve ve středu  frontální cyklony, ale v jisté vzdálenosti od něj. Sekluze znamená, že blízko týlové části okluzní fronty se vytvoří kapsa teplého vzduchu v nízkých hladinách, která je obklopena vzduchem chladnějším. Sekluze je ve vývoji cyklony výjimečným jevem, např. se může vyskytnout v průběhu orografické okluze, ovšem relativně často se vytváří v dospělém stadium vývoje hlubokých mořských mimotropických cyklon (jak bylo potvrzeno např. experimetnem ERICA). V současné literatuře se pojem sekluze vyskytuje v poněkud modifikovaném smyslu v souvislosti se Shapirovým–Keyserovým modelem cyklony.
česky: sekluze; angl: seclusion; slov: seklúzia; něm: Seklusion f  1993-a3
секция метеорологии ИКАО
šestý z jedenácti odborů komise úřadu pro leteckou navigaci Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO). Meteorologický odbor ICAO sleduje především celosvětovou unifikaci a zdokonalování pravidel a postupů při met. zabezpečování provozu civilního letectva.
česky: odbor meteorologický ICAO; angl: ICAO meteorological department; slov: meteorologický odbor ICAO; něm: meteorologische ICAO-Abteilung f  1993-a3
сельскохозяйственная климатология
česky: klimatologie zemědělská; angl: agricultural climatology; slov: poľnohospodárska klimatológia; něm: Agrarklimatologie f  1993-a2
сельскохозяйственная метеорология
česky: meteorologie zemědělská; angl: agricultural meteorology; slov: poľnohospodárska meteorológia; něm: Agrarmeteorologie f  1993-a2
семейство циклонов
česky: rodina cyklon; angl: cyclone family; slov: rodina cyklón; něm: Zyklonenfamilie f  1993-a3
семиаридный климат
česky: klima semiaridní; angl: semiarid climate; slov: semiaridná klíma; něm: semiarides Klima n  1993-b3
серебристые облака
česky: oblaky stříbřité; slov: striebristé oblaky  1993-a1
серебрянодисковый актинометр Аббота
pyrheliometr v minulosti používaný hlavně v USA. Využívá teplo, které pohltí Sluncem ozářený masivní stříbrný disk s černým nátěrem, umístěný v tubusu, jehož osa se při měření orientuje do směru dopadajících paprsků. Množství dopadajícího přímého slunečního záření se určí ze vzrůstu teploty disku změřené rtuťovým teploměrem pomocí konstanty určené individuálně pro každý přístroj. Uvedený pyrheliometr zkonstruoval amer. astronom C. G. Abbot v r. 1900.
česky: pyrheliometr se stříbrným diskem; angl: Abbot silver disc pyrheliometer; slov: Abbotov pyrheliometer so strieborným diskom; něm: Silberscheiben-Pyrheliometer nach Abbot n  1993-b3
сернистый смог
smog ve formě směsi kouře a mlhy. Vzniká v důsledku spalování uhlí s vysokým obsahem SO2, který smogu dodává redukční charakter. Typicky se vyskytuje v chladném půlroce, proto bývá též nazýván zimní. Jiné jeho označení jako tzv. londýnský smog odkazuje na časté smogové situace, které ještě v 50. letech 20. století postihovaly obzvlášť silně Londýn. Po katastrofální epizodě v prosinci 1952 zde byla přijata legislativní opatření k zeslabení této hrozby. Redukční smog zůstává vážným problémem v jiných zemích, např. v Číně.
česky: smog redukční; angl: London smog, sulfurous smog; slov: redukčný smog; něm: London smog m  2019
серный дождь
déšť žlutě zabarvený částicemi pylu, popř. žlutavým prachem apod. Na našem území se žlutý déšť vyskytuje obvykle v jarních měsících, v období hromadného rozkvětu jehličnatých stromů, hlavně smrků a borovic. Množství pylu, které žlutý déšť podmiňuje, závisí na povětrnostním průběhu zimy a jara; sytěji zbarvený žlutý déšť se vyskytuje obvykle jednou za 4 až 5 let.
česky: déšť žlutý; angl: sulphur rain; slov: žltý dážď; něm: Schwefelregen m; fr: pluie de sable f, pluie de soufre f  1993-a1
сетевая станция
česky: stanice profesionální; angl: professional station; slov: profesionálna stanica  2019
сеть климатических станций
systém klimatologických stanic na daném území. Klimatologické stanice se dělí podle rozsahu a zaměření činnosti na klimatologické stanice základní, doplňkové a srážkoměrné. V ČR tvoří síť klimatologických stanic kromě profesionálních stanic i další stanice, z nichž některé pozorují ve třech termínech denně, jiné pouze v ranním termínu, např. srážkoměrné. Do sítě klimatologických stanic patří i dlouhodobě měřící totalizátory; rovněž se využívají data ze stanic zřizovaných pro zvláštní účely podle potřeby uživatelů, někdy i na kratší (několikaletá) období.
česky: síť klimatologických stanic; angl: climatological network; slov: sieť klimatologických staníc; něm: klimatologisches Netz n, klimatologisches Messnetz n  1993-a3
сеть метеорологических станций
systém meteorologických stanic rozložených podle odb. hledisek a požadavků praxe na určitém území.
česky: síť meteorologických stanic; angl: meteorological network; slov: sieť meteorologických staníc; něm: meteorologisches Stationsnetz n  1993-a3
сеть метеорологической телесвязи
česky: síť meteorologická telekomunikační; angl: meteorological telecommunication network; slov: telekomunikačná meteorologická sieť; něm: meteorologisches Nachrichtennetz n  1993-a1
сибирский антициклон
kontinentální anticyklona vytvářející se v zimních měsících nad stř. a sev. částí Eurasie. Střed sibiřské anticyklony leží v dlouhodobém průměru nad Mongolskem. V sibiřské anticykloně byl naměřen nejvyšší tlak vzduchu (na Zemi) redukovaný na hladinu moře. Sibiřská anticyklona netrvá po celou zimu, nýbrž se obnovuje v důsledku stabilizace postupujících anticyklon nad ochlazenou pevninu. Někdy zasahuje až do stř. Evropy, pokud její střed leží záp. od Uralu. Ze sibiřské anticyklony se někdy oddělují postupující anticyklony, které putují až nad Tichý oceán, kde způsobují regeneraci subtropické anticyklony. Sibiřské anticyklony patří k nejrozsáhlejším anticyklonám. Její vert. mohutnost je však malá, často nedosahuje ani výšky 2000 m, nad ní je výrazná inverze teploty vzduchu. Sibiřská anticyklona je sezonním akčním centrem atmosféry. Viz též anticyklona kvazistacionární, extrémy tlaku vzduchu.
česky: anticyklona sibiřská; angl: Siberian anticyclone; slov: sibírska anticyklóna; něm: sibirische Antizyklone f; fr: anticyclone de Sibérie m  1993-a2
сивый" иней?
nevh. označení pro jíní.
česky: mráz šedý; slov: sivý mráz  1993-a1
сигара Миннарта
světelná skvrna doutníkového tvaru s ostře ohraničeným okrajem vytvářející se na povrchu s vysokou odrazivostí pro světelné paprsky, v přírodě nejčastěji na sněhové pokrývce. Vzniká dvojitým lomem světelných paprsků na ledových krystalcích při lámavém úhlu 60°, tj. v tomto směru obdobně jako malé halo, avšak na krystalek dopadající paprsky musí tvořit rozbíhavý svazek, nejsou tedy vzájemně rovnoběžné, jako např. paprsky přímého slunečního záření. Světelné paprsky v tomto případě zpravidla pocházejí z umělého světelného zdroje malých rozměrů, nalézajícího se v relativně nevelké vzdálenosti. K jejich lomu pak dochází na ledových krystalcích rozptýlených v přízemních hladinách atmosféry. Popisy a výklad tohoto jevu se dnes sporadicky vyskytují v meteorologické literatuře v souvislosti s halovými jevy.
česky: doutník Minnaertův; angl: Minnaert's cigar; slov: Minnaertova cigara; něm: Minnaert Zigarre f; fr: halo de lumière divergente m  2014
сигма-система
pravoúhlá soustava souřadnic, v níž osy x a y leží v hladině jednotkové hodnoty veličiny σ, která je definována vztahem:
σ=ppT pSpT
kde p je tlak vzduchu ve zvolené hladině, pS tlak vzduchu v úrovni zemského povrchu a pT tlak vzduchu na uvažované horní hranici atmosféry. Vert. osu označenou σ orientujeme ve směru největšího poklesu hodnot veličiny σ. Výhodou sigma-systému je snadné znázornění reliéfu zemského povrchu, neboť hladina σ = 1 je totožná se zemským povrchem. Z tohoto důvodu se sigma-systém často používá v numerické předpovědi počasí. Viz též z-systém, p-systém, theta-systém, soustava souřadnicová hybridní.
česky: sigma-systém, soustava souřadnicová σ; angl: sigma system; slov: sigma-systém; něm: Sigma-System n  1993-a3
сила барического градиента
syn. síla barického gradientu – síla působící v tlakovém poli, v němž je nenulový tlakový gradient. Směřuje kolmo na izobarické plochy, na stranu s nižším atm. tlakem. Označíme-li sílu tlakového gradientu vztaženou k jednotce hmotnosti symbolem b, pak platí:
b=1ρp,
kde p značí tlak vzduchu a ρ hustotu vzduchu. Horiz. složky síly tlakového gradientu a Coriolisovy síly jsou ve volné atmosféře nejdůležitějšími činiteli ovlivňujícími horiz. proudění vzduchu. Vert. složka síly tlakového gradientu1ρpz,
označovaná též jako vztlaková síla, která je číselně více než 1000krát větší než horiz. složka, je v atmosféře v přibližné rovnováze se silou zemské tíže. Viz též rovnice pohybová, rovnováha hydrostatická, vítr geostrofický.
česky: síla tlakového gradientu; angl: baric gradient force, pressure force, pressure gradient force; slov: sila tlakového gradientu; něm: Druckgradientkraft f  1993-a3
сила ветра
setrvačná síla projevující se dyn. účinky proudícího vzduchu na překážky. Tyto účinky tvoří základ Beaufortovy stupnice větru. První přístroj k měření síly větru zkonstruoval angl. fyzik R. Hooke v r. 1667. Viz též měření větru, tlak větru.
česky: síla větru; angl: wind force; slov: sila vetra; něm: Windstärke f  1993-a1
сила давления
syn. síla barického gradientu – síla působící v tlakovém poli, v němž je nenulový tlakový gradient. Směřuje kolmo na izobarické plochy, na stranu s nižším atm. tlakem. Označíme-li sílu tlakového gradientu vztaženou k jednotce hmotnosti symbolem b, pak platí:
b=1ρp,
kde p značí tlak vzduchu a ρ hustotu vzduchu. Horiz. složky síly tlakového gradientu a Coriolisovy síly jsou ve volné atmosféře nejdůležitějšími činiteli ovlivňujícími horiz. proudění vzduchu. Vert. složka síly tlakového gradientu1ρpz,
označovaná též jako vztlaková síla, která je číselně více než 1000krát větší než horiz. složka, je v atmosféře v přibližné rovnováze se silou zemské tíže. Viz též rovnice pohybová, rovnováha hydrostatická, vítr geostrofický.
česky: síla tlakového gradientu; angl: baric gradient force, pressure force, pressure gradient force; slov: sila tlakového gradientu; něm: Druckgradientkraft f  1993-a3
сила земной тяжести
syn. síla tíhová – výslednice gravitační síly v gravitačním poli Země a odstředivé síly vzniklé následkem rotace Země kolem zemské osy. Směr síly zemské tíže tak není, kromě pólů a rovníku, totožný se směrem gravitační síly. Síla zemské tíže směřuje kolmo k ideální mořské hladině odpovídající teoretickému tvaru geoidu. Velikost síly zemské tíže nepatrně roste s rostoucí zeměp. šířkou a v dané zeměp. šířce nepatrně klesá s rostoucí nadmořskou výškou, což ovlivňuje velikost tíhového zrychlení. Viz též rovnice pohybová, vztlak.
česky: síla zemské tíže; angl: gravity force; slov: sila zemskej tiaže; něm: Schwerkraft f  1993-a3
сила излучения
poměr zářivého toku dΦ vysílaného zdrojem do elementárního prostorového úhlu dα, jehož osa leží v daném směru, a velikosti tohoto úhlu
I=dΦdα.
Jednotkou zářivosti je W.sr–1. Zářivost je zákl. veličinou v aktinometrii. Je-li pro daný zdroj jeho zářivost nezávislá na směru, jde o izotropní zářič.
česky: zářivost; angl: radiant intensity; slov: žiarivosť; něm: Strahlungsintensität f , Strahldichte f  1993-a3
сила Кориолиса
setrvačná síla působící na tělesa pohybující se v rotující neinerciální vztažné soustavě. V meteorologii se jedná především o souřadnicové soustavy pevně spojené s rotující Zemí, a proto se Coriolisova síla nazývá též uchylující silou zemské rotace. Coriolisovu sílu c lze vyjádřit vztahem:
c=2mv× Ω
kde v je vektor rychlosti pohybu daného tělesa v soustavě rotující úhlovou rychlostí Ω a m značí hmotnost tohoto tělesa. Odtud vyplývá, že Coriolisova síla působí kolmo ke směru rychlosti v a nemá tedy za následek změny kinetické energie pohybujícího se tělesa. V aplikacích na met. problémy dosazujeme za v rychlost proudění vzduchu a Ω představuje úhlovou rychlost rotace Země. Dále se v meteorologii Coriolisova síla často vztahuje k jednotce hmotnosti vzduchu, tj. m = 1, a je pak číselně rovna Coriolisovu zrychlení. Horizontální složky Coriolisovy síly rostou pro dané horizontální proudění se zvětšující se zeměp. šířkou a uchylují ho na sev. polokouli vpravo, na již. polokouli vlevo. Naproti tomu vert. složka Coriolisovy síly dosahuje maxima na rovníku a s rostoucí zeměp. šířkou klesá k nulové hodnotě na pólech. Ve srovnání se silou zemské tíže je však vert. složka Coriolisovy síly asi o čtyři řády menší.
Coriolisova síla má zásadní význam v cirkulaci atmosféry a pro formování tlakových útvarů, neboť proudění ve volné atmosféře zhruba zachovává stav rovnováhy mezi horiz. složkami síly tlakového gradientu a Coriolisovy síly. Důsledkem této skutečnosti je zákon Buys-Ballotův, podle něhož proudění ve volné atmosféře přibližně směřuje podél izohyps. Kdyby tedy nebylo Coriolisovy síly, docházelo by okamžitě k vyrovnávání horiz. tlakových rozdílů. Viz též parametr Coriolisův, rovnice pohybová, vítr geostrofický.
česky: síla Coriolisova; angl: Coriolis force; slov: Coriolisova sila; něm: Corioliskraft f  1993-a3
сила плавучести
v dynamické meteorologii  označení pro vertikálně orientovanou sílu, která působí na vzduchovou částici proti směru síly zemské tíže. Za předpokladu hydrostatické rovnováhy je tato síla dána Archimédovým zákonem a je totožná s vertikální složkou síly tlakového gradientu. V tomto případě se obvykle používá přesnější označení hydrostatická (aerostatická) vztlaková síla. Viz též vztlak.
česky: síla vztlaková; angl: buoyant force; slov: vztlaková sila; něm: Auftriebskraft f  2019
сила трения
tečná síla působící proti směru pohybu. V atmosféře se jedná o tření proudícího vzduchu o zemský povrch (vnější tření) a o tření uvnitř vzduchu (vnitřní tření). Vnitřní tření vzniká buď vzájemným mech. působením molekul (vazké tření), nebo následkem turbulentního promíchávání a přenosu hybnosti (turbulentní tření). V reálné atmosféře lze zpravidla účinky vazkého tření ve srovnání s turbulentním třením zanedbat. Sílu tření vztaženou k jednotce plochy nazýváme tečným napětím, v případě turbulentního tření mluvíme o Reynoldsově napětí.
česky: síla tření; angl: friction force; slov: sila trenia; něm: Reibungskraft f  1993-a1
сильный ветер
vítr o prům. rychlosti 10,8 až 13,8 m.s–1 nebo 39 až 49 km.h–1. Odpovídá šestému stupni Beaufortovy stupnice větru. Ve výkazech met. pozorování je jako silný vítr uváděn vítr o prům. rychlosti větru 10,8 až 17,1 m.s–1. V době, kdy stanice nebyly vybaveny větroměrnými přístroji, byl jako silný vítr uváděn vítr odpovídající 6. až 7. stupni Beaufortovy stupnice.
česky: vítr silný; angl: strong breeze; slov: silný vietor; něm: starker Wind m  1993-a3
сильный ливень
zast. nebo lid. označení pro přívalový déšť. V odb. pracích tak byla nazývána krátkodobá intenzita srážek s dobou opakování v dané lokalitě 100 a více let.
česky: průtrž mračen; angl: cloud burst; slov: prietrž mračien; něm: Wolkenbruch m  1993-a3
сильный шторм
vítr o prům. rychlosti 24,5 až 28,4 m.s–1 nebo 89 až 102 km.h–1. Odpovídá desátému stupni Beaufortovy stupnice větru.
česky: vichřice silná; angl: storm; slov: silná víchrica; něm: schwerer Sturm m  1993-a3
симметричная неустойчивость
druh baroklinní instability, kdy uvažujeme symetrické pole proudění, v němž horizontální střih větru ve směru proudění je nulový. Symetrická instabilita může zesilovat vychýlení vzduchové částice z rovnovážné polohy i v případě absence jak vertikální instability atmosféry, tak inerční instability uplatňující se v horiz. směru. Nutnou podmínkou je větší sklon izentropických ploch S k horiz. rovině než ploch konstantní měrné hybnosti geostrofického větruabsolutní souřadnicové soustavě mg. K uvolnění symetrické instability dojde při vychýlení vzduchové částice šikmo mezi plochy mg a S. Tento děj bývá označován jako šikmá konvekce. Může hrát důležitou roli při vzniku srážkových pásů v blízkosti atmosférických front. Význam symetrické instability při tvorbě srážek v mírných zeměpisných šířkách narůstá v chladné polovině roku.
Další alternativní nutné podmínky pro symetrickou instabilitu, které se obvykle uvádějí v literatuře, jsou hodnota Richardsonova čísla menší než jedna nebo hodnota potenciální vorticity menší než nula (platí pro severní polokouli).
česky: instabilita symetrická; angl: symmetric instability; slov: symetrická instabilita; něm: symmetrische Instabilität f, dynamische Instabilit  2014
синева неба
česky: barva oblohy; angl: color of sky; slov: farba oblohy; něm: Himmelsfarbe f; fr: couleur du ciel f  1993-a1
синева неба
charakteristické modré zabarvení bezoblačné oblohy, popř. bezoblačné části oblohy, způsobené molekulárním rozptylem světla. Tento jev lze kvantit. popsat pomocí Rayleighova zákona. Ve viditelné oblasti rozptýleného slunečního záření tedy převažují kratší vlnové délky, z modrofialového konce spektra. Jsou-li v atmosféře přítomny prachové či vodní částice, rozptyl se stává méně závislým na vlnové délce, takže barva rozptýleného světla přechází k bílé. Modř oblohy je proto určitým indikátorem zakalení atmosféry.
Modř oblohy se měří pomocí různých druhů tzv. cyanometrů, jejichž základem je stupnice odstínů modré barvy, sahající od bílé přes ultramarínovou k černé. První kvantitativní měření modře oblohy provedl a popsal Horace Bénédict de Saussure v letech 1788 - 1789. Využil přitom stupnici o 53 různých odstínech modré. Pro obdobný odhad bylo užito několika dalších typů stupnic a provedena řada srovnávacích měření. Tato aktivita vyústila v definici Linkeho stupnice modře oblohy. V současné době se v ČR podobná měření provozně neprovádějí.
česky: modř oblohy; angl: blue of the sky; slov: modrosť oblohy; něm: Himmelsblau n  1993-a3
СИНОП
zákl. meteorologická zpráva obsahující údaje potřebné pro kreslení přízemních synoptických map a pro operativní nebo statist. zpracování. Sestavuje se podle kódu SYNOP. Zpráva SYNOP obsahuje identifikační sekci (den v měsíci, hodina, identifikace jednotek rychlosti větru, indikativ stanice a oblastní indikativ), sekci 1 (horizontální dohlednost, směr a rychlost větru, teplota vzduchu a teplota rosného bodu, tlak vzduchu, tlaková tendence, stav a průběh počasí, množství srážek a údaje o oblačnosti), sekci 3 (extrémní teploty vzduchu, stav půdy, výška sněhové pokrývky, trvání slunečního svitu, množství srážek, nárazy větru, námrazky a další informace) a sekci 4 (údaje o oblačnosti pod úrovní stanice). Pro vnitrostátní výměnu dat se používá i sekce 5 (v ČR relativní vlhkost, půdní teploty a údaje ze stožárových měření). Zpráva SYNOP se na stanicích ČR sestavuje a vysílá ve všech synoptických termínech, tj. každou hodinu.
česky: zpráva o přízemních meteorologických pozorováních z pozemní stanice (SYNOP); angl: Report of surface observations from a fixed land station (SYNOP); slov: správa o prízemných meteorologických pozorovaniach z pozemnej stanice; něm: SYNOP-Meldung  1993-a3
синоптик
vžité označení pro meteorologa pracujícího v met. předpovědní službě. Je odvozeno od přídavného jména synoptický (česky souhledný). Viz též mapa synoptická, meteorologie synoptická, metoda synoptická.
česky: synoptik; angl: forecaster; slov: synoptik; něm: Synoptiker m  1993-a1
синоптика
slang. označení pro synoptickou meteorologii.
česky: synoptika; angl: synoptics; slov: synoptika; něm: Synoptik f  1993-a1
синоптическая карта
syn. mapa povětrnostní – meteorologická mapa, na které se zaznamenávají pomocí čís. hodnot, šifer nebo symbolů výsledky pozorování synoptických nebo aerologických stanic z téhož synoptického termínu. Synoptické mapy se zpravidla dělí na mapy přízemní a výškové a na hlavní a pomocné. Mívají měřítko od 1:2,5 mil. do 1:30 mil.a z kartografických zobrazení se používá především kuželové a azimutální. Synoptické mapy, které se v předpovědních centrech sestavují a analyzují několikrát denně, jsou základem rozboru počasí a pomocným nástrojem při předpovědi počasí. První synoptickou mapu publikoval něm. meteorolog H. W. Brandes (1826) na základě historického materiálu z r. 1783. Teprve vynález telegrafu a jeho využití v meteorologii v polovině 19. století umožnily kreslení synoptických map z údajů meteorologického pozorování z téhož dne. Termín synoptická mapa poprvé použil angl. meteorolog R. Fitz Roy koncem 50. let 19. století. Viz též kreslení povětrnostních mapanalýza synoptických map, metoda synoptická, meteorologie synoptická.
česky: mapa synoptická; angl: synoptic chart; slov: synoptická mapa; něm: Wetterkarte f  1993-a3
синоптическая климатология
část dynamické klimatologie zabývající se cirkulačními podmínkami geneze klimatu. Klima se vysvětluje zejména četnostmi synoptických typů a jejich povětrnostními projevy v daných oblastech. Základem synopticko-klimatologického zpracování jsou typizace povětrnostních situací. Vypočítané klimatické charakteristiky typů povětrnostních situací se také využívají v předpovědní praxi.
česky: klimatologie synoptická; angl: synoptic climatology; slov: synoptická klimatológia; něm: synoptische Klimatologie f  1993-a1
синоптическая метеорология
obor meteorologie, jenž studuje atm. děje synoptického měřítka, které jsou synchronně pozorovány na zvoleném území a sledovány především pomocí synoptických map. Jejím hlavním cílem je analýza a předpověď počasí. I když synop. (povětrnostní) mapy umožňují sledovat vznik, vývoj a přemísťování cyklon a anticyklon, vzduchových hmot a atmosférických front především plošně, systém synop. map z různých izobarických hladin spolu s aerologickými diagramy a vertikálními řezy atmosférou a informacemi z met. radarů a družic umožňují studovat atm. jevy a děje prostorově. Vznik synoptické meteorologie souvisel s využitím telegrafu pro rychlou výměnu zpráv o počasí v polovině 19. století, kdy se začaly poprvé sestavovat povětrnostní mapy z širších oblastí na základě aktuálních informací. V souvislosti s numerickými předpověďmi počasí došlo ke značnému sblížení synoptické meteorologie a dynamické meteorologie. Viz též metoda synoptická, škola meteorologická norská, škola meteorologická chicagská.
česky: meteorologie synoptická; angl: synoptic meteorology; slov: synoptická meteorológia; něm: synoptische Meteorologie f  1993-a3
синоптическая сводка
meteorologická zpráva o výsledcích met. měření a pozorování v synoptických termínech pozorování a kódovaná podle mezinárodního kódu.
česky: zpráva synoptická; angl: synoptic report; slov: synoptická správa; něm: synoptische Meldung  1993-a3
синоптическая ситуация
česky: situace synoptická; angl: synoptic situation; slov: synoptická situácia; něm: synoptische Situation f  1993-a1
синоптическая станция
zkrácené označení přízemní synoptické stanice. Podle terminologie Světové meteorologické organizace do sítě synoptických stanic patří nejen přízemní synoptické stanice, ale i stanice aerologické.
česky: stanice synoptická; angl: synoptic station; slov: synoptická stanica; něm: synoptische Station f  1993-a3
синоптический анализ
syn. rozbor počasí, diagnóza počasí – detailní studium stavu atmosféry, které slouží jako pomocný nástroj k sestavení velmi krátkodobé předpovědi počasí a částečně i předpovědi počasí krátkodobé. Tímto termínem bývá označován i proces, při kterém je určitým způsobem znázorněn skutečný stav atmosféry na synoptických mapách. Viz též analýza synoptických map.
česky: analýza počasí; angl: weather analysis; slov: analýza počasia; něm: Wetteranalyse f; fr: analyse météo f, analyse du temps présent f  1993-a3
синоптический анализ
detailní studium stavu atmosféry, vyjádřeného rozložením tlaku vzduchu, vzduchových hmot, atmosférických front a povětrnostních podmínek v určité oblasti na synoptických mapách. Viz též analýza synoptických map.
česky: analýza synoptická; angl: synoptic analysis; slov: synoptická analýza; něm: synoptische Analyse f; fr: analyse synoptique f  1993-a2
синоптический масштаб
charakteristické horizontální měřítko velkoprostorových atm. jevů, které jsou vizualizací procesů studovaných na synoptických mapách. Obvykle hovoříme o synoptických jevech či procesech. Horiz. rozměr synoptických jevů činí řádově 102 až 103 km, což odpovídá rozměrům tlakových útvarů, tj. cyklon, anticyklon, brázd nízkého tlaku vzduchu, hřebenů vysokého tlaku vzduchu apod., dále oblastí výskytu jednotlivých vzduchových hmot, hlavních atmosférických front apod. Viz též měřítko mezosynoptické, měřítko subsynoptické, klasifikace meteorologických procesů podle Orlanskiho.
česky: měřítko synoptické; angl: synoptic scale; slov: synoptická mierka; něm: synoptische Skala f  1993-a3
синоптический метод
metoda rozboru a předpovědi atm. procesů a jimi podmíněného počasív určitém prostoru (oblasti) pomocí synoptických map a jiných pomocných materiálů. Kvalit. stupni ve vývoji metody synoptické byly izobarická metoda, metoda izalobar a frontologická metoda. Metodu synoptickou poprvé použil – ještě bez označení termínu „synoptická“ – při studiu povětrnostních dějů většího měřítka něm. meteorolog H. W. Brandes v letech 1816-1820. V souvislosti s nástupem numerické předpovědi počasí ustoupila do pozadí a má dnes jen význam doplňkový. Viz též meteorologie synoptická izobarická, analýza frontální, analýza synoptická.
česky: metoda synoptická; angl: synoptic method; slov: synoptická metóda; něm: synoptische Methode f  1993-a2
синоптический прогноз погоды
předpověď budoucího rozložení tlaku vzduchu, vzduchových hmotatmosférických front a meteorologických prvků prováděná synoptickou metodou. Synoptická předpověď počasí využívala především poznatků tzv. norské meteorologické školy. Tato metoda předpovědi závisela též na osobní zkušenosti, popř. intuici svého tvůrce (synoptika) a v tomto smyslu je jejím protějškem předpověď objektivní. V současné době je v praxi nahrazena numerickou předpovědí počasí. Viz též meteorologie synoptická.
česky: předpověď počasí synoptická; angl: synoptic weather forecast; slov: synoptická predpoveď počasia; něm: synoptische Wettervorhersage f  2014
синоптический срок
v synop. praxi období 10 min před synoptickým termínem. Jevy pozorované v tomto období se uvádějí v meteorologických zprávách jako aktuální stav počasí.
česky: termín pozorování; angl: time of observation; slov: termín pozorovania; něm: Beobachtungstermin m  1993-a3
синоптический срок
jednotná doba pozorování na synoptických stanicích stanovená podle světového času (UTC) s cílem, aby pozorování na celé Zemi byla konána současně. Synoptické termíny se dělí na hlavní, tj. 00, 06, 12 a 18 UTC, vedlejší, tj. 03, 09, 15 a 21 UTC a hodinové, tj. 01, 02, 04, 05, 07, 08, 10, 11, 13, 14, 16, 17, 19, 20, 22 a 23 UTC. Na aerologických stanicích jsou hlavní termíny 00 a 12 UTC, vedlejší termíny 06 a 18 UTC. Na základě pozorování v synoptických termínech se sestavují příslušné meteorologické zprávy a zpracovávají povětrnostní mapy.
česky: termín synoptický; angl: synoptic hour; slov: synoptický termín; něm: synoptischer Termin m  1993-a3
синоптический тип
typ celkové povětrnostní situace, využívaný při synopticko–klimatologických studiích a v předpovědní službě. Vyjadřuje generalizované rozložení tlaku vzduchu, vzduchových hmot a proudění vzduchu v konkrétní geogr. oblasti, které podmiňuje charakteristické počasí v závislosti na roč. době. Klasifikace synoptického typu se provádí podle cíle, kterému má sloužit, podle polohy a velikosti sledovaného území, délky zpracovávaného období apod. Viz též typizace povětrnostních situací.
česky: typ synoptický; angl: synoptic type; slov: synoptický typ; něm: synoptische Lage f  1993-a1
синоптическое наблюдение
meteorologické pozorování prováděné v synoptických termínech v síti meteorologických stanic na pevninách i mořích. Údaje získané těmito pozorováními se v zakódované formě přenášejí v rámci Globálního telekomunikačního systému do meteorologických center. Podle termínu pozorování se rozlišuje hlavní a vedlejší synoptické pozorování. Některé met. stanice konají měření i v hodinových synoptických termínech. Viz též zpráva o přízemních meteorologických pozorováních z pozemní stanice (SYNOP).
česky: pozorování synoptické; angl: synoptic observation; slov: synoptické pozorovanie; něm: synoptische Beobachtung f  1993-a3
синоптическое наблюдение в основной срок
česky: pozorování synoptické hlavní; angl: synoptic observation at main standard times; slov: hlavné synoptické pozorovanie; něm: synoptische Beobachtung zu Hauptterminen  1993-a1
синоптическое наблюдение в промежуточный срок
česky: pozorování synoptické vedlejší; angl: synoptic observation at intermediate standard times; slov: vedľajšie synoptické pozorovanie; něm: synoptische Beobachtung zu Zwischenterminen  1993-a3
синяя или зеленая луна
česky: měsíc modrý nebo zelený; angl: blue or green moon; slov: modrý alebo zelený mesiac; něm: blauer Mond m  1993-a1
СИРЕД
do roku 1991 interně používané označení pro zprávu SYNOP z termínů 01, 02, 04, 05, 07, 08, 10, 11, 13, 14, 16, 17, 19, 20, 22, a 23 UTC.
česky: zpráva o přízemních meteorologických pozorováních z pozemní stanice zkrácená (SYRED); slov: skrátená správa o prízemných meteorologických pozorovaniach z pozemnej stanice; něm: SYRED-Meldung  1993-a3
сиридизация
v atmosférické optice synonymum pro irizaci oblaků. V současné odborné literatuře, zejména anglosaského původu, se tento termín vůči irizaci upřednostňuje. V obecném smyslu však jde o širší optický pojem označující vznik barevných odstínů na některých površích, kdy vzhled těchto odstínů závisí na úhlu pohledu, event. na úhlu dopadu světelných paprsků.
Termín pochází z lat. iris (gen. iridis) „duha“ (z řec. Ἶρις [Iris] „bohyně duhy, duha“) a přípony -escens „stávající se nějakým“, doslova tedy znamená „zduhovění“.
česky: iridescence; angl: iridescence; slov: iridescencia  2014
сирокко
[široko] – v původním významu teplý již. nebo jv. vítr, vanoucí ze Sahary nad Sicílii a již. Itálii. V širším smyslu se jedná o pouštní vítr proudící ze Sahary nebo arabských pouští do oblasti Středozemního moře na přední straně cyklony postupující Středomořím k východu. Původně suchý a prašný vítr, který se nad mořem zvlhčuje, při dalším postupu na sever přináší mlhu a déšť (tzv. vlhký scirocco) a za horskými překážkami má ráz fénu. Suchý scirocco v zemích Předního východu má ráz katastrofálních suchovějů.
česky: scirocco; angl: scirocco, sirocco; slov: scirocco; něm: Schirokko m, Scirocco m  1993-a2
систан
místní název větru v oblasti Sistan na jihovýchodě Íránu a v přilehlé části Afgánistánu. Seistan má obvykle sz. až sev. směr a vane na okraji monzunové cyklony se středem nad sev. Pákistánem. Vyskytuje se od konce května nebo počátku června téměř bez přestávky až do konce září; proto je seistan znám též jako „vítr 120 dní“. Může dosáhnout i rychlosti větší než 30 m.s–1, vzhledem k velké prašnosti může mít některé vlastnosti prachové nebo písečné bouře.
česky: seistan; angl: seistan; slov: seistan; něm: Seistan m  1993-a2
система Эплтона
syn. vrstva F2.
česky: vrstva Appletonova; angl: Appleton layer; slov: Appletonova vrstva; něm: Appleton-Schicht f  1993-a1
система з
v meteorologii označení pro pravoúhlé souřadnicové systémy, v nichž osa z směřuje kolmo k horiz. rovině a vert. souřadnice je vyjádřena v délkových jednotkách. Viz též p-systém, sigma-systém, theta-systém, soustava souřadnicová hybridní.
česky: z-systém; angl: z-system; slov: z-systém; něm: z-System n  1993-a2
система измерения дальности видимости по ВПП
soustava tech. prostředků sloužících k automatickému nebo poloautomatickému zjišťování dat potřebných k výpočtu vzdálenosti, na kterou jsou viditelná dráhová světla na vzletových a přistávacích drahách. Je obvykle tvořena systémem transmisometrů nebo forwardscatterometrů (měřičů dopředného rozptylu), snímačem jasu pozadí, vstupem zavádějícím okamžitou hodnotu svítivosti dráhových světel, počítačem, prostředky dálkového přenosu dat, spojovacími vedeními a výstupy dat v digitální formě. Tech. zabezpečuje obj. měření dráhové dohlednosti.
česky: systém RVR; angl: Runway Visual Range System; slov: systém RVR; něm: RVR-System n  1993-a3
система кoординат тета (Ѳ)
česky: soustava souřadnicová Θ; angl: Θ coordinate system; slov: súradnicová sústava Θ; něm: theta-Koordinaten f/pl, isentrope Koordinaten f/pl  1993-a1
система кoординат тета (Ѳ)
syn. soustava souřadnicová Θ – souřadnicová soustava, jejíž vert. souřadnicí je potenciální teplota vzduchu označovaná řeckým písmenem Θ. Je vhodná např. pro studium adiabatických dějů.
česky: theta-systém; angl: Θ coordinate system, Θ system; slov: theta systém; něm: Theta-System n  1993-a1
система координат-p
syn. soustava souřadnicová p – pravoúhlá souřadnicová soustava, v níž osy x a y leží ve zvolené izobarické hladině a vert. osa p je orientována ve směru poklesu tlaku vzduchu. Výhoda této soustavy proti z–systému spočívá v tom, že řada rovnic používaných v meteorologii má jednodušší tvar; např. v rovnici geostrofického větru se nevyskytuje měrný objem. P–systém se používá zejména při zpracování výsledků aerologických měření a jejich zakreslování do výškových map. Viz též sigma-systém, soustava souřadnicová hybridní.
Termín obsahuje symbol „p“ označující tlak jako fyzikální veličinu.
česky: p-systém; angl: p system, pressure coordinate system; slov: p-systém; něm: p-System n., p-Koordinaten pl/f, p-System n, p-Koordinaten f/pl, p-System n  1993-a2
система тета (Ѳ)
česky: systém Θ; angl: Θ system; slov: systém Θ; něm: theta-System n, theta-Koordinaten pl/f  1993-a1
сифон
1. na jednom konci uzavřená skleněná trubice tvořící součást rtuťového tlakoměru zahnutá do tvaru písmene „U“, která má stejný průřez v místech, kde se pohybuje horní a dolní hladina rtuti. Viz též nádobka tlakoměru;
2. trubice tvořící součást plovákového ombrografu zahnutá do tvaru obráceného písmene „U“, která slouží k jednorázovému rychlému výtoku vody z plovákové komory, jakmile její hladina dosáhne nastavené úrovně.
česky: násoska; angl: siphon; slov: násoska; něm: Saugheber m, Siphon m  1993-a1
сифонный барометр
rtuťový tlakoměr konstruovaný tak, že do nádobky zcela zaplněné rtutí jsou vzduchotěsně zapuštěny svými dolními konci barometrická trubice a na svém horním konci otevřená krátká skleněná trubice o stejném průřezu, v níž se při měření vytváří krátký sloupec rtuti. Výška rtuťového sloupce je dána rozdílem výšky hladiny rtuti v barometrické a krátké trubici. Nádobka má vždy pohyblivé dno, jímž se při měření nastaví horní hladina rtuťového sloupce v krátké trubici tak, aby splynula s nulovým bodem stupnice tlakoměru. Jako tlakoměr nádobkový–násoskový je konstruován tzv. kontrolní tlakoměr (Wildův–Fuessův). Vzhledem k tomu, že konstrukce nádobkového–násoskového tlakoměru prakticky odstraňuje vliv kapilární deprese na údaje tlaku vzduchu, má tento barometr vyšší přesnost než např. staniční tlakoměr, a proto se dříve často používal jako cestovní přístroj při kalibraci na met. stanicích. Viz též tlakoměr nádobkový.
česky: tlakoměr nádobkový–násoskový; angl: siphon barometer; slov: nádobkový-násoskový tlakomer; něm: Gefässheberbarometer n  1993-a3
сифонный барометр
syn. tlakoměr sifonový – rtuťový tlakoměr, v němž je jako barometrická trubice použita násoska, resp. jednoduchá U-trubice, eventuálně s krátkým a dlouhým ramenem, kde se musí číst polohy horní hladiny (v dlouhém rameni s vakuem nad touto hladinou) a dolní hladiny (v krátkém rameni otevřeném okolnímu tlaku). Délka rtuťového sloupce se stanoví jako rozdíl úrovně horní a dolní hladiny rtuti. Vzhledem k nižší přesnosti není příliš vhodný pro met. účely.
česky: tlakoměr násoskový; angl: siphon barometer; slov: násoskový tlakomer; něm: Heberbarometer n  1993-a3
скагерракский циклон
cyklona, vznikající v důsledku orografické cyklogeneze v závětří Skandinávského pohoří při sz. proudění.
česky: cyklona skagerrakská; angl: Skagerrak cyclone; slov: skagerrakská cyklóna; něm: Skagerrak-Zyklone f; fr: dépression de Skagerrak f  1993-a3
скачoк давления
náhlý vzestup tlaku vzduchu na barogramu v souvislosti s průchodem húlavy. Nejčastější případy bouřkového nosu dosahují vzestupu 1 až 3 hPa, ojediněle i více během několika min. Před výskytem bouřkového nosu bývá zpravidla zaznamenáno minimum tlaku vzduchu, ve výjimečných případech však tlak po přechodném náhlém vzestupu klesá i pod tuto hodnotu a záznam na barografu vypadá jako časová značka. Tyto případy prudkého vzestupu tlaku vzduchu s následným poklesem zpravidla souvisí s přechodem bouřkových anticyklon. Převážná většina bouřkových nosů se vyskytuje při přechodu studených front druhého druhu s výraznými projevy frontálního počasí, a to zejména silným větrem současně s náhlým poklesem teploty vzduchu.
česky: nos bouřkový; angl: pressure jump; slov: búrkový nos; něm: Böennase f, Gewitternase f  1993-a2
скорость ветра
1. vektor, který popisuje pohyb zvolené vzduchové částice v určitém místě atmosféry v daném časovém okamžiku (angl. wind velocity). Směr opačný horiz. složce tohoto vektoru označujeme jako směr větru, vert. složku jako vertikální rychlost.
2. jeden ze základních meteorologických prvků, který vyjadřuje velikost horiz. složky vektoru větru (angl. wind speed). Rychlost větru se udává v m.s–1, v uzlech (knotech), v km.h–1, případně v mph (míle za hodinu). Při měření větru je jako rychlost větru označován průměr velikosti vektoru větru za určitý časový úsek (nejčastěji 10 minut), takže ji můžeme označit i jako n-minutovou rychlost větru. V letecké meteorologii je rychlost větru definována jako desetiminutový průměr pro zprávy METAR a SPECI a jako dvouminutový průměr pro místní pravidelné a mimořádné zprávy. Takto stanovená rychlost větru slouží mj. k pojmenování větru pomocí Beaufortovy stupnice větru. Pro odpovídající časový úsek se dále uvádí maximální rychlost větru, při výpočtu směru větru pak průměrná rychlost větru ve smyslu velikosti průměrného vektoru větru. Viz též pulzace větrunáraz větruhúlava, extrémy rychlosti větru.
česky: rychlost větru; angl: wind speed, wind velocity; slov: rýchlosť vetra; něm: Windgeschwindigkeit f  1993-a3
скорость звукa в атмосфере
česky: rychlost zvuku v atmosféře; angl: speed of sound propagation in atmosphere; slov: rýchlosť zvuku v atmosfére; něm: Schallgeschwindigkeit in der Atmosphäre f  1993-a1
скорость трения
česky: rychlost dynamická; angl: friction velocity; slov: dynamická rýchlosť; něm: Schubspannungsgeschwindigkeit f  1993-a3
скрытое тепло
syn. teplo skupenské, teplo utajené – 
1. množství tepla potřebné k tomu, aby jednotka hmotnosti dané látky změnila skupenství, aniž přitom dojde ke změně její teploty. Ve fyzice atmosféry se zaměřujeme především na latentní teplo spotřebované nebo uvolněné při fázových přechodech vody. Rozeznáváme:
a) latentní teplo vypařování spotřebované při změně kapalné vody ve vodní páru;
b) latentní teplo tání spotřebované při fázovém přechodu ledu ve vodu;
c) latentní teplo sublimace spotřebované při přechodu ledu přímo ve vodní páru.
Při opačných fázových přechodech se stejné množství tepla uvolňuje a označujeme:
a) latentní teplo kondenzace uvolněné při fázovém přechodu vodní páry v kapalnou vodu;
b) latentní teplo mrznutí (tuhnutí) uvolněné při přechodu vody v led;
c) u fázového přechodu vodní páry přímo v led část autorů používá stále termín latentní teplo sublimace. V současné literatuře, zejména anglosaského původu, se často objevuje označení latentní teplo depozice.

2. v meteorologii se pojmu latentní teplo používá i k obecnému označení tepla, které se v atmosféře nebo na zemském povrchu uvolňuje při fázových přechodech vody.
česky: teplo latentní; angl: latent heat; slov: latentné teplo; něm: latente Wärme f  1993-a3
скрытыe осадки
srážky, jejichž srážkové částice se tvoří na rostlinách, popř. nejrůznějších předmětech, odkud padají na povrch půdy. Podle mechanizmu vzniku dělíme skryté srážky do dvou základních kategorií:
(a) zachycené (z angl. collected) skryté srážky, vznikající z kapiček mlhy či mrholení, případně z krystalků zmrzlé mlhy, které působením větru ulpívají na povrchu rostlin nebo předmětů;
(b) usazené (z angl. deposited) skryté srážky, vznikají kondenzací nebo depozicí vodní páry přímo na povrchu rostlin nebo předmětů.
Drobné kapičky zachycené příslušným povrchem nebo na něm vznikající mohou narůst koalescencí a vypadnout na zemský povrch. V tzv. mlžných pouštích, kde se téměř nevyskytují padající srážky, mohou skryté srážky představovat nezanedbatelnou složku hydrologické bilance.
Skryté srážky nemohou být změřeny standardně umístěnými srážkoměry a pro jejich indikaci se používají různá zařízení pro odběr kapalných usazených srážek. V odborném slangu se skryté srážky někdy nevhodně označují jako okultní srážky. Viz též intercepce srážek, srážky usazené, srážky horizontální.
česky: srážky skryté; angl: occult precipitation; slov: okultné zrážky, srážky skryté; něm: okkulter Niederschlag  2019
скрытыe осадки
nevh. označení pro skryté srážky.
česky: srážky okultní; slov: okultné zrážky  2020
слабый ветер
vítr o prům. rychlosti větru 3,4 až 5,4 m.s–1 nebo 12 až 19 km.h–1. Odpovídá třetímu stupni Beaufortovy stupnice větru.
česky: vítr mírný; angl: gentle breeze; slov: mierny vietor; něm: schwache Brise f  1993-a3
слияниe
ve fyzice oblaků a srážek splývání vodních kapek, k němuž může dojít při vzájemných kolizích kapek v oblaku. Koalescence je základním mechanizmem růstu kapek do velikosti srážkových částic zejména v konvektivních oblacích. Navazuje na počáteční stadium růstu zárodečných kapiček difuzí a kondenzací vodní páry. V tropických oblacích koalescence stačí k vyvolání dešťové srážky. Uplatňuje se však i v kapalné části oblaků mírných šířek, kde při nižší absolutní vlhkosti než v tropech je vznik srážek podmíněn přítomností ledové fáze. Výsledkem koalescence vodních kapek je růst šířky spektra velikosti oblačných kapiček zvýšením rychlosti růstu zejména větších kapek.
Z hlediska příčiny rozlišujeme koalescenci:
a) gravitační, při níž dochází ke srážkám kapek, které mají odlišnou velikost a tedy i pádovou rychlost;
b) turbulentní, vyvolanou turbulentními fluktuacemi rychlosti proudění vzduchu;
c) elektrostatickou, v důsledku elektrostatického přitahování mezi opačně nabitými kapičkami, nebo mezi nabitou a el. neutrální kapičkou;
d) spontánní, působenou nepravidelnými pohyby nejmenších zárodečných kapiček (Brownův pohyb) aj.
Dominantním procesem růstu kapek koalescencí v oblacích je gravitační koalescence. Rychle padající velké kapky mohou zachytit malé kapičky vyskytující se v objemu vzduchu vymývaném velkou kapkou. Při matematickém modelování rozlišujeme model spojité koalescence, při níž všechny kapky dané velikosti rostou stejnou rychlostí, a model kvazistochastické koalescence, který bere v úvahu pravděpodobnostní vlastnosti procesu koalescence. Starší meteorologické práce užívají pro koalescenci termín koagulace. Viz též účinnost koalescenční (zachycovací), účinnost srážková, účinnost sběrová, pádová rychlost oblačných částic.
Termín pochází z lat. coalescentia „srůstání, sloučení“, odvozeného od coalescere „srůstat, slučovat se“ (z předpony co- s významem „s, spolu“ a alescere „růst“, srov. adolescence).
česky: koalescence; angl: coalescence; slov: koalescencia; něm: Koaleszenz f  1993-a3
сложные гололедо-изморозевые отложения
označení pro námrazkový jev, kdy je vrstva námrazku tvořena několika různými druhy námrazků. Podle doporučení Světové meteorologické organizace se posuzuje celková vrstva námrazku a nikoliv pouze poslední námrazkový jev.
česky: námrazky složené; angl: compond deposit; slov: zložené námrazky  2014
слоисто-дождевые облака
(Ns) – jeden z 10 druhů oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Je charakterizován jako šedá, často tmavá oblačná vrstva nebo plocha, která má vlivem vypadávání více méně trvalých dešťových nebo sněhových srážek matný rozplývavý vzhled. Oblačná vrstva Ns je všude tak hustá, že poloha Slunce není patrná, tzn., že jí Slunce neprosvítá. Pod touto vrstvou se často vyskytují nízké roztrhané oblaky „špatného počasí“, které mohou, ale nemusí s vrstvou Ns souviset. Nimbostratus bývá obvykle smíšeným, podstatně řidčeji vodním oblakem. Mívá vert. rozsah až několik km a jeho základna se zpravidla vyskytuje v nízkém patře oblaků. Je typickým srážkovým oblakem a bývá součástí oblačného systému teplé, studené a okluzní fronty, dále se vyskytuje v oblastech výškových cyklon a brázd nízkého tlaku vzduchu apod. Nimbostratus se dále nedělí podle tvaru, či odrůdy. Zvláštnostmi a průvodními oblaky Ns mohou být praecipitatio, pannus a virga.
Termín byl zaveden v Mezinárodním atlasu oblaků z r. 1930. Skládá se ze slov nimbus a stratus. Do češtiny se v minulosti překládal jako dešťová sloha.
česky: nimbostratus; angl: Nimbostratus; slov: nimbostratus; něm: Nimbostratus m  1993-a2
слоисто-кучевое облако
čes. překlad termínu stratocumulus.
česky: kupa slohová; slov: slohová kopa  1993-a1
слоистокучевыe облака
(Sc) [stratokumulus] – jeden z 10 druhů oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Tvoří jej šedé nebo bělavé, menší, popř. větší skupiny nebo vrstvy oblaků, které mají téměř vždy tmavá místa. Oblak se skládá z částí podobných dlaždicím, oblázkům, valounům apod., má vzhled nevláknitý, s výjimkou zvláštního případu s virgou. Jednotlivé části spolu souvisejí nebo mohou být oddělené. Zdánlivá velikost jednotlivých částí Sc je větší než 5° prostorového úhlu. Sc patří k vodním nebo smíšeným oblakům nízkého patra. Mohou z něho vypadávat slabší srážky dosahující zemského povrchu. Vzniká při vlnových pohybech nebo transformací z jiných druhů oblaků, zejména druhu stratus nebo z kupovité oblačnosti. Sc je často příznakem rozpadu oblačnosti. Sc lze dále klasifikovat podle tvaru jako stratiformis, lenticularis, castellanus, nebo volutus a podle odrůdy jako translucidus, perlucidus, opacus, duplicatus, undulatus, radiatus a lacunosus. Zvláštnostmi Ac mohou být virga a mamma. Termín Sc zavedl něm. meteorolog L. F. Kämtz v letech 1840–1841. Český překlad Sc je slohová kupa, nespr. slohokupa.
česky: stratocumulus; angl: Stratocumulus; slov: stratocumulus; něm: Haufenschichtwolke f, Stratocumulus m  1993-a2
слоистообразная облачность
česky: oblačnost vrstevnatá; angl: stratiform clouds; slov: vrstevnatá oblačnosť; něm: stratiforme Wolken f/pl  1993-a1
слоистообразное облако
oblak vyskytující se v horiz. rozsáhlé vrstvě. Jsou pro něj charakteristické výstupné rychlosti dosahující řádu 10–1 m.s–1. V řadě případů, např. v podinverzní vrstevnaté oblačnosti, jejíž vývoj je řízen radiačními procesy, jsou však hodnoty vertikální rychlosti zanedbatelné. Jako vrstevnaté označujeme oblaky druhu stratus, nimbostratus, altostratus a cirrostratus. Pojem vrstevnatý oblak není přesně vymezen a v mezinárodní morfologické klasifikaci oblaků se nepoužívá. Viz též oblak kupovitý.
česky: oblak vrstevnatý; angl: stratiform cloud; slov: vrstevnatý oblak; něm: Schichtwolke f  1993-a3
слоистообразныe облака
(str) [stratiformis] – jeden z tvarů oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Oblak má vzhled rozsáhlé horiz. plochy nebo vrstvy. Užívá se u druhů altocumulus, stratocumulus, zřídka i cirrocumulus.
česky: stratiformis; angl: stratiformis; slov: stratiformis; něm: stratiformis  1993-a2
слоистыe облака
(St) – jeden z 10 druhů oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Tvoří jej šedá oblačná vrstva s dosti jednotvárnou základnou, z níž může vypadávat mrholení, popř. ledové jehličky nebo sněhová zrna. Prosvítá-li vrstvou St slunce, jsou jeho obrysy obvykle zřetelné. St vyvolává halové jevy jen výjimečně při velmi nízkých teplotách. Někdy má podobu roztrhaných chuchvalců. St je v teplé polovině roku zpravidla vodním oblakem, v zimě často obsahuje i ledové krystalky. Patří k oblakům nízkého patra a vzniká především pod výškovými inverzemi teploty vzduchu nebo v důsledku ochlazení vzduchu od podkladu. Svými mikrostrukturálními ani makrostrukturálními parametry se obvykle neliší od mlhy. St lze dále klasifikovat podle tvaru jako nebulosus nebo fractus a podle odrůdy jako translucidus, opacus nebo undulatus. Zvláštností St je praecipitatio. Termín St navrhl Angličan L. Howard v r. 1803; v dnešním významu ho poprvé užili H. M. Hildebrandsson a R. Abercromby v r. 1887. Český překlad St je sloha.
česky: stratus; angl: Stratus; slov: stratus; něm: Stratus m  1993-a2
слой D
vrstva v ionosféře, jež působí občas změny v podmínkách šíření krátkých a velmi krátkých rádiových vln. Vyskytuje se ve výšce zhruba 50 až 80 km (podle jiných autorů 70 až 90 km). Obvykle není charakterizována výraznějším lokálním maximem ve vert. profilu koncentrace el. nabitých částic, a její občasné vytváření zpravidla souvisí s náhlým zvýšením sluneční činnosti. Pojmenování vrstvy pochází od F. Appletona.
česky: vrstva D; angl: D-layer; slov: D-vrstva; něm: D-Schicht f  1993-a3
слой F1
ionosférická vrstva s lokálním maximem, někdy jen s malou hodnotou vert. gradientu el. nabitých částic, vyskytující se ve výšce 140 až 220 km, nejčastěji kolem 160 km. Vlastnosti této vrstvy jsou závislé na zeměp. š., nejvýraznější je v blízkosti rovníku, má roč. i denní chod a je lépe vyjádřena v období maxima sluneční činnosti. Vzniká obvykle v létě, avšak je pozorována i v jiných ročních obdobích za podmínek výrazného zvýšení geomagnetické aktivity. Převažujícími ionty jsou O2+, NO+ a O+. Maximum elektronové koncentrace se pohybuje ve výšce okolo 170 km. Tato výška odpovídá hladině fotonů o vlnových délkách 17–91 nm. Se západem slunce vrstva F1 mizí. Byla objevena E. Appletonem v roce 1927.
česky: vrstva F1; angl: F1-layer; slov: F1-vrstva; něm: F1-Schicht f  1993-a3
слой F2
syn. vrstva Appletonova – nachází se nad vrstvou F1 a obvykle vykazuje maximální hodnoty ionizace. Na rozdíl od ostatních ionosférických vrstev je stále přítomna. Její výška se pohybuje zhruba v mezích 240 až 400 km, nejčastěji kolem 300 km. Výška vrstvy F2, stejně jako koncentrace a rozložení el. nabitých částic v ní, se během času rychle mění v souvislosti s denní dobou (koncentrace elektronů prudce narůstá po východu slunce a klesá po západu slunce), krátkoperiodickými změnami sluneční činnosti a zemského magnetického pole. Koncentrace volných elektronů dosahuje hodnot 105–106 eV/cm3. Vzhledem k maximální koncentraci volných elektronů je vrstva F2 velmi důležitá pro rádiový přenos. Nad maximem vrstvy F2 se nachází tzv. topside ionosféra. Vrstva F2 byla objevena E. Appletonem v roce 1927.
česky: vrstva F2; angl: F2-layer; slov: F2-vrstva; něm: F2-Schicht f  1993-a3
слой Е
syn. vrstva Kennelyho a Heavisidova – ionosférická vrstva s lokálním maximem, někdy jen s malou hodnotou vert. gradientu koncentrace el. nabitých částic, ležící zhruba ve výšce 90 až 120 km. Vytváří se ve dne. Koncentrace elektronů ve vrstvě E závisí na zeměp. š. (největší je v blízkosti rovníku), na denní i roč. době, (největší je kolem poledne a v létě) a mění se v závislosti na sluneční činnosti (největší v době jejího maxima). Molekuly O2 jsou ionizovány měkkým rentgenovým zářením (vlnová délka 1–10 nm) a ultrafialovým zářením o kratších vlnových délkách (EUV). Dalšími ionty jsou zde NO+ a O2+. Tato vrstva obvykle odráží rádiové vlny do frekvence 10 MHz. Vrstva E byla objevena jako první ionosférická vrstva.
česky: vrstva E; angl: E-layer; slov: E-vrstva; něm: E-Schicht f  1993-a3
слой мглы
vrstva, v níž se vyskytuje zákal. Sahá obvykle od zemského povrchu k první zadržující vrstvě. Pozorovateli na vyvýšeném stanovišti se někdy jeví jako tmavý horizontální pruh, na jehož horním okraji existuje výrazná diskontinuita v zabarvení oblohy. Ta bývá označována jako hranice zákalu.
česky: vrstva zákalová; angl: haze layer; slov: zákalová vrstva; něm: Dunstschicht f, Trübungsschicht f  1993-a2
слой постоянного потока
syn. podvrstva atmosféry přízemní, vrstva konstantního toku – nejspodnější část mezní vrstvy atmosféry o tloušťce zpravidla několika desítek m, v níž se dyn. a termodyn. vlivy zemského povrchu projevují zvláště výrazně a závislost vert. toků hybnosti, tepla a vodní páry na výšce lze obvykle zanedbat. Vert. gradienty složek větru, teploty a dalších meteorologických prvků dosahují v této vrstvě zpravidla max. hodnot. Ve starším pojetí se jako přízemní vrstva atmosféry označovala vrstva 1 až 2 km nad zemským povrchem. Viz též modely přízemní vrstvy atmosféry, hranice přízemní vrstvy atmosféry.
česky: vrstva atmosféry přízemní; angl: surface layer of atmosphere, surface sublayer of atmosphere, constant flux layer of atmosphere; slov: prízemná vrstva atmosféry; něm: bodennahe Luftschicht f  1993-a3
слой постоянных потоков в атмосфере
česky: vrstva konstantního toku; angl: constant flux layer of atmosphere; slov: vrstva konštantného toku; něm: constant flux layer f  2019
случайная засуха
nepravidelně nastávající sucho, trvající několik týdnů, měsíců i roků a projevující se odchylkami indexů sucha od klimatologického normálu pro danou oblast a fázi roku. V oblastech s humidním klimatem a rovnoměrným ročním chodem atmosférických srážek je sucho vždy nahodilé. Ve stř. Evropě vznikají epizody sucha v důsledku nadnormálně četného výskytu anticyklonálních synoptických typů, při nichž se nad evropskou pevninou často vytvářejí blokující anticyklony. Velká nebezpečnost nahodilého sucha spočívá mj. v jeho neočekávaném, pozvolném nástupu a obtížné predikci, založené na případné závislosti nahodilého sucha v daném regionu na některé z klimatických oscilací.
česky: sucho nahodilé; angl: contingent drought; slov: náhodné sucho; něm: zufällige Dürre f  1993-a3
случайный прогноз
syn. předpověď počasí slepá – předpověď počasí založená na náhodném výběru jedné z většího počtu variant, které mohou být omezeny např. variačním rozpětím určitých meteorologických prvků. Lze ji tedy přirovnat k tahání lístků, na nichž jsou napsány tyto jednotlivé varianty, z osudí. Nejde o předpověď, jež by se v meteorologii používala k vlastním prognózním účelům. Může však nalézt určité uplatnění např. ve srovnávacích studiích sloužících k hodnocení úspěšnosti jednotlivých metodik používaných v meteorologických předpovědích.
česky: předpověď počasí náhodná; angl: random forecast; slov: náhodná predpoveď počasia; něm: Zufallsvorhersage f  1993-a2
слякоть
obecné označení pro počasí nepříznivé pro pobyt venku, vyznačující se padáním sněhu s deštěm, často za silnějšího nárazovitého větru. Nemá charakter odborného termínu.
Slovo vzniklo jako zvukomalebné označení, připomínající pleskání dešťových kapek.
česky: plískanice; angl: sleet; slov: čľapkanica; něm: Schlackerwetter n, Matschwetter n  1993-a2
смена типа синоптической ситуации
syn. změna typu povětrnostní situace – výrazná a často náhlá změna cirkulačních poměrů nad velkými geografickými oblastmi, způsobená vývojem a změnou polohy řídicích tlakových útvarů. Je doprovázena značnými změnami tlakového a teplotního pole vyvolávajícími změny i v polích dalších meteorologických prvků. Příkladem přestavby povětrnostní situace je změna zonální cirkulace na meridionální a opačně, změna cyklonální cirkulace na anticyklonální apod. Viz též situace povětrnostní celková.
česky: přestavba povětrnostní situace; angl: change of synoptic situation; slov: prestavba poveternostnej situácie; něm: Wetterlagenwechsel m  1993-a1
смерч
hovorové označení pro prudké a krátkodobé zesílení větru provázené ničivými účinky. Někdy se nesprávně zaměňuje za trombu.
česky: smršť; slov: smršť; něm: Windhose f  1993-a1
смерч
souhrnný název pro všechny atmosférické víry s přibližně vertikální osou rotace, průměrem řádově od desítek centimetrů do stovek metrů (max. cca do 2 km), bez ohledu na mechanizmus jejich vzniku a bez ohledu na to, zda se dotýkají zemského povrchu či nikoliv. Tromba se může utvořit pod základnou konv. oblaku nebo nad zemským povrchem.  Mezi tromby pod základnou konv. oblaků patří kondenzační chobot nedotýkající se zemského povrchu, vodní smršť a tornádo. Tromba nad přehřátým zemským povrchem se označuje jako prachový nebo písečný vír či rarášek, nad vodní hladinou mlžný vír. Extrémním případem uvedeného typu tromby je požárový vír. Dalšími druhy tromb nad zemským povrchem jsou gustnado a sněhový vír.
Ke zviditelnění tromby může dojít buď různým materiálem unášeným ze zemského povrchu (v prachovém nebo písečném víru a ve sněhovým víru), nebo kondenzací vodní páry (v kondenzačním chobotu neboli nálevce tromby, klasifikované jako tuba, dále pak v mlžném víru), v případě tornáda zpravidla oběma způsoby. Požárový vír mohou zviditelňovat plameny, kouř i produkty kondenzace vodní páry.
Mezi tromby se nezahrnují víry s převládající horizontální osou rotace (např. rotory), ani nestabilní turbulentní víry.
česky: tromba; angl: whirlwind; slov: tromba; něm: Trombe f, Windhose f  1993-a3
смешанное облако
oblak složený z vodních kapek i ledových částic. Oblast koexistence obou fází vody se rozkládá nad izotermou 0 °C a dosahuje zpravidla do oblasti kolem teploty –20 °C. Smíšený oblak je koloidně instabilní a mohou z něho vypadávat atmosférické srážky. Mezinárodní morfologická klasifikace oblaků označuje jako smíšené oblaky především nimbostratus, cumulonimbus a často altostratus, při nízkých teplotách též altocumulus, stratus a stratocumulus. Viz též instabilita oblaku koloidní, teorie vzniku srážek Bergeronova–Findeisenova, oblak ledový, oblak vodní, oblak srážkový.
česky: oblak smíšený; angl: mixed cloud; slov: zmiešaný oblak; něm: Mischwolke f, Mischphasenwolke f  1993-a3
смог
v současnosti obecně užívané označení pro různé druhy silného znečištění ovzduší nad rozsáhlejším územím, hlavně nad velkoměsty. Různé druhy smogu jsou tvořeny složitým komplexem látek, z nichž některé se v ovzduší účastní chem. reakcí, takže složení smogu není konstantní. V původním smyslu byla termínem smog označována směs kouře a mlhy (z angl. smoke – kouř, fog – mlha), vytvářející redukční smog, též označovaný jako londýnský nebo zimní. Druhým hlavním typem smogu je oxidační smog, nazývaný také fotochemický, losangeleský, kalifornský či letní. Viz též Smogový varovný a regulační systém.
česky: smog; angl: smog; slov: smog; něm: Smog m  1993-a3
смоченный термометр
vžité označení pro jeden z dvojice rtuťových teploměrů tvořících psychrometr. Jeho nádobka je pokryta tkaninovým obalem, tzv. punčoškou, pomocí níž se vytváří film čisté vody nebo ledu na povrchu nádobky. Film se vypařuje při relativní vlhkosti vzduchu nižší než 100 %, čímž se nádobce odnímá teplo potřebné pro výpar, jehož množství je úměrné, mimo jiné, sytostnímu doplňku. Měřená teplota je proto většinou nižší než teplota vzduchu v okolí nádobky, tzn. nižší než údaj suchého teploměru. Může být výjimečně vyšší než teplota suchého teploměru při záporných teplotách ve °C a husté mlze, kdy je nádobce dodáváno latentní teplo kapiček mlhy, které na této nádobce mrznou. Při čtení se zjišťuje, zda při záporných teplotách je na punčošce voda nebo led a podle toho se k vyhodnocení vlhkosti vzduchu použije příslušně označený oddíl psychrometrických tabulek. Na profesionálních stanicích ČR se údaje z vlhkého teploměru používají při nefunkčnosti automatického měřicího systému, pro pravidelné srovnávací měření a na vybraných stanicích pro souběžná měření s automatickým měřicím systémem.
česky: teploměr vlhký; angl: wet-bulb thermometer; slov: vlhký teplomer; něm: feuchtes Thermometer n, Feuchtthermometer n  1993-a3
снeжная низовая метель
zvířený sníh, jehož částice jsou zdviženy do značné výšky nad zemí a unášeny větrem, takže vodorovná dohlednost ve výšce očí pozorovatele je zpravidla velmi malá a může být snížená ještě ve výšce 1 km nad zemí.
česky: sníh vysoko zvířený; angl: blowing snow; slov: vysoko zvírený sneh; něm: Schneetreiben n; fr: chasse-neige élevée  1993-a3
снег
tuhé padající srážky skládající se z ledových krystalků, které jsou často hvězdicovitě uspořádány a agregovány do sněhových vloček. Vypadávání sněhu se označuje jako sněžení. Pokud k němu dochází při teplotě vzduchu vyšší než 0 °C, mívá charakter mokrého sněhu nebo deště se sněhem. Po dopadu na zemský povrch s teplotou pod 0 °C dochází k akumulaci sněhu ve sněhové pokrývce. Viz též čára sněžná, chionosféra, bouře sněhová, sníh zvířený.
česky: sníh; angl: snow; slov: sneh; něm: Schnee m  1993-a3
снеговая линия
hranice vymezující území s celoročně možným výskytem sněhové pokrývky. Na sněžné čáře existuje rovnováha mezi přírůstkem spadlých tuhých srážek a úbytkem sněhové pokrývky během roku. Existuje dolní a horní sněžná čára. Pod dolní sněžnou čarou se sněhová pokrývka celoročně neudrží z teplotních příčin, nad horní sněžnou čarou, kde je množství srážek již malé, sněhová pokrývka zaniká sublimací v důsledku slunečního záření. Dolní a horní sněžná čára vymezují chionosféru. Praktický význam má dolní sněžná čára, která se zpravidla dělí na čáru sněžnou klimatickou a orografickou. Viz též čára firnová.
česky: čára sněžná; angl: snow line; slov: snežná čiara; něm: Schneegrenze f; fr: étage nival m, étage des neiges éternelles m  1993-a2
снеговая нагрузка
česky: tlak sněhu; angl: snow pressure; slov: tlak snehu  1993-a3
снегомер
přístroj na měření vodní hodnoty sněhové pokrývky a výšky celkové sněhové pokrývky. Používají se tyto základní metody měření:
1. Vodní hodnota sněhové pokrývky:
a) Vzorek sněhu se váží – používá se tzv. sněhoměr váhový, což je základní přístroj používaný v ČR na profesionálních stanicích, popř. na vybraných klimatologických stanicích, nebo polštář sněhový.
b) Odebraný vzorek se nechá roztát a změří se stejně jako kapalné srážky. V ČR se běžně používala nádoba srážkoměru a k ní příslušná skleněná odměrka.
2. Výška celkové sněhové pokrývky:
a) Používá se sněhoměrná tyč nebo lať.
b) Měření automatickými sněhoměry, v nichž se využívá odrazu nebo útlumu vyslaného paprsku (ultrasonická čidla, radioaktivní sněhoměry (gama zářiče), laserové senzory).
česky: sněhoměr; angl: snow gauge, snow sampler, snow tube; slov: snehomer; něm: Schneemesser m  1993-b3
снегомерная рейка
syn. tyč sněhoměrná – lať s centimetrovým dělením na měření celkové výšky sněhové pokrývky. Zapouští se svisle do země na místě, kde se netvoří závěje, na celé zimní období tak, aby nula měřítka byla v úrovni terénu. Čtení na sněhoměrné lati se provádí v klimatologických termínech, na synoptických stanicích v termínech 06:00 UTC a 18:00 UTC. Viz též měření sněhové pokrývky.
česky: lať sněhoměrná; angl: snow stake; slov: snehomerná tyč; něm: Schneepegel m  1993-a3
снегоотборник
přístroj na měření vodní hodnoty sněhové pokrývky a výšky celkové sněhové pokrývky. Používají se tyto základní metody měření:
1. Vodní hodnota sněhové pokrývky:
a) Vzorek sněhu se váží – používá se tzv. sněhoměr váhový, což je základní přístroj používaný v ČR na profesionálních stanicích, popř. na vybraných klimatologických stanicích, nebo polštář sněhový.
b) Odebraný vzorek se nechá roztát a změří se stejně jako kapalné srážky. V ČR se běžně používala nádoba srážkoměru a k ní příslušná skleněná odměrka.
2. Výška celkové sněhové pokrývky:
a) Používá se sněhoměrná tyč nebo lať.
b) Měření automatickými sněhoměry, v nichž se využívá odrazu nebo útlumu vyslaného paprsku (ultrasonická čidla, radioaktivní sněhoměry (gama zářiče), laserové senzory).
česky: sněhoměr; angl: snow gauge, snow sampler, snow tube; slov: snehomer; něm: Schneemesser m  1993-b3
снегопад
vypadávání sněhu ve fromě jednotlivých ledových krystalků nebo sněhových vloček. Intenzita sněžení se hodnotí podle dohlednosti, popř. podle přírůstku výšky sněhové pokrývky před termínem pozorování nebo na základě radarových měření. Rozlišujeme slabé, mírné silné a velmi silné sněžení v termínu pozorování a dále sněžení občasné a trvalé. Na území ČR se už od nadm. výšek kolem 1 300 m může vyskytnout sněžení v každém kalendářním měsíci. Viz též den se sněžením.
česky: sněžení; angl: snowfall; slov: sneženie; něm: Schneefall m  1993-a3
снежнoe хлопьe
1. v meteorologii shluk ledových krystalků. Sněhové vločky se při sněžení tvoří v oblacích, zejména ve vrstevnatých oblacích druhu nimbostratus. Většina sněhových vloček vzniká agregací navzájem propletených dendritů, a to především při teplotě vzduchu nad –5 °C. Čím vyšší je teplota vzduchu, tím větší mohou být sněhové vločky, protože jednotlivé krystalky částečně tají a snadněji se slepují. Střední průměr sněhových vloček je cca 5 mm při hmotnosti cca 4 mg; maximální dokumentovaná velikost se uvádí 38 cm.
2. lidové, avšak v meteorologii nevhodné označení jednotlivého ledového krystalku, především dendritu.
česky: vločka sněhová; angl: snowflake; slov: snehová vločka; něm: Schneeflocke f  1993-a3
снежная буря
intenzivní sněžení nebo vysoko zvířený sníh, zpravidla způsobující značné akumulace sněhu. Nejzhoubnější účinky mají sněhové bouře na sv. USA, kde jsou jejich příčinou hluboké cyklony postupující přes již. části Nové Anglie. Za 1 až 2 dny může při sněhové bouři napadnout přes 1 m sněhu a závěje mohou dosahovat 10 až 12 m. Dochází ke ztrátám na životech a k hospodářským škodám, především v důsledku ochromení dopravy. Ze Sev. Ameriky pochází označení sněhové bouře spojené s vysokou rychlostí větru jako blizard, dalšími regionálními názvy jsou (bílý) buran, purga nebo burga.
česky: bouře sněhová; angl: snowstorm; slov: snehová búrka; něm: Blizzard m, Purga m, Schneesturm m; fr: blizzard m, tempête de neige f  1993-a3
снежная инверсия
přízemní inverze teploty vzduchu, jež vzniká zpravidla při advekci relativně teplého vzduchu nad zemský povrch s tající sněhovou pokrývkou v důsledku spotřeby tepla na tání sněhu. Je typickým příkladem přízemní advekční inverze teploty vzduchu.
česky: inverze teploty vzduchu sněhová; angl: snow inversion; slov: snehová inverzia teploty vzduchu; něm: Schneeinversion f  1993-a3
снежная крупа
tuhé srážky složené z bílých neprůsvitných kuželovitých nebo kulatých ledových částic, jejichž průměr je 2 až 5 mm. Při dopadu na tvrdý povrch odskakují a často se tříští. Většinou se vyskytují v přeháňkách spolu se sněhovými vločkami nebo dešťovými kapkami při přízemních teplotách vzduchu kolem 0 °C. Patří mezi hydrometeory.
česky: krupky sněhové; angl: snow pellets; slov: snehové krúpky; něm: Reifgraupeln f  1993-a2
снежная лавина
rychlý sesuv sněhu a ledu o minimálním objemu 100 m3 po dráze delší než 50 m. Menší sesuvy označujeme jako sněhové splazy. Dochází k němu za určitých meteorologických a topografických podmínek. Z met. podmínek patří mezi nejdůležitější intenzita a trvání sněžení, teplota vzduchu a větrné poměry, k topografickým podmínkám sklon a expozice svahu. Uvedené podmínky určují stabilitu sněhového profilu, tedy rozložení vrstev sněhové pokrývky, jejich strukturu a mech. a fyz. vlastnosti, důležité pro zachování rovnovážného stavu. Narušení rovnováhy vyvolává pohyb sněhových vrstev, které se vzájemně liší morfologicky a geneticky. Laviny dělíme podle tvaru dráhy na plošné a žlabové; podle formy odtrhu na laviny s čárovým odtrhem (deskové) a laviny s bodovým odtrhem; podle skluzného horizontu na povrchové a základové; podle vlhkosti sněhu v pásmu odtrhu na laviny ze suchého sněhu či laviny z mokrého sněhu; podle příčin vzniku na laviny samovolné a uměle vyvolané. K ochraně proti sněhovým lavinám se v současnosti stavějí na lavinových svazích lavinové zábrany v podobě zátarasů z betonu a oceli (pasivní ochrana). V případě, že lavina ohrožuje silnice, obydlí, turistické trasy či například sjezdovky, připraví specialisté řízený odstřel (aktivní ochrana). Při vstupu do lavinových katastrů se doporučuje základní lavinové vybavení (lavinový vyhledávač, sonda a lopata). Stupně lavinového nebezpečí (1. až 5.) vyhlašuje v ČR Horská služba na základě analýzy sněhového profilu. Lavinové katastry v ČR jsou v Krkonoších a Jeseníkách. Viz též vítr lavinový.
česky: lavina sněhová; angl: snow avalanche, snow slide; slov: snehová lavína; něm: Schneelawine f  1993-a3
снежная мгла
podmínky, při nichž vysoko zvířený sníh a/nebo hustá mlha snižují dohlednost a současně zemský povrch kryje sněhová pokrývka, takže není možné rozeznat obzor. Dochází tak k podstatnému ztížení orientace v prostoru. Tyto podmínky typicky nastávají při blizardu nebo při hustém sněžení.
česky: tma bílá; angl: whiteout; slov: biela tma  2019
снежная метель
lid. označení pro sněžení při vysoké rychlosti větru, kdy pozorujeme vysoko zvířený sníh. Kromě padajícího sněhu může být větrem unášen také již napadlý, především čerstvý sníh, zvláště při nízké teplotě vzduchu. Viz též bouře sněhová, blizard.
česky: vánice sněhová; angl: snowstorm; slov: fujavica, chumelica, metelica; něm: Schneefegen n, Schneesturm m, Schneetreiben n  1993-a2
снежная подушка
automatické sněhoměrné zařízení, které umožňuje v reálném čase měřit a zaznamenávat vodní hodnotu sněhové pokrývky a výšku celkové sněhové pokrývky. Hmotnost sněhové pokrývky na měřicím zařízení je ekvivalentem množství vody obsažené ve sněhové pokrývce. Ke zjištění hmotnosti sněhové pokrývky jsou využívány dva základní principy. Prvním z nich je měření hydrostatického tlaku uvnitř vaku naplněného nemrznoucí směsí, na němž leží sněhová pokrývka. Druhým je vážení sněhové pokrývky ležící na desce pomocí tenzometrických vah. Výška sněhové pokrývky je měřena nad plochou sněhového polštáře. K získání hodnoty výšky sněhové pokrývky jsou využívána ultrazvuková a laserová čidla. Měřicí plocha, jejíž velikost je 2 až 16 m2, může mít tvar kruhu, čtverce, obdélníku či šestihranu. Sněhový polštář je obvykle doplněn měřením dalších meteorologických prvků (např. teplota vzduchu, teplota sněhu, směr a rychlost větru) a v ČR je zpravidla umístěn ve volném terénu mimo síť klimatologických stanic. Viz též pokrývka sněhová celková, měření sněhové pokrývky, stanice srážkoměrná.
česky: polštář sněhový; angl: snow pillow; slov: snehový vankúš  2014
снежные зерна
starý název pro sněhová zrna, který se přestal používat po vydání Mezinárodního atlasu oblaků v r. 1965.
Termín je odvozen od slova kroupa.
česky: krupice; slov: krupica; něm: Griesel m  1993-a1
снежные зерна
název pro sněhová zrna, který byl používán před vydáním Mezinárodního atlasu oblaků v r. 1965. Někdy se ve stejném významu používal i termín krupice.
česky: krupice sněhová; slov: snehová krupica; něm: Schneegriesel m  1993-a1
снежные зерна
jeden z hydrometeorů. Je to srážka složená z velmi malých bílých a neprůhledných zrnek ledu, která jsou obvykle zploštělá nebo podlouhlá a mají průměr menší než 1 mm. Při dopadu na tvrdou půdu neodskakují ani se netříští. Obyčejně padají ve velmi malých množstvích, nejčastěji z oblaků druhu stratus nebo z mlhy, nikdy však v přeháňce. Před vydáním Mezinárodního atlasu oblaků se tento druh srážek nazýval „krupice“.
česky: zrna sněhová; angl: snow grains; slov: snehové zrná; něm: Schneegriesel m  1993-a2
снежный буран
intenzivní sněžení nebo vysoko zvířený sníh, zpravidla způsobující značné akumulace sněhu. Nejzhoubnější účinky mají sněhové bouře na sv. USA, kde jsou jejich příčinou hluboké cyklony postupující přes již. části Nové Anglie. Za 1 až 2 dny může při sněhové bouři napadnout přes 1 m sněhu a závěje mohou dosahovat 10 až 12 m. Dochází ke ztrátám na životech a k hospodářským škodám, především v důsledku ochromení dopravy. Ze Sev. Ameriky pochází označení sněhové bouře spojené s vysokou rychlostí větru jako blizard, dalšími regionálními názvy jsou (bílý) buran, purga nebo burga.
česky: bouře sněhová; angl: snowstorm; slov: snehová búrka; něm: Blizzard m, Purga m, Schneesturm m; fr: blizzard m, tempête de neige f  1993-a3
снежный буран, пурга
model termálně podmíněné buňkové cirkulace v oblastech nad 60° zeměp. šířky bez uvažování zonální složky proudění. Oproti Hadleyově buňce relativně slabší polární buňku lze detekovat na sev. i již. polokouli prostřednictvím časově průměrovaných polí větru na vertikálních řezech atmosférou. Je charakterizována sestupnými pohyby vzduchu v oblasti zeměp. pólu, přízemním prouděním do nižších zeměp. šířek, výstupnými pohyby vzduchu v subpolárních oblastech mezi 50° a 70° zeměp. šířky (viz Ferrelova buňka) a výškovým prouděním k pólu. Při uvažování zonální složky proudění je přízemní proudění výrazně stáčeno na východní, výškové na západní.
česky: buňka polární; slov: polárna bunka; něm: polare Zelle f; fr: cellule polaire f  2014
снежный климат
Köppenově klasifikaci klimatu nejchladnější klimatické pásmo, označené písmenem E. Prům. měs. teplota vzduchu v nejteplejším měsíci nedosahuje 10 °C, což brání vývoji lesa. Typickým znakem je permafrost. Sněhové klima se dělí do dvou klimatických typů: klima tundry (ET) a klima trvalého mrazu (EF). V Alisovově klasifikaci klimatu mu přibližně odpovídá arktické klima a antarktické klima. Viz též klima nivální.
česky: klima sněhové; angl: snow climate; slov: snehová klíma; něm: Schneeklima n  1993-b3
снежный кристалл
v meteorologii nevhodné označení pro ledový krystalek.
česky: krystalek sněhový; angl: snow crystal; slov: snehový kryštál; něm: Schneekristall m  1993-b3
снежный покров
vrstva sněhu nebo ledu, která přímo nebo nepřímo vznikla v důsledku tuhých srážek. Tento termín se vztahuje jak na celkovou sněhovou pokrývku, tak na nový sníh. Viz též měření sněhové pokrývky, hodnota sněhové pokrývky vodní, hustota sněhu, den se sněhovou pokrývkou.
česky: pokrývka sněhová; angl: snow cover; slov: snehová pokrývka; něm: Schneedecke f  1993-a3
снимок со спутника
soubor digitálních dat naměřený radiometrem meteorologické družice, zpravidla nasnímaný současně ve více spektrálních kanálech, resp. jejich zobrazení formou zpracovaného digitálního snímku. Periodicita družicových snímků je závislá především na konkrétním typu družice, resp. přístroje – u geostacionárních družic je dána technickými parametry radiometru družice, přičemž se pohybuje od desítek sekund do desítek minut, u polárních družic závisí na periodicitě přeletů dané družice nad konkrétní oblastí a šířce pásu snímaného území (periodicita se pohybuje od cca 12 hodin do několika dní). Rozlišení, tzn. rozlišovací schopnost, závisí především na konstrukci radiometru družice a výšce její oběžné dráhy. Pro meteorologické využití je vysoce žádoucí, aby snímek byl k dispozici v co nejkratší době od svého pořízení (nasnímání).
česky: snímek družicový; angl: satellite picture; slov: družicová snímka; něm: Satellitenbild n  1993-a3
СНОВТАМ
zpráva obsahující údaje o stavu povrchu vzletové a přistávací dráhy při výskytu sněhu, ledu a podobných jevů. Za měření pro zprávu SNOWTAM a také za její sestavení zodpovídají správy letiště. V období zimního provozu letiště je ze zprávy SNOWTAM generována informace o stavu drah, která se následně zařazuje do pravidelné letecké meteorologické zprávy (METAR).
česky: zpráva o stavu povrchu vzletové a přistávací dráhy (SNOWTAM); angl: SNOWTAM; slov: správa o stave povrchu vzletovej a pristávacej dráhy; něm: SNOWTAM-Meldung  1993-a3
снос радиозонда
horizontální vzdálenost radiosondy od radiosondážní stanice v okamžiku měření. V kódu BUFR je poloha sondy v každé hladině dána uvedením rozdílu mezi zeměp. šířkou, resp. zeměp. délkou radiosondy a zeměp. šířkou, resp. zeměp. délkou místa, odkud byla sonda vypuštěna. Zpráva TEMP údaje o snosu radiosondy neobsahuje.
česky: snos radiosondy; angl: radiosonde drift; slov: znos rádiosondy; něm: Drift der Radiosonde f  2018
собачья погода
lid. označení pro období největších veder, používané zejména v některých oblastech stř. a již. Evropy. Název se traduje od starověku. Řekové a Římané totiž dávali výskyt veder do souvislosti s východem hvězdy Sírius nazývané též „Psí hvězda" (canis – lat. pes), v jejíž blízkosti se Slunce na obloze nachází od 22. července do 23. srpna. Na sev. polokouli připadá období veder zpravidla na červenec a na prvou dekádu srpna, přičemž jeho délka a výraznost závisí především na stupni kontinentality daného místa a na cirkulačních poměrech.
česky: dny psí; angl: dog days, hot days; slov: kanikula; něm: Hundstage m/pl; fr: canicule f  1993-a1
содар
syn. lokátor akustický – zařízení k akustické sondáži atmosféry. Tento druh profileru pracuje na principu měření rozptylu akustických vln, k němuž dochází na turbulencí vyvolaných nehomogenitách akustického indexu lomu v atmosféře. Sodar vysílá intenzivní impulzy v oboru slyšitelných frekvencí, rozptýlený signál je přijímán citlivým směrovaným mikrofonem nebo soustavou mikrofonů. Z doby, průběhu a charakteru odezvy lze určit polohu a rozsah sledované cílové oblasti a usuzovat na charakter jevů, s nimiž je turbulence spojena (např. inverze teploty nebo vlhkosti vzduchu, vertikální střih větru apod.). Rozlišují se nejčastěji sodary monostatické (vysílač impulsů a přijímací mikrofony jsou na témže místě) a bistatické, kde je vysílač a přijímač oddělen. Starší provedení sodarů používala třísměrovou anténní soustavu uspořádanou tak, že jedna parabolická anténa byla vertikální a dvě další směřovaly obvykle pravoúhle k sobě a šikmo vzhůru. Současné systémy mají anténní systém tvořen polem reproduktorů, k nimž je vysílaný impulz přiváděn s fázovým posuvem. To umožňuje vytvářet směrované svazky v různých rovinách a pod různými vertikálními úhly. Sodar využívá Dopplerova efektu pro vyhodnocení radiálních, vert. a horiz. složek proudění. Provoz sodaru je řízen počítačem, který zajišťuje optimální generování vysílaných svazků, prvotní zpracování přijatého signálu, výpočet složek proudění a odvozených statistických charakteristik. Viz též šíření zvuku v atmosféře, radiolokátor meteorologický dopplerovský.
Termín je akronym úplného angl. názvu sonic detection and ranging.
česky: sodar; angl: acdar, sodar; slov: sodar; něm: Sodar n  1993-a3
солевая дымка
zákal podmíněný přítomností drobných částeček mořských solí v ovzduší, vzniká při vypařování vodní tříště a malých vodních kapiček, které odstříkly do vzduchu při probublávání vzduchových bublin povrchovými vrstvami mořské vody.
česky: zákal solný; angl: salt haze; slov: soľný zákal; něm: Salzdunst m  1993-a3
соленоидальная циркуляция
málo užívané označení pro vířivé pohyby různých měřítek v zemské atmosféře, které jsou podmíněny existencí izobaricko-izosterických solenoidůbaroklinní atmosféře.
česky: cirkulace solenoidní; angl: solenoidal circulation; slov: solenoidná cirkulácia; něm: solenoidale Zirkulation f; fr: circulation solénoïdale f  1993-a2
солнечoе пятнo
přechodně existující oblast ve sluneční fotosféře s teplotou nižší vůči okolí o 1500 – 2000 K. Skvrny vznikají při zvýšené sluneční aktivitě v důsledku silné koncentrace slunečního magnetického pole, které zabraňuje proudění a tím omezuje přenos tepelné energie z vnitřních částí slunečního tělesa. Nejtemnější (nejchladnější) středová část skvrny se nazývá umbra. Bývá lemována méně tmavou vláknitou částí skvrny, tzv. penumbrou, která u malých skvrn může být méně zřetelná nebo může zcela chybět. Rozměry skvrn dosahují od několika stovek km až po desítky tisíc km. Doba trvání skvrn se pohybuje od několika hodin (u nejmenších z nich) po několik dnů, u největších skvrn pak až po několik měsíců. Velké skvrny se často objevují ve skupinách, popř. v komplexech až o několika desítkách menších i větších skvrn. Výskyt slunečních skvrn je rozsáhle sledovaným a populárním projevem sluneční aktivity, který je nejčastěji charakterizován pomocí tzv. Wolfova čísla. Viz též fakule.
česky: skvrna sluneční; angl: sunspot; slov: slnečná škvrna; něm: Sonnenfleck m; fr: tache solaire f  1993-a3
солнечная активность
syn. činnost sluneční – soubor jevů, které probíhají ve sluneční atmosféře s periodickou intenzitou. Jsou to granule, spikule, fakule a sluneční skvrny ve fotosféře, dále sluneční erupce, protuberance a erupce ve sluneční koróně. Nejsnáze pozorovatelné jsou sluneční skvrny. Pro interakci s ostatními tělesy sluneční soustavy a s meziplanetárním plazmatem jsou důležité zejména protonové erupce ve chromosféře. Sluneční aktivita se mění v rámci jedenáctiletého slunečního cyklu i v delších cyklech a ovlivňuje řadu procesů ve vysokých vrstvách zemské atmosféry, jako je atmosférická ionizace, vznik polární záře, magnetických bouří, apod. Tyto procesy zároveň druhotně ovlivňují nižší vrstvy zemské atmosféry a mohou tak působit i na počasí a živé organizmy na Zemi. Mohou také výrazně ovlivnit funkčnost kosmických a pozemských technologických zařízení (např. družice, radiokomunikační zařízení, trafostanice, plynovody, apod.) Viz též číslo Wolfovo.
česky: aktivita sluneční; angl: solar activity; slov: slnečná aktivita; něm: Sonnenaktivität f, Sonnenaktivität f; fr: activité solaire f  1993-b3
солнечная активность
česky: činnost sluneční; angl: solar activity; slov: slnečná činnosť; něm: Sonnenaktivität f; fr: activité solaire f  1993-a3
солнечная всппышка
česky: erupce chromosférická; angl: solar flare; slov: chromosférická erupcia; něm: chromosphärische Eruption f, Sonneneruption f; fr: éruption chromosphérique f  1993-a3
солнечная всппышка
syn. erupce chromosférická – náhlé, několik minut až několik desítek minut trvající zjasnění flokulového pole ve sluneční chromosféře; při výjimečné silné erupci může dojít i ke zjasnění v oblasti sluneční fotosféry (tzv. bílá erupce). Sluneční erupce jsou typické pro období zesílené sluneční aktivity. Jsou mohutným zdrojem rentgenového, ultrafialového a korpuskulárního záření. Významně ovlivňují sluneční vítr a toky slunečního kosmického záření zasahující Zemi.
česky: erupce sluneční; angl: solar flare; slov: slnečná erupcia; něm: Sonneneruption f  2021
солнечная корона
vnější vrstva sluneční atmosféry nad chromosférou. Je tvořena žhavými plyny (plazmatem), unikajícími ze Slunce do vesmírného prostoru. Vysoká teplota těchto plynů (v řádu milionů K)  není prozatím plně vysvětlena, ale zřejmě je výsledkem spolupůsobení několika mechanizmů včetně útlumu rázových vln z povrchu Slunce v jeho koroně a přeměn energie akumulované v magnetickém poli Slunce.
česky: koróna sluneční; angl: Sun´s corona, solar corona; slov: slnečná koróna; něm: Sonnenkorona f; fr: couronne solaire f  2020
солнечная постоянная
česky: konstanta sluneční; angl: solar constant; slov: slnečná konštanta  1993-a1
солнечная постоянная
syn. konstanta sluneční – celkové množství zářivé energie Slunce dopadající v celém spektru na horní hranici atmosféry Země za jednotku času na jednotku plochy, kolmou ke slunečním paprskům, a vztažené na stř. vzdálenost Země od Slunce. Na základě družicových měření je hodnota solární konstanty nejčastěji uváděna jako 1 366 W.m–2. Termín solární konstanta není zcela přesný, protože její hodnoty kolísají o několik desetin %, např. v důsledku sluneční aktivity. Dlouhodobé změny solární konstanty jsou pokládány za jednu z možných příčin globálních změn klimatu. Pro meteorologii je solární konstanta důležitým výchozím parametrem radiační bilance soustavy Země – atmosféra.
česky: konstanta solární; angl: solar constant; slov: solárna konštanta; něm: Solarkonstante f  1993-a3
солнечная радиация
elmag. a korpuskulární záření vysílané Sluncem. Energeticky významná část elmag. záření povrchu Slunce má vlnové délky mezi 0,1 až 10 µm s max. energií u vlnové délky 0,475 µm. Na horní hranici atmosféry vytváří při stř. vzdálenosti Země od Slunce zářivý tok, který má na ploše kolmé ke směru dopadu intenzitu (1 366 ± 5) W.m–2, nazývaný solární konstanta. Rozdělení energie ve slunečním spektru lze v hrubém přiblížení aproximovat Planckovým zákonem. Z Wienova zákona vyplývá, že povrch Slunce můžeme pokládat za černé těleso zářící při teplotě asi 6 100 K. Převážná část energie záření Slunce je přenášena v oboru krátkovlnného záření. Záření Slunce se dělí na ultrafialovou složku o vlnových délkách menších než 0,4 µm, tvořící při vstupu do zemské atmosféry přibližně 7 % celkového záření Slunce, na viditelné záření (47 % záření Slunce) a na infračervené sluneční záření s vlnovými délkami většími než 0,75 µm (46 % záření Slunce).
česky: záření Slunce; angl: solar radiation; slov: žiarenie Slnka; něm: Sonnenstrahlung f  1993-a3
солнечное сияние
v meteorologii zkrácené označení pro trvání slunečního svitu.
česky: svit sluneční; angl: sunshine; slov: slnečný svit; něm: Sonnenschein m  1993-a1
солнечный ветер
spojitý výron plazmy ze sluneční koróny do okolního prostoru. Typická rychlost slunečního větru dosahuje hodnot přibližně od 300 do 750 km.s–1, přičemž sluneční plazma proniká do vzdáleností převyšujících padesátinásobek vzdálenosti Země od Slunce. Sluneční vítr je jednou z forem korpuskulárních toků. Ovlivňuje fyz. procesy v zemské magnetosféře a v horní atmosféře (polární záře, magnetické pole Země atd.). Viz též aktivita sluneční.
česky: vítr sluneční; angl: solar wind; slov: slnečný vietor; něm: Sonnenwind m  1993-a3
солнечный столб
česky: sloup sluneční; angl: sun pillar; slov: slnečný stĺp; něm: Sonnensäule f  1993-a1
солнечный факел
světlé místo ve sluneční fotosféře, mající obvykle vláknitou strukturu. Tzv. fakulová pole se vyskytují zpravidla v okolí slunečních skvrn při zvýšené sluneční aktivitě.
česky: fakule; angl: facula; slov: fakula; něm: Sonnenfackel f; fr: facula f  2020
солнечный цикл
fluktuace polarity magnetického pole Slunce s přibližně jedenáctiletou periodou. Cyklus se projevuje proměnami počtu slunečních skvrn i charakteristik záření Slunce. Výkyvy solární konstanty v rámci cyklu dosahují přibližně jedno promile, v řádu jednotek procent se mění intenzita ultrafialového záření. Cyklus má významný dopad na podmínky ve vyšších vrstvách zemské atmosféry, v rámci střední atmosféry se projevuje anomáliemi v teplotě i cirkulaci a má vliv i na stabilitu zimního cirkumpolárního víru. Viz též číslo Wolfovo.
česky: cyklus sluneční jedenáctiletý; angl: solar cycle, sunspot cycle; slov: slnečný cyklus; něm: elf jähriger Sonnenzyklus m, Schwabe-Zyklus m; fr: cycle de 11 ans m, cycle solaire m, cycle solaire de 11 ans m  2015
солнцестояние
okamžik, kdy Slunce dosáhne v rámci svého zdánlivého ročního pohybu po ekliptice maximální úhlové vzdálenosti od světového rovníku neboli deklinace, která při současném sklonu zemské osy činí cca 23,44°. Letní (zimní) slunovrat nastává v současnosti na severní (jižní) polokouli nejčastěji 21. června, může se však vyskytnout i o den dříve nebo později. Obdobně je tomu na severní (jižní) polokouli se zimním (letním) slunovratem s nejčastějším výskytem 21. prosince. Ve dni s letním slunovratem vystupuje Slunce na daném místě během roku nejvýše nad obzor, při slunovratu zimním pak nejníže nad obzor, popř. klesá v polárních oblastech nejhlouběji pod obzor. Slunovrat má zásadní význam při členění roku na jednotlivé sezony, přičemž letní slunovrat odděluje astronomické léto od astronomického jara, zimní slunovrat astronomickou zimu od astronomického podzimu. S dobou zejména kolem letního slunovratu je spojena řada zajímavých atmosférických jevů, např. výskyt nočních svítících oblaků nebo tzv. bílé noci ve vyšších zeměpisných šířkách.
česky: slunovrat; angl: solstice; slov: slnovrat; něm: Sonnenwende (Sonnwende)  2019
соляриграмма
někdy používané nevhodné označení pro pyranogram.
česky: solarigram; angl: pyranogram, solarigram; slov: solarigram; něm: Solarigramm n  1993-a1
соляриграф
někdy používané nevhodné označení pro pyranograf.
česky: solarigraf; angl: pyranograph, solarigraph; slov: solarigraf; něm: Solarigraph m  1993-a1
соляриметр
někdy používané nevhodné označení pro pyranometr.
česky: solarimetr; angl: pyranometer, solarimeter; slov: solarimeter; něm: Solarimeter n  1993-a3
соляриметр Молля-Горчинского
syn. solarimetr Molla a Gorczyňskiho – termoel. radiometr k měření globálního slunečního záření. Jeho čidlo v podobě termobaterie je chráněno dvěma koncentrickými skleněnými polokoulemi. Chladné spoje jsou zakryté pouzdrem přístroje a teplé pokryty černou absorpční vrstvou. Termobaterie je pravoúhle symetrická, takže je nutné dbát na přesnou orientaci přístroje. Tento typ pyranometru je nejčastěji používán pro dlouhodobá měření globálního a rozptýleného slunečního záření.
česky: pyranometr Molla a Gorczyňskiho; angl: Moll-Gorczyński pyranometer; slov: pyranometer Molla a Gorczyńského; něm: Solarimeter nach Moll-Gorczyński n  1993-a3
солярный климат (расчетный)
česky: klima matematické; angl: mathematical climate; slov: matematická klíma; něm: matematisches Klima n  1993-b2
солярный климат (расчетный)
syn. klima matematické – model klimatu, které by se vytvořilo na stejnorodé pevné Zemi bez atmosféry díky působení astronomických klimatických faktorů. Solární klima by bylo určeno jen množstvím dopadajícího záření Slunce v závislosti na zeměp. šířce, takže solární klimatická pásma by byla ohraničena rovnoběžkami: tropické pásmo mezi obratníky, mírná pásma od obratníků po polární kruhy, dále pak polární pásma. Východiskem pro popis solárního klimatu je roční pohyb Slunce po ekliptice. Viz též klima radiační, klima fyzické.
česky: klima solární; angl: solar climate; slov: solárna klíma; něm: Solarklima n  1993-b3
сообщение о внезапном изменении погоды
1. zpráva o náhlém zhoršení počasí (BOUŘE) vysílaná při překročení stanovených limitů hodnot vybraných meteorologckých prvků, která začíná skupinou MMMMw2 (w2 je kódové číslo jevu, jehož se změna týká). Do roku 1999 se vysílala také zpráva v případě zlepšení počasí začínající skupinou BBBBw2;
2. met. stanice vysílající pravidelné letecké meteorologické zprávy (METAR) používají pro vyjádření náhlé změny mimořádné letecké meteorologické zprávy (SPECI).
česky: zpráva o náhlé změně počasí; angl: special weather report (sudden changes); slov: správa o náhlej zmene počasia; něm: Sonderwettermeldung f  1993-a3
сопровождающее облако
menší oblak, který doprovází jiný (hlavní) oblak. Je většinou od hlavního oblaku oddělen, někdy však s ním částečně souvisí. Mezinárodní morfologická klasifikace oblaků rozlišuje průvodní oblaky pileus, velum, pannus a flumen. Daný pozorovaný oblak může mít i několik průvodních oblaků.
česky: oblak průvodní; angl: accessory cloud; slov: sprievodný oblak; něm: Begleitwolke f  1993-a3
составление синоптических карт
zakreslování meteorologických informací, tj. pozorovaných hodnot meteorologických prvků nebo jevů po jejich dekódování z meteorologických zpráv do podkladových map různých zobrazení a měřítek. Informace se zakreslují pomocí znaků a číslic uspořádaných kolem staničního kroužku podle příslušného staničního modelu, odlišného podle měřítka mapy, jejího účelu a druhu. Kreslení povětrnostních map se provádí automaticky pomocí výpočetní techniky. Dříve se povětrnostní mapy kreslily ručně, což bylo časově i personálně velmi náročné. Viz též analýza synoptických map.
česky: kreslení povětrnostních map; angl: drawing of weather charts; slov: kreslenie poveternostných máp; něm: Wetterkartenzeichnen n  1993-a3
состояние земной поверхности
kvalit. údaj o vlastnostech povrchové vrstvy půdy určovaných povětrnostními vlivy. V bezmrazovém období ovlivňují stav půdy především kapalné srážky (povrch suchý, vlhký nebo mokrý), v zimním období mráz způsobující mrznutí vody obsažené v půdě, dále sněhová pokrývka aj. Z dalších meteorologických prvků stav půdy ovlivňují sluneční záření, vítr atd. Hodnocení stavu půdy se vztahuje k holé půdě typického složení pro danou oblast, a to buď na pozemku stanice, nebo s přihlédnutím k širšímu okolí stanice. Stav půdy se hodnotí vizuálně, a to na klimatologických stanicích ve všech klimatologických termínech, na synoptických stanicích navíc ještě v termínu 06 UTC a za stanovených podmínek i v termínu 18 UTC. Údaje o stavu půdy mají značný praktický význam pro zemědělství, pozemní a leteckou dopravu apod. Viz též holomráz, půda nasycená, půda porostlá trávníkem.
česky: stav půdy; angl: state of ground; slov: stav pôdy; něm: Erdbodenzustand m  1993-a3
спектр облачных капель
česky: spektrum velikosti oblačných kapek; angl: spectrum of cloud droplets; slov: spektrum veľkosti oblačných kvapôčok; něm: Wolkentropfenspektrum n  1993-a3
спектр размера капель
česky: spektrum velikosti dešťových kapek; angl: rain drop size spectrum; slov: spektrum veľkosti dažďových kvapiek; něm: Regentropfenspektum n  2014
спектр сумерек
spektrum světla oblohy v době soumraku.
česky: spektrum soumrakové; angl: twilight spectrum; slov: súmrakové spektrum; něm: Dämmerungsspektrum n  1993-a1
спектр турбулентных вихрей
syn. spektrum vírové – rozdělení velikostí turbulentních vírů vytvářejících se v proudící tekutině, z met. hlediska především ve vzduchu, jestliže Reynoldsovo číslo dosáhne jisté kritické hodnoty. Spektrum turbulentních vírů je určováno transformací kinetické energie základního uspořádaného proudění v kinetickou energii neuspořádaných vířivých turbulentních pohybů. Kinetická energie základního proudění se přímo transformuje v kinetickou energii největších turbulentních vírů, ta se dále transformuje v kinetickou energii stále jemnějších vířivých pohybů, až nakonec nejmenší turbulentní víry zanikají působením molekulární vazkosti a jim příslušející kinetická energie se přeměňuje na teplo. Viz též turbulence.
česky: spektrum turbulentních vírů; angl: eddy spectrum, spectrum of turbulent eddies, turbulence spectrum, turbulent spectrum; slov: spektrum turbulentných vírov; něm: Wirbelspektrum n  1993-a1
спектр Хргиана-Мазина
česky: spektrum Chrgianovo–Mazinovo; angl: Khrgian–Mazin spectrum; něm: Chrgian-Mazin-Spektrum n  2019
спектр частиц атмосферного аэрозоля
vyjádření závislosti počtu aerosolových částic určité velikosti obsažených v jednotce objemu na jejich poloměru r (popř. průměru). Popisuje se funkcí f(r), pro niž platí, že výraz f(r) dr je roven počtu částic v jednotce objemu, jejichž poloměr leží v intervalu hodnot <r, r + dr), nebo funkcí F(r) = f(r) / N, kde N značí počet všech částic v jednotce objemu. Výraz F(r) dr se rovná poměru počtu částic o poloměru z intervalu <r,r + dr) k počtu všech částic v objemové jednotce. Jako konkrétní příklady zmíněných funkcí lze uvést tzv. Jungeho rozdělení vhodné pro většinu aerosolů kontinentálního původu v oboru částic větších než 10–7 m:
f(r)=C r(β+1),
kde C je vhodně zvolená konstanta a hodnota β se většinou volí blízká třem, popř. logaritmicko-normální rozdělení nebo funkci:
f(r)=a rαexp(brβ ),
pro niž a, α, b, ß* jsou konstanty charakterizující daný typ atmosférického aerosolu.
Pro naposled uvedenou funkci používají někteří autoři název zobecněná gama-funkce a tato funkce spolu s logaritmicko-normálním rozdělením představuje příklady asymetrického jednomodálního rozdělení. Reálné spektrum velikostí částic atmosférického aerosolu obvykle představuje superpozici tří takovýchto rozdělení, v níž se pak přirozeně uplatňují tři módy, tzv. nukleační mód, akumulační mód a hrubý mód. Obalová křivka právě zmíněného celkového třímodálního rozdělení často dobře odpovídá zde již rovněž zmíněnému Jungeho rozdělení v oblasti jeho platnosti.
Analogicky k právě uvedenému lze vytvářet spektra ve vztahu k úhrnným objemům nebo hmotnostem aerosolových částic, obsažených v jednotce objemu, v závislosti na jejich poloměru. Mluvíme pak o objemových nebo hmotnostních (hmotových) spektrech. Podoba těchto spekter odpovídá skutečnosti, že s rostoucí velikostí aerosolových částic sice klesají jejich počty, ale výrazně roste jim odpovídající úhrnný objem nebo hmotnost. Viz též nukleace.
česky: spektrum částic atmosférického aerosolu; angl: spectrum of atmospheric aerosol particles; slov: spektrum častíc atmosférického aerosólu; něm: Teilchenspektrum des atmosphärischen Aerosols n, Größenverteilung des atmosphärischen Aerosols n  1993-a3
спектральная полоса
spojitý interval elmag. spektra vymezený dvěma zvolenými vlnovými délkami, resp. frekvencemi. Pro různé účely, především v souvislosti s distančními meteorologickými měřeními, se dle potřeby vymezují různá taková pásma. Viz též kanál spektrální.
česky: pásmo spektrální; angl: spectral band; slov: spektrálne pásmo; něm: Spektralband n  1993-a3
спектральный канал
označení části spektrálního pásma, ve které se měří elektromagnetické záření nějakým konkrétním přístrojem, např. radiometrem. Je technicky definován použitým rozsahem spektrálního pásma a technickými parametry použitého senzoru přístroje umožňujícími kalibraci dat.
česky: kanál spektrální; angl: spectral channel; slov: spektrálny kanál; něm: Spektralbereich m, Spektralkanal m  1993-a2
спектрометр
přístroj k měření spektrální intenzity toku dopadajícího záření v různých vlnových oblastech elektromagnetického záření. Spektroradiometry se používají většinou při pozemních i družicových měřeních obsahu a rozložení jednotlivých složek a parametrů zemské atmosféry.
česky: spektroradiometr; angl: Spectrometer; slov: spektrorádiometer; něm: Spektroradiometer n  2014
спектрофотометр Добсона
přístroj, který slouží k určení celkového množství ozonu ve vert. sloupci atmosféry se spodní základnou na zemském povrchu a s horní základnou na vnější hranici atmosféry. Dobsonův spektrofotometr umožňuje měřit absorpci slunečního záření v oblasti absorpčních čar O3 v ultrafialové části slunečního spektra. Z těchto měření se pak vypočítává celkový obsah ozonu v atmosféře. Tyto údaje slouží současně jako referenční data pro kontrolu správnosti výsledků ozonometrické sondáže, prováděné pomocí ozonových sond. Světová síť pro měření celkového ozonu pomocí Dobsonova spektrofotometru vznikla z iniciativy Světové meteorologické organizace, která ji metodicky řídí. 
česky: spektrofotometr Dobsonův; angl: Dobson spectrophotometer; slov: Dobsonov spektrofotometer; něm: Dobson-Spektrophotometer n  1993-a3
СПЕЦИ
meteorologická zpráva pro letecké účely vysílaná mimo pravidelné zpravodajské termíny s cílem zvýšit operativnost řízení letové činnosti. Vysílá se při stanovené míře zhoršení i zlepšení povětrnostních podmínek. Sestavuje se podle kódu SPECI. Pro vysílání zprávy SPECI jsou přesně definována kritéria, zahrnující změny směru, rychlosti a nárazů větru, dále změny dohlednosti a dráhové dohlednosti, provozně význačné oblačnosti a výskyt význačných jevů počasí. Viz též zpráva o náhlé změně počasí.
česky: zpráva letecká meteorologická mimořádná (SPECI); angl: Aerodrome special meteorological report (SPECI); slov: zvláštna letecká meteorologická správa; něm: SPECI-Wettermeldung f  1993-a3
специализированный прогноз погоды
předpověď počasí pro předem stanovené účely. Jedná se o letecké předpovědi počasí, zemědělsko-meteorologické předpovědi, předpovědi pro dopravu, stavebnictví, energetiku a jiné obory. Soustřeďuje se na předpověď těch meteorologických prvků a dějů, které jsou v daném oboru lidské činnosti zvláště důležité. Viz též předpověď počasí všeobecná.
česky: předpověď počasí speciální; angl: special forecast; slov: špeciálna predpoveď počasia; něm: Sonderwettervorhersage f  1993-a2
спираль Тейлора
geometrické vyjádření změn vektoru větru s výškou v mezní vrstvě atmosféry, teor. vypočtené za zjednodušujícího předpokladu, že se koeficient turbulentní difuze a hustota vzduchu s výškou nemění, proudění vzduchu je horiz. a nezrychlované, geostrofický vítr nezávisí na výšce a rychlost proudění v mezní vrstvě se s výškou asymptoticky blíží rychlosti geostrofického větru. Obalovou křivku koncových bodů vektorů znázorňujících vítr v různých hladinách mezní vrstvy a vynesených z jednoho zvoleného bodu pak nazýváme Taylorovou spirálou. Zvláštní případ Taylorovy spirály, kdy úhel sevřený směry přízemního a geostrofického větru se rovná 45°, se obvykle nazývá spirálou Ekmanovou. Někteří autoři však používají pojmy spirála Taylorova a spirála Ekmanova jako synonyma.
Teorii této spirály vypracoval V. W. Ekman (1902) pro pohyb vody ve svrchních vrstvách oceánu, vyvolaný účinkem větru. Na poměry v atmosféře ji aplikoval F. Äkerblom (1908) na základě měření větru na Eiffelově věži v Paříži. Zobecněný výklad na podkladě teorie atmosférické turbulence podal G. I. Taylor (1915). Viz též vítr přízemní, stáčení větru v mezní vrstvě atmosféry.
česky: spirála Taylorova; angl: Taylor spiral; slov: Taylorova špirála; něm: Taylor-Spirale f  1993-a1
спираль Экмана
česky: spirála Ekmanova; angl: Ekman spiral; slov: Ekmanova špirála; něm: Ekmanspirale f  1993-a1
спиральная полоса
česky: pás spirální; angl: spiral band; slov: špirálový pás  2014
спиральность
obecně vlastnost proudění tekutiny, reprezentující rotační pohyb částic tekutiny kolem osy rotace rovnoběžné se směrem proudění. Velikost helicity je v daném bodě úměrná skalárnímu součinu vektorů rychlosti a vorticity proudění a je konzervativní veličinou za předpokladu konstantní hustoty tekutiny a nulového vnitřního tření. V meteorologii se helicita používá zejména jako ukazatel potenciálu konvektivního prostředí způsobovat rotaci silného výstupného konvektivního proudu v konvektivní bouři, přičemž se vyčísluje pomocí relativní helicity. Koncept helicity tak např. může pomoci lépe pochopit vznik a vývoj supercel a tornád.
česky: helicita; angl: helicity; slov: helicita  2019
спиртовый термометр
skleněný teploměr, jehož teploměrnou kapalinou je líh, popř. jiná organická látka s bodem tuhnutí kolem –100 °C, která bývá někdy zabarvena pro usnadnění čtení údajů. Nejčastěji se používá k měření minimální teploty vzduchu.
česky: teploměr lihový; angl: alcohol thermometer, spirit thermometer; slov: liehový teplomer; něm: Alkoholthermometer n  1993-a2
сплошная молния
oblak osvětlený vnitrooblačným bleskem, přičemž kanál blesku není z místa pozorovatele vidět. Tento jev bývá pozorován zejména při blýskavicích.
česky: blesk plošný; angl: sheet lightning; slov: plošný blesk; něm: Wetterleuchten n; fr: éclair diffus m, éclair en nappe m  1993-a3
спонтанная кристаллизация
proces spontánního mrznutí přechlazených kapiček v atmosféře homogenní nukleací ledu. Probíhá bez zjevné přítomnosti ledových jader a ostatních příměsí uvnitř přechlazených kapek. Spontánní krystalizace může podle pozorování nastat v oblacích při poklesu teploty pod –40 °C, někteří autoři však nevylučují možnost existence čisté přechlazené vody i při teplotách ještě nižších (–65 °C až –70 °C).
česky: krystalizace spontánní; angl: spontaneous freezing; slov: spontánna kryštalizácia; něm: spontane Kristallisation f  1993-a3
спонтанная нуклeация
syn. nukleace spontánní – ve fyzice oblaků a srážek označuje nukleaci vody a ledu, která probíhá spontánně, náhodnými kolizemi molekul nebo podkritických molekulárních shluků ve vodní páře nebo vodě, bez účasti kondenzačních a ledových jader. Za běžných podmínek v atmosféře k homogenní nukleaci nedochází; přítomnost kondenzačních a ledových jader zajišťuje přednostní uplatnění heterogenní nukleace. Hodnoty přesycení vodní párou, které odpovídají detekovatelné rychlosti homogenní nukleace a klesají s rostoucí teplotou, jsou řádu 102 %. Viz též nukleace heterogenní.
česky: nukleace homogenní; angl: homogeneous nucleation, spontaneous nucleation; slov: homogénna nukleácia; něm: spontane Nukleation f, homogene Nukleation f  1993-b3
спорадический слой Е
syn. vrstva Es – vrstva v ionosféře vznikající občas v oblasti výskytu vrstvy E. Na rozdíl od normální vrstvy E se vyskytuje také v noci. Má obláčkovitou, nesouvislou strukturu. Tato velmi tenká vrstva (jednotky km) vzniká zejména ve stř. zeměp. šířkách. Nejčastěji se objevuje ve formě malých oblaků v letních měsících. Její vznik je zapříčiněn dynamickými procesy v atmosféře, zejména střihem větru, které způsobí místní zvýšení hustoty volných elektronů. Tvoří se náhle a její délka trvání se pohybuje v řádu minut až hodin. Vznik Es vrstvy nezávisí jednoznačně na sluneční aktivitě. Malá oblaka intenzivní ionizace významně podporují odrazivost rádiových signálů o frekvencích až desítek či stovek MHz. Údaje o výšce se liší, udává se hodnota výšky v rozmezí 100–160 km. Maximální koncentrace iontů v Es vrstvě může být vyšší než ve vrstvách, které leží výše, a částečně nebo úplně tak znemožňuje pozemní ionosférické sondování.
česky: vrstva E sporadická; angl: sporadic E-layer; slov: sporadická E-vrstva; něm: sporadische E-Schicht f  1993-a3
спутник Jason
družicové meteorologii program, resp. stejnojmenné evropské polární meteorologické družice (s mezinárodní spoluúčastí), se zaměřením na námořní altimetrii. Viz altimetr.
Termín je zkratkové slovo z Joint Altimetry Satellite Oceanography Network, které zároveň odkazuje ke jménu mýtického hrdiny Iásóna, jenž vedl Argonauty při jejich plavbě za zlatým rounem.
česky: Jason; angl: Jason; slov: Jason  2014
спутниковая метеорология
specializovaná oblast meteorologie využívající družicová meteorologická měření. Jedná se spíš o charakteristiku způsobu získávání, zpracování a interpretace dat, než o samostatnou meteorologickou disciplínu.
česky: meteorologie družicová; angl: satellite meteorology; slov: družicová meteorológia; něm: Satellitenmeteorologie f  1993-a3
спутниковое устройство съёмки
(imager) – obecné označení pro družicové radiometry, jejichž primárním zaměřením je pořizování dvourozměrných polí různých veličin, např. snímků oblačnosti, rozložení pole teplot zemského povrchu, aj.
česky: radiometr družicový zobrazovací; angl: satellite imager; slov: zobrazovací družicový rádiometer  2014
спутниковые измерения озона
měření ozonu ve stratosféře pomocí meteorologických družic. Používají se pro něj především družice na nízkých polárních drahách, které při každém svém obletu kolem Země snímají i polární oblasti. K měření vlastností ozonové vrstvy se používají různé družicové radiometry, jejichž data poskytují jak informace plošného charakteru (o horizontálním rozložení celkového množství ozonu), tak informace o vertikálních profilech koncentrace ozonu. Měření ozonu z družic sahá do začátku 70. let 20. století, v současnosti je již operativně realizováno na více družicích a různými přístroji. Družicová měření ozonu zásadní měrou přispěla k mapování polárních ozonových děr.
V současné době se začínají rozvíjet metody družicového měření ozonu v troposféře, a to především v rámci programu Copernicus pomocí jeho přístrojů Sentinel.
česky: měření ozonu družicové; angl: satelite ozone measurement; slov: družicové meranie ozónu  2020
спутниковый датчик съёмки
(imager) – obecné označení pro družicové radiometry, jejichž primárním zaměřením je pořizování dvourozměrných polí různých veličin, např. snímků oblačnosti, rozložení pole teplot zemského povrchu, aj.
česky: radiometr družicový zobrazovací; angl: satellite imager; slov: zobrazovací družicový rádiometer  2014
спутниковый зондировщик (жаргон)
(sounder) – obecné označení pro družicové radiometry, jejichž primárním zaměřením je pořizování trojrozměrných polí meteorologických charakteristik atmosféry, doplňujících aerologická sondážní data. Data z družicových sondážních radiometrů jsou společně s aerologickými a pozemními daty základními vstupními daty numerických předpovědí počasí. Viz též sondáž atmosféry družicová.
česky: radiometr družicový sondážní; angl: satellite sounder; slov: sondážny družicový rádiometer  2014
спутниковый снимок
soubor digitálních dat naměřený radiometrem meteorologické družice, zpravidla nasnímaný současně ve více spektrálních kanálech, resp. jejich zobrazení formou zpracovaného digitálního snímku. Periodicita družicových snímků je závislá především na konkrétním typu družice, resp. přístroje – u geostacionárních družic je dána technickými parametry radiometru družice, přičemž se pohybuje od desítek sekund do desítek minut, u polárních družic závisí na periodicitě přeletů dané družice nad konkrétní oblastí a šířce pásu snímaného území (periodicita se pohybuje od cca 12 hodin do několika dní). Rozlišení, tzn. rozlišovací schopnost, závisí především na konstrukci radiometru družice a výšce její oběžné dráhy. Pro meteorologické využití je vysoce žádoucí, aby snímek byl k dispozici v co nejkratší době od svého pořízení (nasnímání).
česky: snímek družicový; angl: satellite picture; slov: družicová snímka; něm: Satellitenbild n  1993-a3
спутноковое метеорологическое измерение
získávání, zpracování a vyhodnocení údajů o stavu atmosféry, případně zemského povrchu a mořské hladiny pomocí přístrojů umístěných na meteorologických družicích. Družicová měření poskytují informace především o rozložení oblačnosti a jejích základních vlastnostech (mikrofyzikálním složení a jasové teplotě horní hranice oblačnosti, optické mohutnosti, typu oblačnosti, aj.), o vertikálních profilech některých prvků atmosféry, o dynamice různých jevů (vývoj a pohyb různých meteorologických jevů či systémů), o proudění v atmosféře, přítomnosti sněhové pokrývky a mořského ledu, teplotě hladiny moří a oceánů, aj. Dlouhodobé řady družicových měření různých prvků jsou následně využívány v klimatologii.
česky: měření meteorologické družicové; angl: meteorological satellite measurement; slov: družicové meteorologické meranie; něm: meteorologische Satellitenmessung f  1993-a3
средиземноморский климат
typ klimatu, kterému v Köppenově klasifikaci klimatu odpovídá mírné dešťové klima se suchým létem (Cs), v Alisovově klasifikaci klimatu pak přibližně subtropické klima západních břehů pevnin. Zastaralé označení etéziové klima odkazuje na větry zvané etézie. Kromě oblasti Středozemního moře se středomořské klima vyskytuje i v Kalifornii, na jihu Afriky a Austrálie a ve stř. Chile. Je charakterizováno teplým a suchým létem, podmíněným posunem subtropických anticyklon do vyšších zeměpisných šířek, a mírnou zimou bez trvalé sněhové pokrývky. Koncentrace srážek do chladného půlroku souvisí s pronikáním polární fronty a s ní spojených mimotropických cyklon do těchto oblastí, které zde často způsobují i vysoké rychlosti větru. Zdejší biom je charakterizován tvrdolistými stromy a křovinami.
česky: klima středomořské; angl: Mediterranean type of climate; slov: stredomorská klíma; něm: Mittelmeerklima n  1993-b3
средиземноморский фронт
větev polární fronty, která vzniká především na podzim a v zimě v oblasti Středozemního moře. Odděluje vzduch mírných šířek z Atlantiku a Evropy od tropického vzduchu ze sev. Afriky. Cyklonální činnost na středomořské frontě je rozhodující pro srážkový režim Středomoří, kde je příčinou podzimního nebo zimního maxima v ročním chodu srážek. Se středomořskou frontou souvisí také podružné srážkové maximum v některých oblastech ČR.
česky: fronta středomořská; angl: Mediterranean front; slov: stredomorský front; něm: Mittelmeerfront f; fr: front méditerranéen m  1993-a2
среднегодовой минимум метеорологического элемента
průměr ročních minim meteorologického prvku za dlouholeté období nebo od počátku měření. Např. na stanici Praha-Klementinum je za období 1775–2010 prům. roční minimum teploty vzduchu –9,1 °C.
česky: minimum roční průměrné; angl: mean annual minimum of meteorological element; slov: priemerné ročné minimum; něm: mittleres Jahresminimum n  2014
среднемесячный минимум метеорологического элемента
průměr měsíčních minim meteorologického prvku dosažených v daném kalendářním měsíci za dlouholeté období nebo od počátku měření. Např. na stanici Praha-Klementinum je za období 1775–2010 prům. lednové minimum teploty vzduchu –6,7 °C.
česky: minimum měsíční průměrné; angl: mean monthly minimum of meteorological element; slov: priemerné mesačné minimum; něm: mittleres Monatsminimum n  1993-a3
среднесрочный прогноз погоды
předpověď počasí na období od 3 do 10 dnů. V současné praxi se její metodika liší od metodiky předpovědí krátkodobých jen poměrně málo; největší odlišnosti spočívají ve větším používání metody ansámblové předpovědi a ve větším zdůrazňování obecnějších trendů vývoje počasí vzhledem k nejistotě předpovědi. Dříve se pod pojmem střednědobá předpověď počasí rozuměla předpověď zpravidla na tři až pět dní, založená na aplikacích empir. zjištěných statisticko-synoptických vztahů. Viz též předpověď počasí krátkodobá, předpověď počasí dlouhodobá, ECMWF.
česky: předpověď počasí střednědobá; angl: medium-range weather forecast; slov: strednedobá predpoveď počasia; něm: mittelfristige Vorhersage f  1993-a3
среднесуточная амплитуда
průměr denních amplitud nebo též rozdíl mezi průměrným denním maximem a průměrným denním minimem meteorologického prvku a to buď za libovolné období (např. kalendářní měsíc), nebo v daném kalendářním dnu za dlouholeté období či od počátku měření. Např. na stanici Praha–Klementinum je za období let 1775–2010 prům. denní amplituda teploty vzduchu v lednu 4,4 °C (vypočítaná z denních amplitud v lednových dnech), pro 1. leden pak 4,1 °C (vypočtená z denních amplitud 1. 1.).
česky: amplituda denní průměrná; angl: mean daily amplitude; slov: priemerná denná amplitúda; něm: mittlere Tagesamplitude f, mittlere Tagesamplitude f; fr: amplitude diurne moyenne f, amplitude quotidienne moyenne f  2014
среднесуточный минимум метеорологического элемента
průměr denních minim meteorologického prvku, a to buď za libovolné období (např. kalendářní měsíc), nebo v daném kalendářním dnu za dlouholeté období či od počátku měření. Např. na stanici Praha-Klementinum je za období 1775–2010 prům. denní minimum teploty vzduchu v lednu –3,2 °C (vypočtené z denních minim v lednových dnech), pro 1. leden pak –3,1 °C (vypočtené z denních minim 1. 1.). Viz též amplituda denní průměrná.
česky: minimum denní průměrné; angl: mean daily (diurnal) minimum of meteorological element; slov: priemerné denné minimum; něm: mittleres n  1993-b3
средние велечины метеорологичекого элемента
v meteorologickém a klimatologickém zpracování nejužívanější statist. charakteristiky, zpravidla aritmetické průměry. Viz též průměr meteorologického prvku denní.
česky: hodnoty meteorologického prvku průměrné; angl: average values of meteorological element; slov: priemerné hodnoty meteorologického prvku; něm: Mittelwerte des meteorologischen Elementes m/pl  1993-a1
средние облака
(med) [medyokris] – jeden z tvarů oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Oblak má podobu kupy stř. vertikálního rozsahu a vrcholek oblaku má jen poměrně malé výběžky. Vyskytuje se pouze u oblaků druhu cumulus. Viz též humilis, congestus.
Termín byl zaveden v r. 1951. Je přejat z lat. mediocris „(pro)střední, průměrný"
česky: mediocris; angl: mediocris; slov: mediocris; něm: mediocris  1993-a2
средний годовой максимум метеорологического элемента
průměr ročních maxim meteorologického prvku za dlouholeté období nebo od počátku měření. Např. na stanici Praha-Klementinum je za období 1775–2010 prům. roční maximum teploty vzduchu 32,4 °C.
česky: maximum roční průměrné; angl: mean annual maximum of meteorological element; slov: priemerné ročné maximum; něm: mittleres Jahresmaximum n  2014
средний ион
česky: iont střední; angl: intermediate ion, middle ion; slov: stredný ión; něm: mittleres Ion n  1993-a1
средний месячный максимум метеорологического элемента
průměr měsíčních maxim meteorologického prvku dosažených v daném kalendářním měsíci za dlouholeté období nebo od počátku měření. Např. na stanici Praha-Klementinum je za období 1775–2010 prům. lednové maximum teploty vzduchu 8,3 °C.
česky: maximum měsíční průměrné; angl: mean monthly maximum of meteorological element; slov: priemerné mesačné maximum; něm: mittleres Monatsmaximum n  1993-a3
средний суточный максимум метеорологического элемента
průměr denních maxim meterologického prvku, a to buď za libovolné období (např. kalendářní měsíc) nebo v daném kalendářním dnu za dlouholeté období či od počátku měření. Např. na stanici Praha-Klementinum je za období 1775–2010 prům. denní maximum teploty vzduchu v lednu 1,2 °C (vypočtené z denních maxim v lednových dnech), pro 1. leden pak 1,0 °C (vypočtené z denních maxim 1. 1.). Viz též amplituda denní průměrná.
česky: maximum denní průměrné; angl: mean daily (diurnal) maximum of meteorological element; slov: priemerné denné maximum; něm: mittleres Tagesmaximum n  1993-b3
средняя суточная температура
prům. hodnota teploty vzduchu vypočtená z hodnot naměřených v klimatologických nebo synoptických termínech. Podle doporučení WMO se denní průměr teploty počítá jako aritmetický průměr hodnot teploty měřených v pravidelných intervalech. Na vnitrostátní úrovni se v ČR průměrná denní teplota vzduchu počítá někdy podle vzorce:
T¯=T7+T 14+2T214,
kde indexy 7, 14 a 21 vyjadřují termíny pozorování. Počítá-li se průměrná denní teplota vzduchu z 24 hodnot, označuje se jako pravý denní průměr teploty. K hrubému odhadu průměrné denní teploty se též někdy užívá vzorce:
T¯=T max+Tmin2,
kde Tmax je max. a Tmin min. denní teplota vzduchu. Viz též průměr meteorologického prvku denní, průměr meteorologického prvku denní pravý.
česky: teplota vzduchu průměrná denní; angl: mean daily temperature; slov: priemerná denná teplota vzduchu; něm: Tagesmitteltemperatur f  1993-a3
средняя" карта
pracovní označení pro mapu, na níž je pomocí izolinií znázorněno rozložení prům. hodnot jednoho nebo více meteteorologických prvků vypočtených za delší období, např. mapa prům. úhrnu srážek za teplé pololetí nebo prům. trvání sněhové pokrývky za období 1961 až 1990. Průměrové mapy jsou nejrozšířenějším typem klimatologických map.
česky: mapa „průměrová“; angl: averaging chart; slov: priemerová mapa; něm: Mittelwertskarte f  1993-a2
стандартная атмосфера
model atmosféry, vypočtený na základě rovnice hydrostatické rovnováhy za předpokladu, že vzduch je ideální plyn. Standardní atmosféra udává hypotetické vert. rozložení tlaku, teploty a hustoty suchého vzduchu v atmosféře během celého roku ve středních zeměp. šířkách. Různé modely standardní atmosféry používají odlišné hodnoty zákl. prvků (tlak, teplota a hustota vzduchu, vertikální gradient teploty, plynová konstanta a tíhové zrychlení) a různý počet a výškový rozsah modelových vrstev. V letecké meteorologii je dohodnuto používat mezinárodní standardní atmosféru ICAO.
česky: atmosféra standardní; angl: standard atmosphere; slov: štandardná atmosféra; něm: Standardatmosphäre f; fr: atmosphère standard f  1993-a3
стандартная атмосфера МОГА
mezinárodně přijatý model standardní atmosféry, vystihující převládající poměry v atmosféře reprezentativní během celého roku ve všech zeměp. šířkách. Tento model vychází z předpokladu, že pro atmosféru platí přesně stavová rovnice a zákl. rovnice hydrostatické rovnováhy; v nulové výšce jsou konstantní, přesně definované hodnoty zákl. meteorologických prvků; teplotní gradient je v jednotlivých vrstvách atmosféry konstantní a nabývá přesně definovaných hodnot. Smyslem zavedení mezinárodní standardní atmosféry je možnost jednotné kalibrace tlakových výškoměrů, možnost výpočtu a porovnání letových charakteristik letadel, projektování letadel a raket a sestavení balistických tabulek. Mezinárodní standardní atmosféra přijatá ICAO v roce 1952 vychází z těchto hlavních předpokladů: nulová výška je na úrovni prům. výšky hladiny moře, v této nulové výšce je teplota vzduchu 288,15 K (15 °C), tlak vzduchu 1 013,25 hPa, hustota vzduchu 1,225 kg.m–3 a tíhové zrychlení 9,806 6 m.s–2; od hladiny moře do výšky 11 000 geopotenciálních metrů (gpm), tj. 11 019 m, je teplotní gradient roven 0,65 °C/100 m. Ve výšce 11 000 gpm je teplota vzduchu 216,65 K (–56,5 °C), tlak vzduchu 226,32 hPa, hustota vzduchu 0,363 19 kg.m–3 a tíhové zrychlení 9,772 7 m.s–2. Od výšky 11 000 do 20 000 gpm je hodnota teplotního gradientu rovna nule (izotermie). Ve výšce 20 000 gpm je teplota vzduchu 216,65 K, tlak vzduchu 54,748 7 hPa, hustota vzduchu 0,088 034 5 kg.m–3 a tíhové zrychlení 9,745 m.s–2. Od výšky 20 000 do 32 000 gpm je hodnota teplotního gradientu –0,1 °C/100 m, od 32 000 do 47 000 gpm –0,28 °C/100 m a od výšky 47 000 do 51 000 gpm je teplotní gradient opět rovný nule.
česky: atmosféra standardní mezinárodní ICAO; angl: ICAO atmosphere; slov: štandardná atmosféra ICAO; něm: ICAO-Standardatmosphäre f; fr: atmosphère type OACI f  1993-a2
стандартная изобарическая поверхность
izobarická hladina vybraná mezinárodní dohodou pro popis podmínek v atmosféře. Za standradní jsou zvoleny hladiny 1 000, 925, 850, 700, 500, 400, 300, 250, 200, 150, 100, 70, 50, 30, 20 a 10 hPa. Údaje o výšce hladin a hodnotách jednotlivých meteorologických prvků v nich měřených jsou předávány povinně ve zprávách TEMP a TEMP SHIP. Ve zprávách PILOT a PILOT SHIP se uvádějí hodnoty směru a rychlosti větru ve standardních izobarických hladinách 850 až 10 hPa. Výše položené synoptické stanice (v ČR ve výšce nad 550 m. n. m.) uvádějí ve zprávách SYNOP výšku stanovené standardní izobarické hladiny místo tlaku vzduchu redukovaného na hladinu moře.
česky: hladina izobarická standardní; angl: standard isobaric surface, standard pressure level; slov: štandardná izobarická hladina; něm: Standarddruckfläche f  1993-b3
стандартный срок наблюдения
čas, ke kterému se vztahují meteorologická měření a pozorování, určený WMO.
česky: čas pozorování standardní; angl: standard time of observation; slov: štandardný čas pozorovania; něm: Standardbeobachtungstermin m; fr: heure standard d'observation f  1993-a3
станция измерения осадков
klimatologická stanice, na které se měří úhrn srážek, výška a vodní hodnota sněhové pokrývky a pozorují se rovněž stanovené met. jevy. Obvykle je umístěna tak, aby svými srážkoměrnými údaji doplňovala údaje základních klimatologických stanic.
česky: stanice srážkoměrná; angl: precipitation station; slov: zrážkomerná stanica; něm: Niederschlagsmessstation f  1993-a3
станция наблюдений за обледенением
meteorologická stanice specializovaná na měření námrazků. Na těchto stanicích se také měří teplota a vlhkost vzduchu a rychlost a směr větru.
česky: stanice námrazkoměrná; angl: icing measurement station; slov: námrazkomerná stanica; něm: Vereisungsmesstation f  1993-a3
станция радиозондирования
aerologická stanice určená pro zajišťování radiosondážních měření. Umístěním může být zařazena mezi meteorologické stanice pozemní, námořní nebo letadlové. Někdy bývají dále rozlišovány radiosondážní stanice pro komplexní sondáž atmosféry a stanice pro měření větru radiotechnickými prostředky, popř. pracoviště provádějící specializovaná měření vertikálního profilu ozonu v atmosféře, radiačních parametrů aj.
česky: stanice radiosondážní; angl: radiosonde station; slov: rádiosondážna stanica; něm: Radiosondenstation f  1993-a3
станция шаропилотного зондирования
aerologická stanice, která provádí pilotovací měření výškového větru, zpravidla opt. zaměřováním pilotovacího balonu. V některých případech bývá jako pilotážní stanice označována i stanice pro získávání údajů rádiovým zaměřováním dráhy speciálního vysílače neseného balonem nebo radiolokačním sledováním odražeče elektromagnetických vln.
česky: stanice pilotážní; angl: pilot balloon station; slov: pilotovacia stanica; něm: Pilotballonstation f  1993-a3
стационарный антициклон
česky: anticyklona stacionární; angl: stationary anticyclone; slov: stacionárna anticyklóna; něm: stationäre Antizyklone f; fr: anticyclone stationnaire  1993-a1
стационарный фронт
teor. model atmosférické fronty, která nemění svou polohu v prostoru. Vzduchové hmoty se pohybují přesně horizontálně bez výkluzných prvků po obou stranách frontálního rozhraní, rovnoběžně s ním, mají však vzájemně opačný směr pohybu. Reálné fronty nejsou stacionární, mohou být nanejvýš frontami kvazistacionárními.
česky: fronta stacionární; angl: stationary front; slov: stacionárny front; něm: stationäre Front f; fr: front stationnaire m  1993-a1
стационарный циклон
česky: cyklona stacionární; slov: stacionárna cyklóna; fr: cyclone stationnaire m  1993-a1
стена вокруг глаза бури
česky: stěna oka tropické cyklony; angl: eyewall; slov: stena oka tropickej cyklóny  2019
стеноклимогенный фактор
česky: faktor stenoklimagenní; slov: stenoklimagénny faktor  1993-a1
сток
1. pohyb vody vlivem zemské tíže jak po povrchu (povrchový odtok), tak i pod zemským povrchem v rámci hydrologického cyklu. V oblastech s klimatem trvalého mrazu se uskutečňuje prostřednictvím pohybu ledovců a jejich následnou ablací.
2. Objem vody odtékající z povodí, z nádrže apod. za jednotku času, např. za den, měsíc, rok apod. V meteorologii a hydrologii je odtok sledován především jako významný člen hydrologické bilance. Pokud odtok vztáhneme na plochu povodí, získáme odtokovou výšku. Podíl odtokové výšky a úhrnu srážek v daném povodí označujeme jako koeficient odtoku. Viz též průtok.
česky: odtok; angl: runoff; slov: odtok; něm: Abfluss m  1993-a3
стоковый ветер
katabatický vítr způsobený horizontálními rozdíly v hustotě vzduchu. Jedná se o součást místní cirkulace, kdy je vzduch v blízkosti horského svahu či ve výše položeném terénu (např. nad náhorní plošinou) ochlazován od zemského povrchu a stéká do nižších poloh. V důsledku radiačního ochlazování vznikají noční fáze horského a údolního větru a svahového větru. Jiným typem gravitačního větru je ledovcový vítr. Někteří autoři označují jako gravitační vítr i padavý vítr typu bóry.
česky: vítr gravitační; angl: gravity wind; slov: gravitačný vietor  1993-a3
столетний" календарь погоды
pozdější označení populárního spisu sestaveného lékařem Christophem von Hellwig a po roce 1700 opakovaně vydávaného v řadě evropských zemí. Vycházel ze staršího kalendáře, do kterého Mauritius Knauer, opat kláštera v německém Langheimu, zanesl výsledky svých sedmiletých meteorologických a fenologických pozorování z let 1652–1658 a výpočty polohy vesmírných těles do roku 1912. Ch. von Hellwig kalendář omezil na období 1701–1800, přičemž pod vlivem astrometeorologie předpokládal opakování počasí v sedmiletém cyklu. Pro dlouhodobou předpověď počasí je bezcenný, byl však ve své době užitečným zdrojem klimatických údajů.
česky: kalendář stoletý; slov: storočný kalendár; něm: hundertjähriger Kalender m  1993-a3
стоячее облако
někdy používané označení pro orografický oblak, který se prakticky nepohybuje vzhledem k zemskému povrchu, i když se v hladině jeho vzniku vyskytuje silné proudění vzduchu.
česky: oblak stacionární; angl: standing cloud; slov: stacionárny oblak; něm: stationäre Wolke f  1993-a3
стоячее облако
nevh. označení pro stacionární oblak.
česky: oblak stojatý; slov: stojatý oblak  1993-a1
стратопауза
vrstva atmosféry Země oddělující stratosféru a mezosféru. Leží ve výšce kolem 50 km. Teplota se zde pohybuje kolem 270 K (0 °C).
česky: stratopauza; angl: stratopause; slov: stratopauza; něm: Stratopause f  1993-a3
стратосферa
část atmosféry Země ležící v průměrné výšce 10 až 50 km, tj. mezi tropopauzou a stratopauzou. Stratosféru vymezujeme při vertikálním členění atmosféry podle průběhu teploty vzduchu s výškou; v její spodní části, do výšek 20 až 25 km, se teplota vzduchu s výškou nepatrně zvyšuje, odtud vzhůru roste. Maxima (v průměru kolem 0 °C) dosahuje teplota v blízkosti stratopauzy. Růst teploty s výškou je působen přítomností ozonu, který pohlcuje sluneční ultrafialové záření s vlnovou délkou 242 nm a silně se zahřívá. Rychlost proudění ve stratosféře s výškou nejprve klesá, dosahuje minima kolem 22 až 25 km, potom opět roste. Ve stratosféře také pozorujeme náhlé sezonní střídání převládajícího směru proudění ze záp. na vých. a opačně. Ve výškách kolem 25 km pozorujeme perleťové oblaky.
Jako stratosféra byla původně označována vrstva vzduchu nad troposférou až do výšek 80 až 100 km. Později byla uvedená vrstva rozdělena do dvou vrstev, z nichž svrchní byla nazvána mezosféra. Teplotní vlastnosti stratosféry objevili v r. 1902 nezávisle na sobě něm. meteorolog R. Assmann a franc. meteorolog L. P. Teisserenc de Bort, který název stratosféra také navrhl. Viz též oscilace kvazidvouletá, monzun stratosférický, oteplení stratosférické.
česky: stratosféra; angl: stratosphere; slov: stratosféra; něm: Stratosphäre f  1993-a3
стратосферное потепление
epizoda vzestupu teploty vzduchu ve stratosféře polárních a subpolárních oblastí, související se změnami cirkumpolárního víru a růstem koncentrace stratosférického ozonu. Rozlišujeme náhlá stratosférická oteplení a sezónní, tzv. finální oteplení, k nimž dochází začátkem jara při zániku stratosférického cirkumpolárního víru a přechodu na letní uspořádání cirkulace ve stratosféře.
česky: oteplení stratosférické; angl: stratospheric warming; slov: stratosférické oteplenie; něm: Stratosphärenerwärmung f  1993-a3
стратосферный муссон
občas se vyskytující nevhodné označení pro sezonní změnu směru proudění ve stratosféře (ve výškách nad 20 km). V zimě ve všech zeměp. šířkách vanou záp. větry kolem chladné polární cyklony, zatímco v létě, kdy teplota a tlak vzduchu klesá směrem od pólu k rovníku, vznikají vých. větry kolem teplé polární anticyklony. Příčinou tohoto jevu jsou solární klima a radiační vlastnosti ozonu, nesouvisí tedy nijak s monzunovou cirkulací.
česky: monzun stratosférický; angl: stratospheric monsoon; slov: stratosférický monzún; něm: stratosphärischer Monsun m  1993-a3
стратосферный фонтан
označení specifické oblasti anomálně chladné tropické tropopauzy, kde se ve vybrané roční době dostává podstatné množství vzduchu z troposféry do stratosféry. Pojem zavedli Reginald Newella a Sharon Gould-Stewar, kteří ukázali na významný přenos do stratosféry v oblasti západního tropického Tichého oceánu během zimního období na severní hemisféře a rovněž v oblasti jihovýchodní Asie během letního monzunu. Aktualizovaná měření ukázala, že vzduch se dostává z troposféry do stratosféry během celého roku. Tento přenos ale vykazuje roční chod, a ačkoli není limitován pouze na určitý region, je významný zejména ve výše uvedených oblastech.
česky: fontána stratosférická; angl: stratospheric fountain; slov: stratosférická fontána; fr: fontaine stratosphérique f, fontaines stratosphériques pl (f)  2015
струйное течение
česky: jet stream; angl: jet stream; slov: jet stream; něm: Strahlstrom m, Jet stream m  1993-a1
струйный еффект
v meteorologii zesílení přízemního větru (proudění v mezní vrstvě atmosféry) na pricipu Venturiho efektu v místech, kde z orografických důvodů dochází ke zhuštění proudnic především v horiz. směru. Je pozorováno v širších údolích, průsmycích apod. Nejpříznivější podmínky pro tryskový efekt nastávají, když při stabilním zvrstvení atmosféry tlakový gradient směřuje podél osy průsmyku nebo údolí. Tryskový efekt se projevuje v různém měřítku v závislosti na velikosti tvarů zemského povrchu a povětrnostní situaci, které jej podmiňují. Ve stř. Evropě se tryskový efekt nejvýrazněji projevuje v průlomu Dunaje mezi Karpaty a Alpami, kde je pozorován až do vzdálenosti 100 až 200 km. Tryskový efekt se lokálně vyskytuje i v městské zástavbě, která ovlivňuje pole větru. Vítr zesílený tryskovým efektem může dosahovat značných rychlostí a ohrožovat některé lidské činnosti, např. dopravu. Viz též mistral, efekt nálevkový.
česky: efekt tryskový; angl: jet effect; slov: dýzový efekt; něm: Düseneffekt m; fr: courant-jet effet m  1993-a3
струя жала
sestupné silné proudění vzduchu mezosynoptického měřítka pocházejícího ze střední troposféry, které se vyskytuje na sev. (již.) polokouli v již. (sev.) kvadrantu mimotropických cyklon, zpravidla poměrně blízko středu cyklony. Sting jet je pozorován u předního okraje cyklonálně se stáčejícího oblačného systému (někdy analyzovaného jako ohnutá okluze), který se vytváří v oblasti studeného přenosového pásu. Přispívá k lokálnímu výraznému zvýšení rychlosti větru, která může být maximální v rámci celé cyklony s ničivými účinky u zemského povrchu. Někteří autoři spojují jeho přítomnost s rychlostmi o velikosti alespoň 30 m/s. Sting jet je typickým projevem hlubokých cyklon vznikajících nad oceánem a vyvíjejících se podle Shapirova-Keyserova modelu. Jedním z uvažovaných fyzikálních mechanismů odpovědných za jeho formování je uvolnění podmíněné symetrické instability spolu s ochlazováním vlivem spotřeby latentního tepla při sestupu vzduchových částic v oblasti vypadávání srážek. Český ekvivalent zatím není ustálen. Viz též proudění tryskové, instabilita atmosféry podmíněná.
česky: sting jet; angl: sting jet; slov: sting jet  2019
стыкованная радиолокационная информация
radiolokační informace o oblačnosti, nebezpečných jevech s ní spojených a intenzitě srážek nad větším územím. Vytváří se na základě údajů dvou nebo více met. radarů, které se dotýkají nebo překrývají svými efektivními dosahy. Sloučená radiolokační informace se zpracovává pomocí stanovených kritérií a algoritmů a předává uživatelům.
česky: informace radiolokační sloučená; angl: merged radar information; slov: zlúčená rádiolokačná informácia  1993-a3
субарктический климат
Alisovově klasifikaci klimatu přechodné klimatické pásmo, kde v letní polovině roku převládá vzduch mírných šířek, v zimní polovině roku pak arktický vzduch. V Köppenově klasifikaci klimatu mu přibližně odpovídá nejchladnější část boreálního klimatu.
česky: klima subarktické; angl: subarctic climate; slov: subarktická klíma; něm: subarktisches Klima n  1993-b3
субгеострофический ветер
vítr, jehož rychlost je menší než rychlost geostrofického větru odpovídající danému horiz. tlakovému gradientu.
česky: vítr subgeostrofický; angl: subgeostrophic wind; slov: subgeostrofický vietor; něm: subgeostrophischer Wind m  1993-a1
субградиентный ветер
vítr, jehož rychlost je menší než rychlost gradientového větru odpovídající danému horiz. tlakovému gradientu a zakřivení izobar nebo izohyps.
česky: vítr subgradientový; angl: subgradient wind; slov: subgradientový vietor  1993-a1
субгумидный климат
česky: klima subhumidní; angl: subhumid climate; slov: subhumidná klíma  1993-b3
сублимация
fázový přechod z pevného skupenství do skupenství plynného, v meteorologii zpravidla přechod ledu do plynné fáze vody – vodní páry. Ve starší literatuře se termín sublimace užívá i u opačného fázového přechodu, tj. růstu ledu přímo z vodní páry a někdy se v tomto případě setkáváme i s nevhodným termínem desublimace. V současné odborné literatuře převažuje v tomto významu termín depozice.
česky: sublimace; angl: sublimation; slov: sublimácia; něm: Sublimation f  1993-a3
субсиноптический масштаб
obecné označení pro charakteristické rozměry atm. procesů a jevů, které mají menší charakteristické horiz. rozměry (a kratší dobu trvání) než procesy a jevy tzv. synoptického měřítka. Viz též měřítko mezosynoptické, klasifikace meteorologických procesů podle Orlanskiho.
česky: měřítko subsynoptické; angl: subsynoptic scale; slov: subsynoptická mierka; něm: subsynoptische Skala f  1993-a3
субтропические штили
pásmo bezvětří nebo slabých proměnlivých větrů v subtropickém pásu vysokého tlaku vzduchu nad oceány na obou polokoulích, vyskytující se mezi pasáty a pásmem západních větrů (přibližně mezi 30 až 35° N a 30 až 35° S). Posunují se na sever a na jih asi o 5° v závislosti na výšce Slunce během roku. Subtropické tišiny jsou oblastmi s ustáleným, nad pevninou suchým a horkým počasím. Někdy se pro subtropické tišiny používal termín „pásmo kalmů". Viz též šířky koňské.
česky: tišiny subtropické; angl: subtropical calms; slov: subtropické tíšiny; něm: subtropische Kalmen f/pl  1993-a3
субтропический антициклон
vysoká, teplá a kvazipermanentní anticyklona vyskytující se v subtropických zeměp. šířkách, a to většinou nad oceány. Všechny subtropické anticyklony jsou akčními permanentními centry atmosféry. Podle převládající geogr. polohy rozlišujeme subtropickou anticyklonu azorskou, bermudskou, havajskou, svatohelenskou, mauricijskou a jihopacifickou. Subtropické anticyklony jsou součástí subtropického pásu vysokého tlaku vzduchu na sev. a již. polokouli. Viz též anticyklona dynamická.
česky: anticyklona subtropická; angl: subtropical anticyclone; slov: subtropická anticyklóna; něm: subtropische Antizyklone f; fr: anticyclone subtropical m  1993-a2
субтропический климат
Alisovově klasifikaci klimatu přechodné klimatické pásmo, kde v letní polovině roku převládá tropický vzduch, v zimní polovině roku pak vzduch mírných šířek. V Köppenově klasifikaci klimatu se zčásti kryje s mírným dešťovým klimatem, při západních březích pevnin s typem Cs se suchým létem, označovaným i jako středomořské klima. Při východním pobřeží pevniny může být ovlivněno mimotropickým monzunem, viz klima monzunové. Ve vnitrozemí se subtropické klima vyznačuje značnou kontinentalitou klimatu a lze ho řadit k chladnému suchému klimatu podle W. Köppena.
česky: klima subtropické; angl: subtropical climate; slov: subtropická klíma; něm: subtropisches Klima n  1993-b3
субтропический пояс высокого давления
pás vyššího tlaku vzduchu, vyjádřený na klimatologických mapách, který se táhne kolem Země na obou polokoulích mezi 20 a 40° z. š. a v němž se vyskytují jednotlivé subtropické anticyklony. Zatímco na již. polokouli je zřetelný po celý rok, na severní polokouli jej v letním období přerušují oblasti nižšího tlaku nad kontinenty. Viz též šířky koňské.
česky: pás vysokého tlaku vzduchu subtropický; angl: subtropical high pressure belt; slov: subtropický pás vysokého tlaku vzduchu; něm: Rossbreiten f/pl, subtropischer Hochdruckgürtel m  1993-a3
субтропический циклон
zast. označení pro subtropickou cyklonu malého rozsahu zformovanou z mezosynoptického konvektivního systému.
Termín byl zaveden v r. 1972. Vznikl nahrazením první části termínu hurricane (srov. hurikán) lat. slovem neuter „žádný z obou“ (srov. neutrální), rozumí se ani tropická, ani mimotropická cyklona.
česky: neutercane; angl: neutercane; slov: neutercane  1993-a3
субтропическое струйное течение
tryskové proudění v horní troposféře, jehož osa bývá v zimě přibližně na 30. a v létě na 40. až 45. rovnoběžce sev. polokoule, většinou ve výšce izobarické hladiny 200 hPa. Nejvyšší rychlosti proudění se vyskytují nad vých. pobřežím kontinentů sev. polokoule a nad přilehlým mořem. Na rozdíl od mimotropického tryskového proudění není subtropické tryskové proudění vázáno na frontální zónu a je nejlépe vyvinuto v zimě. Subtropické tryskové proudění má obdobu i na již. polokouli. Viz též proudění tryskové tropické.
česky: proudění tryskové subtropické; angl: subtropical jet stream; slov: subtropické dýzové prúdenie; něm: subtropischer Strahlstrom m  1993-a1
субэкваториальный климат
česky: klima rovníkových monzunů; angl: climate of equatorial monsoons; slov: klíma rovníkových monzúnov  1993-b3
субэкваториальный климат
syn. klima rovníkových monzunů – v Alisovově klasifikaci klimatu přechodné klimatické pásmo, kde v letní polovině roku převládá ekvatoriální vzduch, v zimní polovině roku pak vzduch tropický. V Köppenově klasifikaci klimatu mu přibližně odpovídá tropické monzunové klima a klima savany. Méně vhodné označení klima rovníkových monzunů vychází ze širšího pojetí termínu tropický monzun.
česky: klima subekvatoriální; angl: equatorial climate; slov: subekvatoriálna klíma  1993-b3
сугроб
akumulace sněhu vytvořená zvířeným sněhem na návětří terénní nebo jiné překážky. Viz též jazyk sněhový, závěj sněhová.
česky: návěj sněhová; angl: snow-drift; slov: snehový návej; něm: Schneeverwehung f, Schneewehe f  1993-a2
сугроб
česky: závěj sněhová; angl: snow-drift; slov: snehový závej; něm: Schneeverwehung f, Schneewehe f  1993-a1
судовое метеорологическое наблюдение
meteorologické pozorování prováděné na palubě lodi. Viz též meteorologie mořská, loď meteorologická.
česky: pozorování meteorologické lodní; angl: ship meteorological observation; slov: lodné meteorologické pozorovanie; něm: meteorologische Schiffsbeobachtung f  1993-a3
судовой барометр
rtuťový tlakoměr dříve užívaný na lodích, charakteristický konstrukcí barometrické trubice (např. zúžením její části do kapilárního průřezu), jíž se potlačují oscilace tlaku vzduchu, a tedy i délky rtuťového sloupce, způsobené pohyby lodi.
česky: tlakoměr lodní; angl: marine barometer; slov: lodný tlakomer; něm: Schiffsbarometer n  1993-a3
сумарный пиранометр
přístroj pro měření rozdílu celkového záření (0,3 až 100 μm) dopadajícího na horní a spodní stranu vodorovného čidla z prostorového úhlu 2π. Čidlo je nejčastěji tvořeno dvojicí tenkých černých kovových destiček, vzájemně propojených diferenční termobaterií, která měří rozdíl teplot obou destiček. Tento rozdíl je úměrný radiační bilanci záření. Použitý indikátor napětí musí mít posunutou nulu, aby bylo možné měřit kladná i záporná napětí termočlánku. Bilancometry v trvalém provozu mají chráněna čidla tenkými (0,1 mm) polyetylenovými polokoulemi známými jako lupolen-H.
Termín se skládá z lat. bilancia „váha“ (z bi- „dvojitý“ a lanx „miska“) a z řec. μέτρον [metron] „míra, měřidlo“.
česky: bilancometr; angl: net pyrradiometer, radiation balance meter; slov: bilancometer; něm: Strahlungsbilanzmesser m, Pyrradiometer n; fr: bilan mètre m, pyrradiomètre m  1993-a1
сумеречная дуга
fotometeor, jenž patří k soumrakovým barvám. Vytváří jej stín Země a je pozorován na opačné straně obzoru proti zapadajícímu Slunci. Má tvar kruhové úseče a tmavomodrou barvu, často s fialovým nádechem. Nahoře bývá ohraničen nafialovělým pruhem. Oblouk soumrakový poprvé popsal něm. přírodovědec J. H. Lambert v r. 1760. Okraj soumrakového oblouku bývá při vhodných pozorovacích podmínkách zvýrazněn v podobě Venušina pásu.
česky: oblouk soumrakový; angl: crepuscular arc, twilight arc; slov: súmrakový oblúk; něm: Dämmerungsbogen m  1993-a3
сумеречные лучи
temné pruhy ve směru slunečních paprsků při poloze Slunce za obzorem. V podstatě to jsou stíny oblaků, které rovněž mohou být za obzorem, promítající se na pevné nebo kapalné částice, vznášející se v atmosféře. Někdy se stíny promítají až na opačnou stranu oblohy a jsou pozorovatelné v blízkosti antisolárního bodu. V tomto případě se nazývají antikrepuskulární paprsky. Krepuskulární paprsky patří k fotometeorům. Termín paprsky krepuskulární se primárně vztahuje k situacím při zapadajícím nebo vycházejícím Slunci, popř. v době soumraku, kdy tyto paprsky vytvářejí jakoby vějíř rozevírající se vzhůru. Někdy se však jako paprsky krepuskulární označuje i obdobný jev při větších výškách Slunce nad obzorem a otvorech v oblačné vrstvě, kdy se zmíněný vějíř rozevírá dolů.
česky: paprsky krepuskulární; angl: crepuscular rays; slov: krepuskulárne lúče; něm: Crepuskularstrahlen m/pl, Crepuskularstrahlen m/pl  1993-a3
сумеречные цвета
fotometeor pozorovaný během soumraku. Tvoří se lomem, rozptylem nebo selektivní absorpcí záření při průchodu atmosférou. K nejčastějším formám soumrakových barev patří fialová záře, soumrakový oblouk, ozáření vrcholů a krepuskulární paprsky. Viz též červánky.
česky: barvy soumrakové; angl: twilight colours; slov: súmrakové farby; něm: Dämmerungsfarben f/pl; fr: couleurs crépusculaires pl (f)  1993-a1
сумеречные явления
česky: jevy soumrakové; slov: súmrakové javy; něm: Dämmerungserscheinungen f/pl  1993-a3
сумерки
přechodná doba mezi dnem a nocí nebo mezi nocí a dnem, kdy je Slunce za geometrickým obzorem. Zemský povrch je za soumraku osvětlován pouze slunečním světlem rozptýleným ve vyšších vrstvách zemské atmosféry, a to ještě po západu Slunce, tedy za večerního soumraku nebo již před východem Slunce, tj. za ranního soumraku neboli za svítání. Čím je Slunce níže pod obzorem a osvětluje menší část zemské atmosféry, tím je osvětlení zem. povrchu slabší. Podle toho rozlišujeme soumrak občanský, námořní (nautický) a astronomický. Při polohách Slunce pod 18° pod horizontem soumrak zaniká, rozptýlené sluneční světlo již není na obloze patrné a jedná se pak o astronomickou noc. Délka soumraku závisí na úhlu, který svírá zdánlivá sluneční dráha s obzorem, a proto se soumrak prodlužuje se zeměp. šířkou a na dané rovnoběžce také v obdobích blíže ke slunovratům. Intenzita světla se při soumraku nemění jen s polohou Slunce pod horizontem, nýbrž závisí i na výskytu oblačnosti, srážek, na vlhkosti vzduchu apod. Viz též barvy soumrakové, oblouk soumrakový, oblouk protisoumrakový, spektrum soumrakové.
česky: soumrak; angl: twilight; slov: súmrak; něm: Dämmerung f  1993-a3
сумма осадков
syn. množství srážek – množství vody spadlé v kapalném nebo pevném skupenství na vodorovnou plochu a/nebo usazené na zemi v daném místě během určitého časového intervalu (hodina, den, měsíc, rok apod.). Denní úhrn srážek se v ČR měří standardně v 7 h SEČ, přičemž zjištěný údaj za uplynulých 24 h se připisuje předchozímu dni. Úhrn srážek ve zprávě SYNOP vyjadřuje množství spadlých srážek za měřící období 1, 3, 6, 12 nebo 24 hodin. Úhrn srážek se udává v mm (1 mm srážek = 1 l vody na 1 m2), resp. v kg.m–2, s přesností na 0,1 mm, resp. na 0,1 kg.m–2. Viz též měření srážek, intenzita srážek.
česky: úhrn srážek; angl: amount of precipitation, precipitation amount; slov: úhrn zrážok; něm: Niederschlagshöhe f, Niederschlagssumme f  1993-a3
сумма отрицательных температур
charakteristika teplotního režimu místa nebo oblasti v chladném roč. období počítaná obvykle jako součet všech záporných denních průměrů teploty zaznamenaných během mrazového období. Charakteristika se používá k vyjádření tuhosti zimy.
česky: suma záporných teplot; angl: accumulated negative temperatures, sum of cold temperatures; slov: záporná teplotná suma; něm: Summe der negativen Temperaturen f  1993-a3
сумма температур
charakteristika teplotního režimu místa nebo oblasti, která se v meteorologii používá buď k porovnání teplotních poměrů různých míst ve stejném období nebo na jedné stanici k porovnání teplotních poměrů v jednotlivých letech. Stanovuje se jako:
1. součet teploty vzduchu, obvykle průměrné denní teploty zaznamenané za zvolené období, např. součet všech denních průměrů teploty vzduchu za vegetační období;
2. součet odchylek teploty vzduchu od referenční teploty za zvolené období. V teplém ročním období se zpravidla počítají součty odchylek teploty převyšující referenční teplotu, tj. např. 5, 10, nebo 15 °C, v zimním období sumy záporné teploty. Má praktické uplatnění v zemědělství, klimatologii, klimatologické rajonizaci a tech. praxi.
česky: suma teplot; angl: accumulated temperatures, sum of temperatures; slov: teplotná suma, suma teplôt; něm: Temperatursumme f, Summe der Temperaturen f  1993-a3
суммарная радиация Земли
málo používaný název pro úhrn vlastního záření Země a slunečního záření odraženého Zemí.
česky: záření Země celkové; angl: total radiation; slov: celkové žiarenie Zeme; něm: Gesamtstrahlung der Erde f  1993-a1
супралатеральная дуга
poměrně častý halový jev v podobě duhově zbarveného oblouku přimykajícího se shora k velkému halu (pokud je viditelné) a rozevírajícího se dolů. Dosti často se vyskytuje spolu s cirkumzenitálním obloukem, jehož se dotýká nad Sluncem. Vytváří se pouze při polohách Slunce do 32° nad obzorem a s rostoucí výškou Slunce se poněkud více rozevírá. Vzniká dvojitým lomem paprsků při průchodu šestibokými ledovými krystalky s horizontální orientací při úhlu lomu 90°.
česky: oblouk supralaterální; angl: supralateral arc; slov: supralaterálny oblúk; něm: Supralateralbogen m  2014
суровая погода
obecné označení pro počasí vyznačující se nebezpečnými meteorologickými jevy. Anglický ekvivalent se kromě uvedeného významu používá i v užším smyslu ve vztahu ke konvektivním bouřím. Viz též bouře, počasí extrémní.
česky: počasí nebezpečné; angl: severe weather; slov: nebezpečné počasie  2016
суровость зимы
syn. tuhost zimy.
česky: drsnost zimy; angl: severity of winter; slov: drsnosť zimy; něm: Winterstrenge f; fr: rigueur hivernale f, rudesse de l'hiver f  1993-a1
суровость зимы
syn. drsnost zimy – nepřesně vymezený pojem charakterizující průběh zimy z met. hlediska. Někteří autoři do něho zahrnují jen teplotní charakteristiky zimy, jiní i údaje o sněhových poměrech, hloubce promrzání půdy, popř. délce zámrzu vodních toků, jezer a moří. Z teplotních ukazatelů tuhosti zimy se užívají zvláště odchylky teploty vzduchu od normálů, počty ledových dní, sumy záporných prům. denních teplot vzduchu nebo prům. absolutní minima teploty vzduchu. Ze sněhových charakteristik slouží k hodnocení tuhosti zimy především údaje o trvání sněhové pokrývky a její max. výšce.
česky: tuhost zimy; angl: winter severity; slov: tuhosť zimy; něm: Winterstrenge f  1993-a1
суровый климат
česky: klima drsné; angl: severe climate; slov: drsná klíma; něm: strenges Klima n  1993-b2
суточная абсолютная амплитуда
rozdíl mezi denním absolutním maximem a denním absolutním minimem meteorologického prvku, zjištěný v témž kalendářním dnu na met. stanici za dlouholeté období, zpravidla od počátku měření. Např. na stanici Praha–Klementinum je za období let 1775–2010 největší absolutní denní amplituda teploty vzduchu pro 1. březen, a to 43,7 °C, vypočítaná z denního minima –27,6 °C v roce 1785 a denního maxima 16,1 °C v roce 1922.
česky: amplituda absolutní denní; angl: daily absolute amplitude, daily absolute range; slov: absolútna denná amplitúda; něm: absolute Tagesamplitude f , tägliche Schwankung f; fr: amplitude journalière absolue f, amplitude diurne absolue f  1993-a3
суточная амплитуда
rozdíl mezi denním maximem a denním minimem meteorologického prvku v jednom dni. Někteří autoři nevhodně používají termín denní amplituda pro jednu polovinu výše uvedeného rozdílu. Např. na stanici Praha–Klementinum je za období let 1775–2010 největší denní amplituda teploty vzduchu 24,1 °C (z 23. 1. 1850), vypočtená z denního minima –26,5 °C a denního maxima –2,4 °C. Viz též amplituda denní průměrná.
česky: amplituda denní; angl: daily amplitude, daily range; slov: denná amplitúda; něm: Tagesgang m, Tagesamplitude f , tägliche Schwankung f; fr: amplitude journalière f, amplitude diurne f, amplitude quotidienne f  1993-a3
суточная концентрация инородного вещества в воздухе
aritmetický průměr koncentrace znečisťující látky zjištěný na stanoveném místě za interval 24 h (v ČR často od 7 h do 7 h SEČ následujícího dne).
česky: koncentrace znečišťující látky v ovzduší denní; angl: daily concentration of heterogeneous matter in the atmosphere; slov: denná koncentrácia znečisťujúcich látok v ovzduší; něm: Tageskonzentration von Fremdstoffen in der Luft f  1993-b3
суточная сумма метеорологического элемента
součet všech hodnot meteorologického prvku zjištěných ve stanovených termínech za 24 h. Užívá se především denní úhrn srážek.
česky: úhrn meteorologického prvku denní; angl: diurnal sum of meteorological elements; slov: denný úhrn meteorologického prvku; něm: Tagessumme meteorologischer Elemente f  1993-a2
суточное среднее метеорологического элемента
průměrná denní hodnota meteorologického prvku vypočtená z hodnot naměřených nebo pozorovaných v klimatologických nebo synoptických termínech. Podle doporučení WMO se denní průměr met. prvku počítá jako aritmetický průměr hodnot daného prvku měřených v pravidelných intervalech. Na vnitrostátní úrovni se v České republice denní průměry met. prvků počítají jako aritmetické průměry hodnot pozorovaných v termínech 7, 14 a 21 hodin místního času. Prům. denní teplota vzduchu se počítá podle vzorce
T¯=T7 +T14+2T214.
česky: průměr meteorologického prvku denní; angl: daily (diurnal) mean of meteorological element; slov: denný priemer meteorologického prvku; něm: Tagesmittel des meteorologischen Elementes n  1993-a3
суточный (дневной) ход метеорологического элемента
změna hodnoty (časový průběh meteorologického prvku) během 24 hodin. V klimatologii se za denní chod met. prvku považuje i denní chod prům. hodinových hodnot vypočtených pro určitý den, měsíc nebo roč. období z víceletých pozorovacích řad.
česky: chod meteorologického prvku denní; angl: daily (diurnal) course of meteorological element; slov: denný chod meteorologického prvku; něm: Tagesgang der meteorologischen Größe m  1993-a1
суточный максимум метеорологического элемента
nejvyšší hodnota meteorologického prvku zjištěná v konkrétním dnu na met. stanici za 24 h, a to buď v intervalu od 00 do 24 h, nebo mezi dvěma jinak stanovenými termíny pozorování, např. od 7 h SEČ běžného dne do 7 h SEČ následujícího dne nebo od 06 UTC do 18 UTC v případě nejvyšší teploty uváděné ve zprávách SYNOP z evropských zemí. Viz též amplituda denní.
česky: maximum denní; angl: daily (diurnal) maximum of meteorological element; slov: denné maximum; něm: Tagesmaximum n  1993-a3
суточный минимум метеорологического элемента
nejnižší hodnota meteorologického prvku, zajištěná v konkrétním dnu na met. stanici za 24 h, a to buď v intervalu od 00 do 24 h, nebo mezi dvěma jinými stanovenými termíny pozorování, např. od 19 h SEČ předchozího dne do 7 h SEČ běžného dne nebo od 18 UTC předchozího dne do 06 UTC daného dne v případě nejnižší teploty uváděné ve zprávách SYNOP z evropských zemí. Viz též amplituda denní.
česky: minimum denní; angl: daily (diurnal) minimum of meteorological element; slov: denné minimum; něm: Tagesminimum n  1993-a3
сухая адиабата
křivka na termodynamickém diagramu, která vyjadřuje vztah mezi dvěma stavovými proměnnými (zpravidla mezi teplotou a tlakem) při adiabatickém dějisuchém vzduchu. Je zároveň izolinií potenciální teploty. Rovnicí suché adiabaty v závislosti na abs. teplotě T a tlaku vzduchu p je Poissonova rovnice
T0T =(p0p )κd
kde κd = Rd / cpd  0,286, Rd je měrná plynová konstanta suchého vzduchu, cpd měrné teplo suchého vzduchu při stálém tlaku, T0 abs. teplota při tlaku p0. Při užití proměnných abs. teplota T a výška z je suchá adiabata vyjádřena rovnicí
T=T0-γdz,
kde γd je suchoadiabatický teplotní gradient aT0 abs. teplota ve výšce z = 0.
česky: adiabata suchá; angl: dry adiabat , dry adiabatic; slov: suchá adiabata; něm: Trockenadiabate f; fr: adiabatique sèche f, adiabatique f  1993-a3
сухая и чистая атмосфера
atmosféra tvořená pouze směsí plynů, které jsou přirozeně přítomné v atmosféře Země a svými vlastnostmi se blíží ideálnímu plynu. Suchou a čistou atmosféru tedy tvoří suchý vzduch bez atmosférických příměsí. Viz též atmosféra čistásložení atmosféry Země chemické.
česky: atmosféra suchá a čistá; angl: dry and clear atmosphere; slov: suchá a čistá atmosféra; něm: trockene und reine Atmosphäre f; fr: atmosphère pure et sèche f  1993-a3
сухая линия
slang. označení pro vlhkostní rozhraní.
Termín je přejat z angličtiny, vznikl v USA. Skládá se z angl. dry „suchý“ a line „čára“.
česky: dryline; angl: dryline, dry line; slov: dryline; něm: dryline f; fr: front de point de rosée m, ligne sèche f  2015
сухая линия
úzká přechodová zóna v mezosynoptickém nebo až synoptickém měřítku mezi vzduchovými hmotami, které se výrazněji liší v množství obsažené vodní páry. Pro vlhkostní rozhraní je typický zvětšený horiz. gradient charakteristik vlhkosti vzduchu; např. gradient teploty rosného bodu může dosahovat hodnot až 10 °C na 10 km. V blízkosti vlhkostního rozhraní dochází podobně jako v případě atmosférické fronty často ke stáčení větru, naopak výskyt brázdy nízkého tlaku vzduchu podél rozhraní není typický. Rozdíly v teplotě vzduchu mezi suchou a vlhkou stranou bývají poměrně malé, přičemž vzduch na suché straně bývá ve dne o něco teplejší a v noci o něco chladnější než na vlhké straně. Ve stř. zeměp. šířkách je hlavním mechanizmem formování vlhkostního rozhraní velkoprostorové konfluentní proudění z různých ohnisek vzniku vzduchových hmot.
Vlhkostní rozhraní lze typicky detekovat v místech styku tropického mořského a pevninského vzduchu, ale také v zónách, kde se setkává vzduch pocházející z oblastí s rozdílnou vlhkostí půdy a s různým vegetačním pokryvem i využíváním krajiny člověkem. Kvazistacionární vlhkostní rozhraní, charakteristické pouze reverzibilním denním chodem pohybu, se často vyskytuje na jaře a v létě východně od Skalnatých hor, kde bývá nezřídka odpovědné za explozivní zesílení konvektivních bouří provázených tornády a krupobitím. Vlhkostní rozhraní se objevují i v jiných částech světa, např. na severu Indie, ve vých. oblastech Číny a na Pyrenejském poloostrově.
V odb. slangu se pro vlhkostní rozhraní používá angl. označení dryline. Viz též pole frontogenetické.
česky: rozhraní vlhkostní; angl: dewpoint front, dryline; slov: vlhkostné rozhranie  2019
сухие выпадения (осаждения, накопления)
depozice ve smyslu ukládání atm. příměsi na zemském povrchu, k níž dochází v období beze srážek, popř. hmotnost příměsi, která je tímto způsobem uložena na jednotku plochy za jednotku času. Týká se atmosférického aerosolu i plynů. Na rozdíl od mokré depozice je suchá depozice nepřetržitým procesem. Viz též spad prachu.
česky: depozice suchá; angl: dry deposition; slov: suchá depozícia; něm: trockene Deposition f; fr: dépôt sec m  1993-a3
сухоадиабатический градиент
adiabatický teplotní gradient částice suchého vzduchu. Lze jej vyjádřit vztahem
γd=(-dT dz)d=gcpd,
kde dT je změna teploty, dz změna výšky, g tíhové zrychlení a cpd je měrné teplo suchého vzduchu při stálém tlaku. Hodnota γd je 0,98 K na 100 m, v praxi se obvykle zaokrouhluje na 1 K na 100 m.
česky: gradient teplotní suchoadiabatický; angl: dry adiabatic lapse rate; slov: suchoadiabatický teplotný gradient; něm: trockenadiabatischer Temperaturgradient m; fr: gradient adiabatique sec m  1993-a3
суховей
oblastní název suchého a teplého výsušného větru ve stepích a polopouštích Ukrajiny, evropské části Ruska a Kazachstánu. Při suchověji teplota vzduchu dosahuje i 35 až 40 °C, relativní vlhkost vzduchu klesá až na 10 % a ani v nočních hodinách nestoupá nad 50 %. Suchověj se nejčastěji vyskytuje v květnu, kdy je nebezpečný pro vegetaci, zvl. pro polní plodiny, v souvislosti se zvýšeným výparem. V období, kdy jsou pole bez vegetačního krytu, se při suchověji dostává do ovzduší prach a mohou vznikat prachové bouře.
česky: suchověj; angl: sukhovei; slov: suchovej; něm: Suchowei m  1993-a2
сухой воздух
1. v termodynamice atmosféry vzduch, který neobsahuje žádnou vodní páru;
2. v obecném smyslu vzduch s nízkou relativní vlhkostí.
Viz též vzduch vlhký, atmosféra suchá a čistá.
česky: vzduch suchý; angl: dry air; slov: suchý vzduch; něm: trockene Luft f  1993-a2
сухой климат
1. syn. pro klima aridní;
2. v Köppenově klasifikaci klimatu jedno z pěti hlavních klimatických pásem, označené písmenem B.
Roční úhrn srážek zde nedosahuje prahové hodnoty, která je přímo úměrná prům. roč. teplotě vzduchu. Podle velikosti tohoto prahu rozlišujeme klima stepi a drsnější klima pouště, v obou případech buď horké, nebo chladné s prům. roč. teplotou vzduchu pod 18 °C. Horké suché klima souvisí se subtropickým pásem vysokého tlaku vzduchu a pasátovou inverzí teploty vzduchu a částečně odpovídá tropickému klimatuAlisovově klasifikaci klimatu; chladné suché klima je důsledkem velké kontinentality klimatu a vyznačuje se proto mj. velkou roční amplitudou teploty vzduchu.
česky: klima suché; angl: arid climate; slov: suchá klíma; něm: trockenes Klima n, arides Klima n  1993-b3
сухой период
časový úsek, kdy se na dané met. stanici nevyskytly atmosférické srážky, nebo úhrn srážek nedosahoval konvenčně stanovené prahové hodnoty, nejčastěji 0,1 mm, ve starších pracích 0,0 mm (neměřitelné srážky). Suchá období se střídají se srážkovými obdobími. Někteří autoři pracují se zvolenou minimální délkou suchých období, jiní mezi ně počítají i samostatné bezsrážkové dny. Kromě takto definovaných, tzv. absolutních nebo též uzavřených suchých období, se někdy vymezují i parciální neboli přerušená suchá období, přičemž kritériem bývá průměrný denní úhrn srážek za toto období. Údaje o četnosti, prům. a nejdelším trvání suchých období jsou důležitými charakteristikami časového rozdělení srážek i kritériem některých klasifikací klimatu. Dlouhá suchá období, označovaná někdy jako období vyprahlá, a jejich opakovaný výskyt způsobují vznik sucha. Jsou charakteristická pro aridní klima a pro období sucha, mohou však nastat i v oblastech s humidním klimatem, resp. v období dešťů. Viz též extrémy srážek.
česky: období suché; angl: dry period, dry spell; slov: suché obdobie; něm: Trockenperiode f  1993-a3
сухой сезон
syn. doba sucha – klimatická sezona s výskytem sezonního sucha, kdy spadne zanedbatelná část roč. úhrnu srážek, nebo padající srážky zcela ustávají. Střídání období sucha v zimě dané polokoule a období dešťů je typické pro klima savany a pro oblasti s monzunovým klimatem. Naopak pro středomořské klima je typický výskyt období sucha v létě.
česky: období sucha; angl: dry season; slov: obdobie sucha; něm: regenarme Jahreszeit f  1993-a3
сухой термометр
vžité označení pro jeden ze dvojice rtuťových teploměrů, tvořících psychrometr. Na rozdíl od vlhkého teploměru má nádobku suchou a udává tedy teplotu vzduchu, která bývá někdy označována jako suchá teplota. V meteorologických budkách byl staničním teploměrem a tvořil součást Augustova psychrometru. Při měřeních mimo met. budku šlo zpravidla o aspirační teploměr Assmannova psychrometru. Na profesionálních stanicích ČR se údaje ze suchého teploměru používají při nefunkčnosti automatického měřicího systému, pro pravidelné srovnávací měření a na vybraných stanicích pro souběžná měření s automatickým měřicím systémem.
česky: teploměr suchý; angl: dry-bulb thermometer; slov: suchý teplomer; něm: trockenes Thermometer n  1993-a3
сухой язык
jazykovité rozšíření nebo pronikání suchého vzduchu do oblasti, ve které je všeobecně vyšší vlhkost vzduchu.
česky: jazyk suchého vzduchu; angl: dry tongue; slov: jazyk suchého vzduchu; něm: Zunge trockener Luft f  1993-a2
сухопутная станция
meteorologická stanice umístěná na pevnině, na pobřeží nebo na větších ostrovech. Mezi pozemní meteorologické stanice patří přízemní meteorologické stanice, aerologické stanice a stanice měřící v mezní vrstvě atmosféry.
česky: stanice meteorologická pozemní; angl: land station; slov: pozemná meteorologická stanica; něm: Landstation f  1993-a3
сферический пиранометр
syn. pyranometr sférický – přístroj k měření krátkovlnného záření dopadajícího z prostorového úhlu 4π na kulový povrch. Mezi kulové pyranometry patří lucimetry. Viz též záření cirkumglobální.
česky: pyranometr kulový; angl: spherical pyranometer; slov: guľový pyranometer; něm: Kugelpyranometer n  1993-a1
схема кода
obecné schéma meteorologického kódu, doporučené Světovou meteorologickou organizací pro použití na celosvětové, oblastní nebo národní úrovni. V tradičních alfanumerických kódech je tvar kódu definován jako posloupnost sekcí a skupin, ve kterých jsou pomocí kódových slov, znakových skupin, poznávacích čísel nebo písmen a symbolických písmen závazně stanovena místa pro uvedení metadat, pozorovaných a měřených hodnot meteorologických prvků a jevů, popř. zpracovaných nebo předpověděných údajů. Tvar kódů BUFR, CREX a GRIB obsahuje kromě úvodní a závěrečné sekce sekci identifikační, sekce popisující obsah a strukturu dat a datové sekce. Popis met. prvků je tedy obsažen v dané zprávě, nikoliv ve tvaru kódu.
česky: tvar kódu; angl: code form; slov: tvar kódu; něm: Kodeform f, Schlüsselform f  1993-a3
сходимость
míra sbíhavosti proudnic v poli proudění. Někdy se nesprávně zaměňuje s konvergencí proudění. Viz též čára konfluence.
Termín pochází z pozdnělat. confluentia „stékání, spojování“, odvozeného od confluere „stékat se, sbíhat se“ (z předpony con- s významem „s“ a fluere „téci, plynout“).
česky: konfluence; angl: confluence; slov: konfluencia; něm: Konfluenz f  1993-a2
сходимый поток
proudění charakterizované sbíhajícími se proudnicemi. Viz též proudění difluentní.
česky: proudění konfluentní; angl: confluent flow; slov: konfluentné prúdenie; něm: konfluente Strömung f  1993-a1
сходимый поток
česky: proudění konvergující; angl: convergent flow; slov: konvergujúce prúdenie; něm: konvergierende Strömung f  1993-a1
сцинтилляция
jev podobný optickému chvění, který se projevuje rychlými změnami (často pulzacemi) intenzity světla hvězd nebo pozemských světelných zdrojů. Patří mezi fotometeory. V češtině se též setkáváme s pojmem mihotání.
česky: scintilace; angl: scintillation; slov: scintilácia, trblietanie; něm: Flimmern n, Funkeln n, Szintillation f  1993-a3
счетчик молний
označení pro historické zařízení, které zaznamenává jednotlivé blesky v blízkém okolí. Tento přístroj byl užíván i na met. stanicích v ČR. V cizí odb. literatuře byl označován jako ceraunometr.
 
česky: počítač blesků; angl: lightning flash counter; slov: počítač výbojov blesku; něm: Blitzzähler m  1993-b3
счетчик разрядов
označení pro historické zařízení, které zaznamenává jednotlivé blesky v blízkém okolí. Tento přístroj byl užíván i na met. stanicích v ČR. V cizí odb. literatuře byl označován jako ceraunometr.
 
česky: počítač blesků; angl: lightning flash counter; slov: počítač výbojov blesku; něm: Blitzzähler m  1993-b3
счетчик ядер Айткена
přístroj ke zjišťování koncentrace kondenzačních jader ve vzduchu. Je tvořen komůrkou, v níž se sledovaný vzorek nenasyceného vzduchu prudce ochladí vynucenou adiabatickou expanzí. Ochlazením dojde ke kondenzaci vodní páry na kondenzačních jádrech a vzniku zárodečných kapiček, které vypadávají na skleněnou destičku. Pomocí mikroskopu se určí počet kapiček usazených na plošné jednotky destičky a následně objemová koncentrace kondenzačních jader. Přístroj zkonstruoval skotský meteorolog J. Aitken (1839–1919) v roce 1880 a jeho původním účelem bylo měření koncentrace částic atmosférického prachu.
česky: počítač jader Aitkenův; angl: Aitken counter of nuclei; slov: Aitkenov počítač jadier; něm: Kernzähler nach Aitken m  1993-a2
сыро
lid. název pro chladné a vlhké počasí, které je doprovázené zpravidla mrholením, občasným slabým deštěm, popř. i mlhou. Nemá charakter odb. termínu.
česky: sychravo; angl: damp and cold; slov: sychravo; něm: nasskalt  1993-a1
podpořila:
spolupracují: